Do čela Úřadu práce ČR nastupuje Daniel Krištof, někdejší vedoucí marketingu ve společnosti ČEZ Prodej. Zdá se být tak trochu dvojčetem odcházejícího dočasného generálního ředitele úřadu a také vrchního ředitele sekce informačních technologií na Ministerstvu práce a sociálních věcí Karla Trpkoše, který v ČEZu také dříve působil. Dost možná přemluvil svého bývalého kolegu, aby „do toho“ šel místo něj, protože nemůže dlouhodobě vykonávat dvě funkce zároveň.

Daniel Kryštof má vystudovanou podnikovou psychologii, kterou uplatnil u korporátní firmy, jeho kvalifikace v sociálních otázkách vzbuzuje přinejmenším pochyby. Nemluvě o tom, že podniková psychologie je často jen zneužitím oboru psychologie k byznysové manipulaci.

Není proto divu, že od nového generálního ředitele ÚP jsme zatím mohli slyšet jen stále stejné neoliberální floskule typu: „Je vlastně jedno jestli chcete poradit, jak investovat zbytečně ležící miliony, nebo žádáte o dávky hmotné nouze. Vždy jde přece o člověka.“

Ani slovo o skutečných problémech úřadů práce, ani slovo o problému prohlubování chudoby v zemi, kde již i střední třída žije od výplaty k výplatě. Opět slyšíme stále dokola stokrát vyvrácené nesmysly o zneužívání sociálních dávek.

Proč nikdo z novinářů, třeba přímo na úvodní tiskovce, nedokáže jasně cílenými otázkami zpochybnit tyto lži, které se častým opakováním proměňují v toxické pohádky o zneužívání sociálních dávek? Nechápu.

Kdyby všichni občané České republiky čerpali

Zákonný příspěvek na bydlení, na který má nárok domácnost, jež vydá na bydlení víc než 30 procent svého příjmu, čerpá stále zhruba jen dvacet procent z těch, které na něj mají nárok. Ostatní si z nejrůznějších důvodů, ať už ze studu, obav ze stigmatizace či byrokracie okolo vyřízení příspěvku, o finanční pomoc nežádají. Státu tím šetří obrovské finanční prostředky, mnohonásobně převyšující takzvané zneužívání sociálních dávek, které ostatně nebylo nikdy fakticky prokázáno.

Pakliže by žádali všichni, kteří mají zákonný nárok, již dnes přetížené úřady práce by se pravděpodobně zhroutily. O tom však nový pan ředitel nemluví. Nemluví ani o pracovních podmínkách zaměstnanců: o přepracování, stresu a různých formách šikany — jako je mobbing ze strany kolegů a bossing ze strany nadřízených — na prekarizovaných pracovištích.

Proč si necháme my, sociální pracovníci, líbit stále stejně tupý manažerismus řízení lidských zdrojů? Proč si necháváme stále opakovat sliby o digitalizaci, která končí obvykle jen dalšími komplikacemi a novými náklady nefunkčního sociálního systému? Prostě nechápu.

Vlastně je úplně jedno, zda posloucháme nového ředitele České pošty, České televize nebo Úřadu práce ČR. Podobné tváře a hlavně stejná slova, slova, slova. Slova adrenalinem nabitých mužů středního věku jsou si tak podobná, že „moji“ klienti jednotlivé tváře ve zpravodajství vůbec nerozeznají. Stále dokola stejné věty je stresují, protože jsou v nich vlastně viněni ze špatné práce politiků v této zemi po desetiletí.

Zejména v sociální oblasti se musí opravdový manažer k lidem a svým podhodnoceným zaměstnancům opravdu pokorně sklonit a empaticky naslouchat jejich příběhům těžké každodennosti a stále těžšího života, který se opravdu velmi liší od klientů České spořitelny, kde dříve Daniel Krištof působil.

Nový pan generální ředitel ani v náznaku nenabídl naději, že se pokusí vnést do desetiletí rozkládané instituce změnu chování a kultury a hlavně že ji přiblíží klientům, které tak bolí těžká každodenní realita chudoby.

Kéž bych se mýlil.