↗

Aby se nám náhodou „konzervování“ České republiky Pavlem Tykačem nepřestalo líbit, vehementně nás přesvědčuje, že se celoživotní investiční žralok stal moudrou velrybou. Foto Peter Smithson, Flickr

Časopis Forbes přidal další mediální výstup do nové PR strategie oligarchy a uhlobarona Pavla Tykače, který se nově — po desetiletích cíleného skrývání se v mediálním přítmí — snaží ve veřejném prostoru prezentovat jako konzervativní vlastenec a benevolentní filantrop. Článek, který působí, jako by ho psali Tykačovi přímo na zakázku, nás informuje, že Tykač je „konzervativní člověk“, který chce svým veřejným působením vytvářet protiváhu „levicovému pokrokářství, které nás může zabít“.

Zachránce před levicovým pokrokářstvím

Výroky pocházejí z miliardářova vystoupení na konferenci „Lepší Česko“ — koho se má ono „zlepšení“ týkat prozrazuje už seznam jejích sponzorů, sahající od J&T Banky po Philip Morris. Cestu, jak „pomoci České republice, aby byla zase o něco lepší“, vidí Tykač v „kvalitním vzdělávání“. Kdo by protestoval?!

Od nikoho však nezní fráze o „lepším Česku“ a investicích do vzdělávání důvěryhodněji než od miliardáře, který má trvalé bydliště ve Švýcarsku a své firmy vlastní přes schránky v Lichtenštejnsku a na Kypru. Zatímco se Fialova vláda kvůli nedostatečným příjmům státní pokladny chystá škrtat v rozpočtu ministerstva školství o deset miliard, Tykač zvládl jen za poslední rok uprostřed všeobecné krize rozmnožit své jmění skoro o pětinásobek této částky.

Vlajkovou lodí Tykačovy nové PR kampaně je web paveltykac.com. Neetické PR kampaně proti kritikům jeho podnikání vedené prostřednictvím falešných účtů na sociálních sítích už mu nestačí. Přišel čas vytvořit dojem, že stárnoucí magnát, který se od svých začátků v divoké privatizaci nikdy nezajímal o nic jiného, než jak udělat z peněz ještě víc peněz, je ve skutečnosti přemýšlivý člověk, který rád čte knížky, a má „starost o naši krásnou zemi — i Zemi“.

Tykačovy „názory“, které web uveřejňuje, překypují tvořivostí, jakou bychom čekali od průměrné PR agentury, která je ostatně s největší pravděpodobností také píše. „Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do poslední kapky krve budu bránit tvé právo to říci“, servíruje nám jedno z nejhorších klišé na internetu muž, o jehož respektu k svobodě slova svědčí nejlépe pravidelné „umlčovací“ žaloby na novinářky i občanské spolky, které si o něm či jeho ženě dovolí zveřejnit nepříjemné informace. Samozřejmostí je příspěvek nadepsaný „uhlí není špína“, který lze považovat za Tykačovu originální variaci na orwellovské: „Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla!“

Zachránit nás před hrozbou levicového pokrokářství v zemi, kde se v parlamentu dva pravicové proudy hádají o to, který z nich je pravicovější, a za komunismus se považují i školní obědy zdarma pro chudé děti, je samozřejmě úkol, který se neobejde bez pořádného konzervativce. Přestože v České republice Pavel Tykač, rezident švýcarského St. Moritz, ani nebydlí, a nesídlí tu ani jeho korporace se sídlem v kyperské Larnace a lichtenštejnském Schaanu, má Tykačova rodina s konzervováním své české vlasti bohaté zkušenosti.

Tykačova uhelná rypadla mají za sebou desetiletí tradičního převracení krajiny severních Čech naruby. Přikoupené elektrárny zasypávají své okolí zplodinami a postupně „konzervují“ světové klima směrem k teplotám, které tu byly naposledy před pěti miliony lety — v době, kdy naši planetu neohrožovali nejen levicoví pokrokáři, ale lidé vůbec. V tomto případě nejde tedy ani o takzvaný paleokonzervatismus — jde přímo o konzervatismus pliocénní.

Aby se to na Mostecku místním nezdálo málo, firma vlastněná Tykačovou nevlastní dcerou Olgou Grillovou „konzervuje“ protilehlé svahy Krušných hor. Na svědomí má plošné holoseče ve vzácných komplexech květnatých bučin, unikátních v kontextu celé republiky. Konzervativní je i Tykačova manželka Ivana, jejíž strategie skupování bytů v centru Prahy a jejich krátkodobého pronajímání přes platformy jako AirBnB přispívá k gentrifikaci a vysídlování starousedlíků, stejně jako ke krizi bydlení.

Paní Ivana, pokud je mi známo, neusiluje o vstup do Klubu Za starou Prahu, zato dovedně využívá krize bydlení, k níž svým podnikáním přispívá, k vylepšování svého veřejného obrazu podporou žen v nesnázích. Navazuje tím na silně konzervativní — ba přímo feudální — tradici rozdávání almužen těm, na jejichž odírání a nouzi jsme zbohatli.

Konzervování peněz a moci

Jestli je totiž v něčem Tykač doopravdy konzervativní, je to konzervování penězovodů, které odvádějí peníze z našich kapes na jeho konto: zatímco my si v energetické krizi utahujeme opasky a polovina z nás má problém vyjít s výplatou, on na nekřesťanských cenách elektřiny zbohatl jen za loňský rok o osmačtyřicet miliard, a téměř tak zdvojnásobil svůj majetek.

Tykač Českou republiku konzervuje asi podobně jako průmyslový rybolov světovou populaci tuňáka. Aby se nám náhodou jeho „konzervování“ nepřestalo líbit, má v poslední době potřebu nás malé ryby vehementně přesvědčovat, že celoživotní investiční žralok se stal moudrou velrybou.

Na jeho propagandě není nic moc originálního. V USA fosilní miliardáři jako bratři Kochové už desetiletí podporují „konzervativní“ think-tanky, média a dezinformační kampaně s cílem ohýbat politiku i veřejnou debatu, a zabezpečit tak svůj byznys. O dezinformační chobotnici fosilního průmyslu vycházejí celé knihy. Konzervatismus v tomto pojetí znamená prostě konzervování moci a bohatství jeho sponzorů.

V tomto kontextu je pak srozumitelné, co Tykač míní hrozbou „levicového pokrokářství“. Narůstajícímu počtu zdaleka nejen mladých lidí dochází, že státem vydržovaný korporátní kapitalismus, jaký oligarcha zosobňuje, má se společensky prospěšným podnikáním společného asi stejně tolik jako někdejší státní kapitalismus sovětského typu. A podobně také okrádá většinu lidí o plody jejich práce a životní šance, o demokracii i budoucnost.

Doufejme, že právě lidé, kterých se Tykač právem bojí, naváží spojenectví se všemi těmi, kdo na jeho byznys doplácí, od matek samoživitelek po důchodkyně trpící energetickou chudobou, a společně učiní panství nadnárodní oligarchie, která se dnes u nás chová hůř než pověstní Braniboři, přítrž.