Klimatické žaloby v USA. Jeden z nástrojů klimatické politiky
David ChytilPřibývá žalob, které žádají, aby vinicí klimatické krize přijali odpovědnost za svou činnost, jakož i žalob žádajících patřičná opatření ze strany států. Patří k nim i nedávné žaloby v USA, historicky největším emitentu skleníkových plynů.
Letošní rok přinesl kromě teplotních rekordů i několik posunů v přístupu americké justice ke klimatickým změnám. Přístup Spojených států amerických ke klimatické krizi je zásadní, protože jsou druhý největší producent skleníkových plynů a historicky zodpovídají za vůbec nejvyšší podíl, asi čtvrtinu všech emisí od počátku průmyslové revoluce.
Panující polarizace americké politiky se projevuje i v postoji ke klimatu, který se v nejvyšších patrech politiky měnil „ode zdi ke zdi“. Od konce osmdesátých let, kdy se probíhající člověkem vyvolané klimatické změny dostaly do povědomí veřejnosti i politického establishmentu — symbolickým milníkem je svědectví klimatologa Jamese Hansena před americkým Senátem v roce 1988 —, můžeme sledovat několik paralelních příběhů, které reflektují americkou rozpolcenost a různorodost zájmových skupin.
Na jedné straně stojí klimatická věda, hnutí za klimatickou spravedlnost, celosvětové ikony jako prezidentský kandidát Al Gore a ambiciózní politika „Zeleného údělu“, na straně druhé moc fosilního průmyslu, na něj napojená konzervativní politika a mezinárodní izolacionismus reprezentovaný předchozím prezidentem Donaldem Trumpem. Současný prezident Joe Biden sice po nástupu do úřadu ihned rozhodl o znovupřistoupení USA k Pařížské dohodě, tím však polarizace politické scény v otázce klimatu zdaleka neskončila.
Jedním z „amerických příběhů“ je vnášení klimatických otázek i do soudních síní: fenomén takzvané klimatické litigace. Podoba klimatických žalob je různá, profilové případy míří nejčastěji na málo ambiciózní mitigační politiku, tedy na nedostatečné snižování emisí skleníkových plynů jednotlivých států (což je případ i české Klimatické žaloby).
USA jsou považovány za místo, kde se klimatické žaloby objevily nejdříve, zároveň se zde naplno projevuje zmíněná silná politická polarizace; politizovaný — a aktuálně převážně konzervativní — Nejvyšší soud je jen příslovečnou špičkou ledovce v labyrintu justice a těžko přehledném federálním systému, který žalobám na ochranu klimatu (ve srovnání s evropskými protějšky) dosud příliš nepřál.
Dva nedávné případy se týkají dvou již zmíněných aktérů protiklimatické politiky — konzervativní politiky a fosilního průmyslu — a naznačují možnou změnu přístupu amerických soudců i větší angažovanost samospráv.
Mají mladí Američané právo na příznivé klima?
V srpnu slavili úspěch aktivisté pod záštitou organizace Our Children Trust. Soudkyně okresního soudu v Montaně uznala, že stát Montana porušil tamní ústavou zakotvené právo na zdravé a čisté životní prostředí, které podle interpretace soudu zahrnuje i právo na příznivé klimatické podmínky.
Porušení mělo spočívat v energetické legislativě — konkrétně Montana Environmental Policy Act, který byl na jaře letošního roku novelizován ve prospěch fosilních projektů. Znění zákona totiž výslovně vylučovalo posuzovat dopady na klima v rámci hodnocení vlivu energetického projektu na životní prostředí. Státní legislativa tak ve svém důsledku vedla ke zvýhodnění fosilní infrastruktury oproti výstavbě obnovitelných zdrojů energie.
V konzervativním státě bohatém na fosilní zdroje je takové rozhodnutí soudu o to překvapivější. Jeho opakování v jednotlivých amerických státech nebo na federální úrovni je ale nejisté, protože výslovným zakotvením práva na zdravé životní prostředí je Montana v USA spíše výjimkou. Stát se navíc prostřednictvím generálního prokurátora proti rozhodnutí odvolal a státní nejvyšší soud může ještě progresivní výklad nižší instance zvrátit.
Montanský případ není v USA jediný svého druhu. Již v roce 2015 podala skupina mladých lidí žalobu proti politice Spojených států. Kauza Juliana vs. USA se od té doby stala nejznámějším případem klimatické žaloby v zemi a také mementem zdrženlivosti amerických soudů, které pod vlivem tzv. doktríny politické otázky odmítají o klimatu rozhodovat — to má podle tradičního výkladu náležet zákonodárství a vládě.