↗

Proč se politici vládní koalice tak rádi prezentují fotografiemi se seniory? Foto FB Petr Fiala

Poslanecká sněmovna v sobotu po čtyřech dnech jednání schválila snížení mimořádné červnové valorizace penzí. Opoziční ANO a SPD záměr vládní pětikoalice, podle níž je původní výše valorizace mimo možnosti napjatého státního rozpočtu, dlouze bránily obstrukcemi.

Dolní komora se místy ocitla na hraně paralýzy, například když první jednací den předseda SPD Tomio Okamura řečnil více než sedm hodin v kuse nebo když v noci na sobotu po zkrácení vystoupení řečníků s přednostním právem opoziční poslanci v čele s Andrejem Babišem okupovali řečnický pult. Vládní koalice sporný návrh přesto nakonec protlačila.

Na tahu budou nyní senátoři a posléze už zvolený prezident Petr Pavel, pro nějž půjde o první důležitý zákon, který dostane v nové roli na Pražském hradě k podpisu. Hnutí ANO, jež vyzvalo senát i nastupujícího prezidenta, aby pětikoaliční návrh nepodpořili, se jinak hodlá obrátit na Ústavní soud. Snížení červnové valorizace penzí o tisícikorunu tak není stále jisté. Přinášíme přehled, kde v legislativním procesu se ještě může zaseknout a jak se situace bude dále vyvíjet.

V senátu se bude živě diskutovat, návrh tu však nenarazí

Senát začne o návrhu jednat ve středu. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová jej vyzvala, aby se ukázal jako „skutečná pojistka demokracie“ a návrh odmítl. To je však prakticky vyloučeno.

V horní komoře má jednoznačnou většinu vládní koalice, ba dokonce sama její pravicově konzervativní část v čele s ODS. Senátoři ANO a ČSSD sice budou zřejmě hlasovat proti snížení valorizace, v horní komoře jich však je všeho všudy šest: SPD žádného senátora nemá.

Někteří senátoři se k vládnímu návrhu vyjádřili skepticky, jako například Michael Canov (Starostové pro Liberecký kraj), jemuž vadí způsob, jakým byl návrh přijat. Novelu dnes také těsnou většinou odmítly či nedoporučily ke schválení senátní ústavně-právní a sociální výbory. Předseda klubu liberálních a pirátských senátorů Václav Láska (Senátor 21) pak avizoval, že se o podpoře návrhu teprve rozhodnou, až si jej nastudují. Ale i kdyby byli proti, na zamítnutí to stačit nebude.

Ani politolog Aleš Michal z pražské Univerzity Karlovy nepředpokládá, že by senátoři návrh zamítli. Lze však dle něj čekat debatu o jednotlivých parametrech návrhu. „Senátoři jsou zvoleni v personalizovaných volbách a jejich vztah ke stranickým sekretariátům je mnohdy volnější. To může zapříčinit odlišné hlasování některých vládních senátorů, které by ale do konečného výsledku zasáhnout nemělo,“ míní Michal.

Zároveň však nelze říct, že by Senát nekriticky přijímal vše, co ze sněmovní pětikoaliční většiny vzejde. Paralely s dnešní situací vyvolává dění z loňského února, kdy senátoři zamítli vládní novelu pandemického zákona. Kritici i tehdy poukazovali, krom toho, že zákon potenciálně nemusí být kompatibilní s ústavou, na jeho schvalování ve stavu legislativní nouze.

Prezident Pavel zřejmě do střetu s vládou na úvod prezidenství nepůjde

Pokud návrh posvětí senát, dostane jej k podpisu prezident Petr Pavel, který bude ve čtvrtek oficiálně uveden do funkce. Ten přitom zatím nepotvrdil, že jej podepíše — sám podle svých slov dosud nemá jasno. V debatě týdeníku Respekt zkritizoval jak vládu kvůli schvalovacímu procesu ve stavu legislativní nouze, tak opoziční obstrukce.

Opozice Pavla k vetu zákona vyzvala. Naopak premiér Petr Fiala (ODS) jej požádal, aby zákon podepsal, protože podle něj by navrácení návrhu k dalšímu projednání ve Sněmovně byla nezodpovědnost. Své konečné rozhodnutí Pavel oznámí v pátek, den po inauguraci.

„Nedokážu si představit, že v momentě, kdy Pavel na věc zřejmě nemá vyhraněný názor, první pětikoaliční návrh, který mu přistane na stole, vetuje. Zvlášť, když mu pětikoalice do úřadu napomohla,“ míní spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos. „Přestože to je nepopulární krok a není to zřejmě návrh, jaký by si prezident představoval jako první zákon k podpisu, je tak daleko do dalších prezidentských voleb, že si to podepsat může dovolit,“ dodává Michopulos.

Politolog Aleš Michal upozorňuje, že Pavlovo veto by fakticky znamenalo konec celého plánu, protože změny v zákonné valorizaci lze přijmout jen do konkrétního data. „Proto by takové jeho rozhodnutí mohlo vyústit v napětí mezi ním a vládou, což jistě není na začátku mandátu zrovna nejšťastnější,“ potvrzuje Michopulosova slova.

Ani politolog Lukáš Jelínek nečeká prezidentské veto — bude podle něj záležet na Pavlově argumentaci: „Může vládu zkritizovat a podepsat, anebo pro ni vyjádřit pochopení, ale nepodepsat. Podstatné je, zda se pokusí zohlednit nároky široké veřejnosti v duchu příslibu, že bude prezidentem všech. Ale nevěřím moc, že by přistoupil k vetu, poněvadž by vůči koalici působil nevděčně. Koneckonců kvůli jeho zvolení se valorizační novela odkládala,“ uvedl pro DR.

Na druhou stranu však podle Jelínka prezident vládu k ničemu nepotřebuje a může být suverénním aktérem. „Nemluvě o tom, že je zde dost lidí, kteří nevěří opozici a ztrácejí důvěru i ve vládu, a ty by Pavel mohl podchytit,“ dodává politolog.

Opozice si přehnanou obstrukcí snížila šance u Ústavního soudu

Jako pravděpodobná se jeví varianta, že okolnosti přijetí v takzvané legislativní nouzi bude posuzovat Ústavní soud. Tam chce totiž v případě, že návrh nezablokují Senát ani prezident, podat podnět opoziční hnutí ANO. Opoziční politici v souladu s některými ústavními právníky kritizují jednak to, že vláda chce měnit už schválený růst důchodů, což lze považovat za princip retroaktivity, jednak to, že přes opoziční obstrukce vláda nakonec protlačila návrh prostřednictvím stavu legislativní nouze, který lze vyhlásit jen za určitých jasně specifikovaných okolností.

Ve stavu legislativní nouze se nekoná první čtení, Sněmovna si navíc může odhlasovat omezení doby pro jednotlivá vystoupení zákonodárců. Současně umožňuje jednat také po jednadvacáté hodině večerní či o víkendu. Stav legislativní nouze se opakovaně stává předmětem politických rozmíšek a kontroverzí.

K ústavnímu soudu dospěl už v roce 2010 při sporu o návrhu na snížení podpory u stavebního spoření, který tehdy soud pro účelové užití stavu legislativní nouze Nečasovou vládou a pro retroaktivitu zrušil. Nyní půjde o to, nakolik se při projednávání zákona o snížení valorizace jednalo o situaci, kdy hrozily hospodářské škody, což je jedna z podmínek pro legislativní nouzi podle jednacího řádu sněmovny. Ale také o to, kolik prostoru dostala při projednávání návrhu opozice.

Ústavní právník Jan Wintr přitom pro Hospodářské noviny uvedl, že vzhledem k míře opozičních obstrukcí šance na úspěch při stížnosti u ústavního soudu slábne. „Bude se především posuzovat, jestli opozice měla reálnou možnost si návrh nastudovat, vyjádřit se k němu a případně předkládat alternativy. Čím déle bude jednání trvat, tím bude jasnější, že dostatek času byl,“ uvedl Wintr v době, kdy o přesném konci sněmovního jednání ještě nebylo jasno.

Opoziční úspěch při ústavní stížnosti je tak krajně nejistý. Kdyby návrh neposvětila vládní většina v Senátu a do úřadu čerstvě uvedený prezident Pavel, bylo by to spíše překvapením. Pokud by však Senát či prezident návrh neschválili, v potřebném termínu by už vláda neměla nejmenší šanci jej prosadit.

Jak rozhodne Ústavní soud, je nejasné, spíše se však zdá, že si v takovém případě vláda zákon obhájí. Tak či onak, pachuť z očividně ne zcela korektního postupu vlády, která tolik slibovala změnu politické kultury, aby nakonec nestandardního postupu využila k úsporám na sociálně nejzranitelnějších částech společnosti, tu u velké části veřejnosti nepochybně zůstane.