Ekonomicky nezodpovědná a sociálně necitlivá vláda si pod sebou podřezává větev
Lukáš UlrychSoučasná sociální a ekonomická krize ukazuje, jak důležitý je funkční stát. Fialova vláda přitom selhává: zvyšuje státní dluh a přitom snižuje daně. Její opatření pomáhají nejvíce nejbohatším. Sama si tak pod sebou podřezává větev.
Sociální politika současné pravicové vlády Petra Fialy se vyznačuje mimo jiné neschopností správně zacílit pomoc a poskytnout ji těm, kdo ji nejvíce potřebují. Naopak rozhazuje peníze těm, kteří jich mají dostatek a žádnou pomoc nepotřebují. Když už se k podpoře potřebným odhodlá, bývá to mnohem později, než by bylo třeba.
Uveďme dva příklady: plošný příspěvek pěti tisíc korun na každé dítě do osmnácti let a sociální energetický tarif. U příspěvku na dítě vláda opomenula banální fakt, že osmnáctin dosahují někteří mladí lidé již během studia druhého ročníku střední školy — a rodičům se po dosáhnutí jejich dospělosti náklady nijak nesnižují. Příspěvek nesmyslně putuje i rodičům s nadprůměrnými příjmy a přitom nepomůže chudším rodinám, jejichž potomci chodí do školy i po dosažení plnoletosti.
Jistěže, vždy je nutné stanovit určitou hranici, která vymezuje rozsah skupiny, jež má na sociální pomoc právo. V případě příspěvku na dítě se však nabízelo daleko logičtější řešení než omezení věkem: mnohem účinněji by sociální opatření fungovalo, kdyby se vztahovalo na celou dobu studia na střední škole. Nabízí se také otázka, proč by se pomoc neměla vztahovat i na vysokoškoláky, kteří patří rovněž k ekonomicky nejslabším skupinám obyvatel a často zůstávají vyživováni rodiči ještě léta po osmnáctých narozeninách.
Nefunkční sociální pomoc
Jiný příklad nedomyšlené sociální politiky Fialova kabinetu představuje takzvaný úsporný tarif, který by měl pomoci domácnostem se zvyšujícími se cenami energií. Nárok na slevu na energie se vztahuje na každou domácnost — a bez ohledu na to, čím lidé topí. Důsledkem plošného tarifu je, že se chudší skládají na vlastníky nemovitostí a dotují je. Jde tedy o přerozdělování odspoda nahoru.
když se pod označení "demokrati" schová pravice...
Martin Pleva má pravdu, když se pod označení demokraté, a to dokonce sociální, schová pravice a asistuje nejen u udržení rovné daně, ale dokonce u programově zavedené nerovnováhy příjmů a výdajů, když to údajně levicové spravování státu rozloží jeho administrativu natolik, že dnes neumíme rychle poskytnout jinou pomoc než plošnou atd., .. pak není divu, že to dopadá bledě. Lidé pak volí pravici s vědomím, že blběji než ta údajná levice to už nepovede a ani neočekávají, že by to dělala lépe.
A Pavel Kolařík se mýlí, poctivý ruský tarakán se neschovává za levici, ale za nádorovecký polofašismus (SPD & cons.)
Proruské postoje Martina Plevy ( Já vím, bude říkat, že není proruský, jde jen o mír na Ukrajině, který by nenutil nebohé ruské vojáky vraždit Ukrajince neochotné uznat jejich převahu) jsou na levici velmi neobvykle, protože jsou nějaké. A současná levice se jakýmkoliv závěrům vyhybá, pokud nemá v ruce analýzy veřejného mínění.
Docela dlouho nebude, i kdyby jsme měli tu nejosvícenější vládu, podnikatele a kliku z pekla navíc.
Nicméně tato vláda není z tupé ideologické zabedněnosti přijmout prostý fakt -- už o něm bez rozpaků mluví i ti "nejpravicovější" ekonomové --, že bez zvýšení daní se nedá zastavit rozpad rozpočtu, a pokud bude ta zabedněnost trvat, hrozí, že bude mnohem hůř.