Vaše zdraví mi nestojí za zlomek zisku, vzkazuje Pavel Tykač

Jiří Koželouh

Uhelná elektrárna Chvaletice, vlastněná miliardářem Pavlem Tykačem, svou snahu uniknout zákonným limitům vypouštěných znečišťujících látek nevzdává. Soud dal však nyní za pravdu občanské společnosti.

Elektrárna Chvaletice spaluje hnědé uhlí a patří k největším emitentům CO2 v ČR. Kromě výjimky z emisí rtuti a oxidů dusíku požádala také o navýšení emisních limitů pro množství polétavého prachu. Foto Pechristener, WmC

Uhelná elektrárna Chvaletice z fosilní flotily miliardáře Pavla Tykače přišla rozsudkem soudu o výjimku z emisních limitů na rtuť a oxidy dusíku. Rozhodnutí o jejím udělení ze strany krajských úřadů a následně i Ministerstva životního prostředí v době, kdy jej řídil ministr Richard Brabec, bylo nezákonné. U soudu se to podařilo prokázat občanským organizacím Frank Bold, Hnutí DUHA, Greenpeace a místním spolkům. Úleva z ochrany zdraví a životního prostředí, jíž se mělo elektrárně dostat, jednoduše není možná.

Ministerstvo bude muset rozhodnout znovu. Férové a zároveň bezpečné by bylo, kdyby ukončilo ping-pong úřadů a soudů a svým rozhodnutím zkrátilo původní šestiletou emisní výjimku (od roku 2021 do roku 2027) na dvouletou — platnou do srpna 2023. Elektrárna by tak mohla fungovat až do konce topné sezóny jako doposud a následně by byla povinna instalovat technologie pro snížení emisí na zákonnou úroveň.

Zákonné výjimky největším znečišťovatelům

Odpor Tykačovy chvaletické elektrárny a jeho lhostejnost k ochraně zdraví tím nemusí skončit, může se soudit dál. Přesto je současný rozsudek významným milníkem v příběhu limitů a výjimek z ochrany přírody a zdraví.

Tento příběh se začal psát v roce 2011 v Seville, kdy v tomto španělském městě odstartoval proces tvorby nových emisních limitů (resp. stanovení nejlepších dostupných technik — Best Available Techniques) pro velká spalovací zařízení. Od začátku se do něj zapojily zástupci uhelných elektráren. Jak vyplývá z názvu „nejlepší dostupné techniky“, nařízení nestanovuje limity z hlediska ochrany zdraví, ale limity, které jsou technicky dosažitelné a pro průmysl ekonomicky přijatelné.

V roce 2017 byly členskými státy EU nové limity (BAT) přijaty a 17. srpna 2017 byly publikovány v Úředním věstníku Evropské unie. Od té chvíle začala běžet čtyřletá lhůta na snížení emisí u jednotlivých zařízení.

Nabídnuté doby — do srpna 2021 — využili znečišťovatelé v České republice různě. Někdo vymýšlel, jak limitů dosáhnout a testoval technologie i nastavení provozu. Někdo žádal o výjimku z limitů. A někdo obě možnosti kombinoval. Dvaadevadesát ze 110 velkých spalovacích zařízení se nakonec obešlo bez jakékoliv výjimky. Sto ze 110 bez výjimky pro nebezpečnou rtuť.

Zbylých deset zařízení se dělí na dvě skupiny. Větší část získala výjimku na krátkou dobu a předložila plán snížení emisí. Například elektrárna Tušimice začala emisní limity již plnit. Teplárna Trmice si původní rok a půl dlouhou výjimku po půl roce nechala zrušit, neboť ji už nepotřebovala. A pak jsou zde extrémní případy elektráren jako Ledvice, Počerady a právě Chvaletice. Dvě posledně zmíněné chtějí po dobu trvání výjimky vypustit zdaleka největší množství chemických látek do ovzduší.

Chvaletice proto už v roce 2018 předložily žádost o zvýšení emisních limitů — u rtuti na více než trojnásobek. Napoprvé jim to Krajský úřad Pardubického kraje povolil, výjimku však po odvoláních ekologických organizací zrušilo Ministerstvo životního prostředí. A nadto přesunulo další rozhodování z Pardubic do Olomouce, neboť Pardubický kraj označilo vůči elektrárně za podjatý. I olomoucký krajský úřad však výjimku udělil — a ministerstvo ji znovu zrušilo.

Elektrárně vyšla žádost až napotřetí, kdy znovu udělenou výjimku potvrdilo Brabcovo ministerstvo. Stalo se to až v listopadu 2021, tedy v době, kdy už měla elektrárna nové limity tři měsíce plnit. Následovala úvodem zmíněná žaloba nevládních organizací, která nyní dopadla drtivým rozsudkem, který dal stěžovatelům ve všech bodech za pravdu.

Ano, pro zisk

Proč uhelné elektrárny Chvaletice či Počerady (u nichž na rozsudek teprve čekáme) limity raději nesplnily? Jednoduše kvůli penězům.

Pěkně se to ukázalo, když se elektrárna Chvaletice obrátila na Ústavní soud se stížností, že jí emisní limity brání ve svobodě podnikání. Ústavní soud odmítl stížnost jako neopodstatněnou. Z textu stížnosti přitom vyplynulo, že investice do filtračních technologií je pro provozovatele finančně dostupné.

Ve stížnosti totiž elektrárna uvedla odhad zisku za rok 2022 na 3,9 miliardy korun. Přitom maximální částka pro případ instalace nových filtrů, které by snížily emise vypouštěných škodlivin hluboko pod emisní limity, je 1,5 miliardy korun. Provozovatel však také může jít cestou vyladění stávajících filtračních technologií a instalovat technologii dávkování aktivního uhlí — a náklady na dosažení emisních limitů se tak mohou dostat na 95 milionů korun, tedy zhruba na 2,5 procenta loňského zisku elektrárny. Patřičné úpravy lze navíc provést v řádu několika týdnů.

Jeden z nejbohatších občanů v zemi by se v době gigantických cen energií mohl vzdát zlomku svých miliardových zisků, na které jsme se mu složili. Mohl by snížit emise látky, která se hromadí v životním prostředí i lidském těle a která poškozuje vývoj mozku u dětí. Ale proč by to dělal, když si může zaplatit advokáty a bránit se přijetí vlastní odpovědnosti? Na takový přístup jsme u Pavla Tykače zvyklí, ale to neznamená, že se s ním smíříme. Naopak, budeme bojovat za zdraví lidí i ochranu klimatu.

Ministerstvo životního prostředí má nyní navíc příležitost prokázat, že se opravdu změnilo, když místo další obhajoby rozhodnutí z dob vlády hnutí ANO rozhodne v souladu se zákony a rozsudkem nezávislého soudu.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse