Letošní rok přinesl kromě teplotních rekordů i několik posunů v přístupu americké justice ke klimatickým změnám. Přístup Spojených států amerických ke klimatické krizi je zásadní, protože jsou druhý největší producent skleníkových plynů a historicky zodpovídají za vůbec nejvyšší podíl, asi čtvrtinu všech emisí od počátku průmyslové revoluce.

Panující polarizace americké politiky se projevuje i v postoji ke klimatu, který se v nejvyšších patrech politiky měnil „ode zdi ke zdi“. Od konce osmdesátých let, kdy se probíhající člověkem vyvolané klimatické změny dostaly do povědomí veřejnosti i politického establishmentu — symbolickým milníkem je svědectví klimatologa Jamese Hansena před americkým Senátem v roce 1988 —, můžeme sledovat několik paralelních příběhů, které reflektují americkou rozpolcenost a různorodost zájmových skupin.

Na jedné straně stojí klimatická věda, hnutí za klimatickou spravedlnost, celosvětové ikony jako prezidentský kandidát Al Gore a ambiciózní politika „Zeleného údělu“, na straně druhé moc fosilního průmyslu, na něj napojená konzervativní politika a mezinárodní izolacionismus reprezentovaný předchozím prezidentem Donaldem Trumpem. Současný prezident Joe Biden sice po nástupu do úřadu ihned rozhodl o znovupřistoupení USA k Pařížské dohodě, tím však polarizace politické scény v otázce klimatu zdaleka neskončila.

Jedním z „amerických příběhů“ je vnášení klimatických otázek i do soudních síní: fenomén takzvané klimatické litigace. Podoba klimatických žalob je různá, profilové případy míří nejčastěji na málo ambiciózní mitigační politiku, tedy na nedostatečné snižování emisí skleníkových plynů jednotlivých států (což je případ i české Klimatické žaloby).

USA jsou považovány za místo, kde se klimatické žaloby objevily nejdříve, zároveň se zde naplno projevuje zmíněná silná politická polarizace; politizovaný — a aktuálně převážně konzervativní — Nejvyšší soud je jen příslovečnou špičkou ledovce v labyrintu justice a těžko přehledném federálním systému, který žalobám na ochranu klimatu (ve srovnání s evropskými protějšky) dosud příliš nepřál.

Dva nedávné případy se týkají dvou již zmíněných aktérů protiklimatické politiky — konzervativní politiky a fosilního průmyslu — a naznačují možnou změnu přístupu amerických soudců i větší angažovanost samospráv.

Mají mladí Američané právo na příznivé klima?

V srpnu slavili úspěch aktivisté pod záštitou organizace Our Children Trust. Soudkyně okresního soudu v Montaně uznala, že stát Montana porušil tamní ústavou zakotvené právo na zdravé a čisté životní prostředí, které podle interpretace soudu zahrnuje i právo na příznivé klimatické podmínky.

Porušení mělo spočívat v energetické legislativě — konkrétně Montana Environmental Policy Act, který byl na jaře letošního roku novelizován ve prospěch fosilních projektů. Znění zákona totiž výslovně vylučovalo posuzovat dopady na klima v rámci hodnocení vlivu energetického projektu na životní prostředí. Státní legislativa tak ve svém důsledku vedla ke zvýhodnění fosilní infrastruktury oproti výstavbě obnovitelných zdrojů energie.

V konzervativním státě bohatém na fosilní zdroje je takové rozhodnutí soudu o to překvapivější. Jeho opakování v jednotlivých amerických státech nebo na federální úrovni je ale nejisté, protože výslovným zakotvením práva na zdravé životní prostředí je Montana v USA spíše výjimkou. Stát se navíc prostřednictvím generálního prokurátora proti rozhodnutí odvolal a státní nejvyšší soud může ještě progresivní výklad nižší instance zvrátit.

Montanský případ není v USA jediný svého druhu. Již v roce 2015 podala skupina mladých lidí žalobu proti politice Spojených států. Kauza Juliana vs. USA se od té doby stala nejznámějším případem klimatické žaloby v zemi a také mementem zdrženlivosti amerických soudů, které pod vlivem tzv. doktríny politické otázky odmítají o klimatu rozhodovat — to má podle tradičního výkladu náležet zákonodárství a vládě.

Po jejím zamítnutí v roce 2020 žalobci nicméně měli možnost změnit nárok a namísto změny politiky žádají, aby soud určil, že americká energetická politika založená na fosilních palivech je protiústavní. Případ tak bude znovu posuzovat soud. Americká ústava však na rozdíl od té v Montaně neobsahuje právní nárok na příznivé životní prostředí.

Odpovědnost fosilních gigantů

Situace v Kalifornii je v zásadě opačná než v Montaně. Liberální stát pod vedením demokratického guvernéra Gavina Newsoma má ambice stát se lídrem americké klimatické politiky s cílem dosažení klimatické neutrality v roce 2045.

Ekonomicky nejsilnější a nejlidnatější americký stát má ale problematické dědictví coby producent fosilních paliv. S touto minulostí se nyní snaží Kalifornie vypořádat. Stát proto podal civilní žaloby na pět velkých ropných společností — Exxon Mobil, Shell, BP, Chevron a ConocoPhillips — a domáhá náhrady škody za jejich podíl na změnách klimatu. Prostředky z odškodnění by měly směřovat do fondu, který bude hradit škody způsobené dopady klimatické krize, jako jsou ničivé bouře nebo požáry.

Kalifornie argumentuje nejen vlivem firem na klima, ale i jejich snahou ovlivňovat veřejné mínění v neprospěch klimatické politiky a nekalými obchodními praktikami. Podle žaloby vědělo vedení korporací již od šedesátých let o vlivu fosilních paliv na klima a od sedmdesátých let se měly podílet bagatelizaci problému a aktivní dezinformační kampani. Klimatické dezinformace ropných korporací byly již předmětem vyšetřování ve Sněmovně reprezentantů.

Proti žalobě generálního prokurátora Kalifornie se ohradila lobbistická organizace American Petroleum Institute sdružující fosilní průmysl, která argumentuje dělbou moci. Kalifornie svým krokem navázala na řadu žalob, kterou podaly kalifornské samosprávy a města, které žádají náhradu škody s cílem financovat protipovodňová opatření na pobřeží. Klimatické dezinformace jsou předmětem více žalob amerických států a měst. Jestli budou jejich snahy úspěšné jako žaloba proti Shellu v Nizozemsku, se teprve ukáže.

Pole klimatické litigace v USA je velmi různorodé a boj se vede na mnoha frontách. Z jednoho případu nelze vyvozovat závěry o celkovém přístupu USA ke klimatu. Leitmotivem většiny případů je přitom snaha vyvodit odpovědnost za způsobení klimatických změn, ať už jde o stát nebo soukromou společnost. Vzhledem k eskalaci krize budou podobné případy nepochybně přibývat. Zdá se, že koncepty typu „doktríny politické otázky“ nejsou dlouhodobě udržitelné.