↗

V režimech, kde má vládnout vůle většiny, se vládne ve prospěch velmi malé menšiny. Stále přitom platí, že proti organizované moci peněz je třeba vytvořit organizované hnutí těch, na jejichž úkor taková politika děje. Foto pixabay

Nejnovější studie Globálních daňových úniků dokazuje, že i přes jisté pokroky nejbohatší lidé svůj férový podíl na daních stále neplatí. Ze svých příjmů i majetků zkrátka reálně odvádějí nižší podíl než střední třída i chudí. Tyto peníze pak státům chybějí, a musí se tak zadlužovat.

Úspěchy globální plutokracie

Dohoda o minimální 15% dani z příjmů právnických osob z roku 2021 se stala příznakem pozdní globalizace. Místo firem si tehdy — ve snaze nalákat do své ekonomiky investce tím, že snižovaly daně a sociální a pracovní standardy — začaly konkurovat státy. Ekonomiky tak rázem dokázaly generovat více bohatství, stát z něho však získával méně. Důsledky nesli pracující, kterým nebyla odpovídajícím způsobem navyšována minimální mzda a jiné standardy.

Během dojednávání detailů se navíc do podmínek minimálního zdanění povedlo vtělit mnoho děr a výjimek, které vedly k tomu, že firmy platí nižší daně. Adekvátnímu zdanění se nadto mohou vyhnout ještě tak, že přesunou své sídlo do zemí s nízkými daněmi.

Ačkoli se prostřednictvím zajištění výměn informací mezi finančními úřady a bankami podařilo omezit daňové úniky, jejich prostřednictvím státům stále proklouzávají mezi prsty obrovské peníze. Jen za rok 2022 měl do daňových rájů putovat přes bilion dolarů — peníze, které chybějí nejen na sociální politiku a investice do lidí, ale také na transformaci ekonomik do udržitelné podoby.

Stále tedy platí, že čím je člověk bohatší, tím nižší daně odvádí. Výzkumy například dokazují, že miliardáři platí daně o maximální výši 0,5 % ceny jejich majetků. Bohatí tak představují bez nadsázky černé pasažéry, kteří těží z veřejných investic a výdajů, které jim přinášejí obrovské zisky, odmítají se však podílet spravedlivým dílem na jejich hrazení.

Ba co více, nízké daně dokáží nejbohatší systematicky využívat k dalšímu zbohatnutí. Kvůli snižování daní si musí státy čím dál tím více půjčovat. Od nejbohatších. Místo toho, aby platili svůj spravedlivý podíl, bohatnou na státních dluhopisech a úrocích z nich plynoucích, díky nimž získávají podíl na samotných daňových příjmech.