Země, která není pro chudé
Daniela OstráData hovoří jasně. Fialova vláda hodlá čerpat prostředky u těch nejzranitelnějších. Podporovat chce ty nejsilnější. Jde o politiku, která odpovídá stylu hlubokých devadesátých let. Alarmující je, že ti nejslabší už narážejí na své hranice.
Před několika dny vyšla studie think tanku IDEA, která potvrzuje to, na co Sociální demokracie a mnozí odborníci upozorňují měsíce. Vládní tzv. konsolidační balíček nejhůře dopadne na nízkopříjmové zaměstnance, zatímco lidé s vysokými příjmy zůstanou změnami nedotčeni. Co více, právě nejbohatší domácnosti na daňových změnách v posledních třech letech vydělaly nejvíce. Další důkaz toho, že nás současná vláda nevede na slíbený Západ, ale činí z naší země spíše devadesátkový skanzen.
Pojďme si vše rozebrat postupně. První velkou daňovou změnou, která 15 % pracujících s nejnižšími příjmy nepřinesla zhola nic, bylo slavné zrušení superhrubé mzdy hlasy ANO, ODS a SPD. Tento krok, který stojí veřejné finance kolem 120 miliard ročně, naopak horní pětině zaměstnanců (tj. těm vysokopříjmovým) přináší měsíčně tisíce korun navíc.
A v nespravedlivé politice „řádného hospodáře“ SPOLU a koaličních partnerů můžeme pokračovat dále. V roce 2022 vládní většina ve Sněmovně a následně v Senátu schválila reformu paušální daně, jež rozšiřuje okruh živnostníků, kteří mohou jednotné daně využít. Vládní reforma tím mimo jiné navýšila limit příjmů z jednoho rovnou na dva miliony korun.