Na rozhodnutí ústavního soudu, jímž zamítl návrh hnutí ANO, aby zrušil zákon o mimořádné valorizace důchodů, je z dlouhodobého provozu české demokracie nejdůležitější pasáž, v níž ÚS odmítl názor předkladatelů, že vládní většina porušila jednací řád Sněmovny, když po dlouhých obstrukcích opozice omezila délku diskuzních příspěvků a stanovila pevný čas pro hlasování.

ÚS ve svém zdůvodnění — v podání zpravodaje a místopředsedy ÚS v jedné osobě Vojtěcha Šimíčka — upřednostnil ideu, že Sněmovna má řádně fungovat, k čemuž slouží věcná diskuze o předložených zákonech, oproti ideji, že opozice má právo paralyzovat jednání Sněmovny s pomocí obstrukcí, pokud s tím či oním návrhem zákona nesouhlasí.

V odůvodnění Šimíček konkrétně zmínil, že pokud opozice dopředu avizuje, že bude obstruovat, aby paralyzováním Sněmovny zabránila projednání návrhu zákona, má vládní většina právo se bránit s pomocí omezení délky diskuzních příspěvků nebo stanovení pevného času pro hlasování. ÚS sice zdůraznil, že opozice má mít ve sněmovní debatě prostor k prezentování svých postojů, ale také upozornil, že opozice nemůže bránit vládní většině, aby prosadila své návrhy tím, že jednání Sněmovny paralyzuje.

Lekce pro budoucnost

Rozhodnutí ÚS tak „mezi řádky“ sděluje politickým stranám, že jednací řád, který byl přijat už v roce 1993, je zastaralý. Jestliže svým rozhodnutím fakticky podpořil vládní většinu v jejím ad hoc rozhodnutí obejít či ohnout platný jednací řád v zájmu zabezpečení demokratického provozu, říká politikům, že současný jednací řád je fakticky nefunkční a možná nastal čas na jeho úpravy.