Programem české opozice je politické hackerství. Je načase se bránit
Jiří PeheANO a SPD jsou účelové subjekty, jejichž programem je destrukce systému. Důkazem je jejich chování v parlamentním provozu, kde soustavně uplatňují obstrukční strategie. Je proto načase účinně zasáhnout do jednacího řádu Sněmovny.
Projednávání vládního úsporného balíčku ve Sněmovně mařily — stejně jako většinu jiných sněmovních debat o důležitých zákonech navrhovaných současnou vládou — obstrukce ze strany opozice. Ta se opět pokusila zablokovat už samotný program jednání Sněmovny.
Opozice hraje v parlamentní demokracii důležitou roli a veřejnost má mít možnost znát její postoje k vládním návrhům zákonů. A je-li opozice schopná skutečného dialogu a nabízí smysluplné alternativy, mohou se nakonec její výhrady na konečném znění zákonů pozitivně podepsat.
Bohužel současná sněmovní opozice u nás sestává ze dvou vůdcovských stran, které jsou nesystémové už svojí strukturou a způsobem fungování: stojí a padají se svými vůdci, bez nichž by pravděpodobně i rychle zanikly. A oba vůdci — Andrej Babiš v hnutí ANO a Tomio Okamura v hnutí Svoboda a přímá demokracie — také určují celou politickou agendu obou politických subjektů.
O té se v nitru obou hnutí nijak zásadně nediskutuje. Když Babiš prohrál v klání o prezidentských úřad, rozhodl se, že ANO, které je členem liberální frakce v Evropském parlamentu a na domácí politické scéně se několik let profilovalo jako levicově populistický subjekt, bude jednoduše stranou konzervativní.
Je přitom příznačné, že o této změně se nevedla žádná vnitrostranická diskuze. Babišův politický kompars v čele ANO začal veřejnosti vůdcovo nové politicko-ideové zadání poslušně prodávat.
Příznačné též je, že tato změna kurzu byla namířena jen na domácí veřejnost, stejně jako na konzervativní části vládních stran — pravděpodobně se záměrem zvýšit v jejich očích koaliční potenciál ANO po příštích volbách. Na evropské úrovni se ANO dál snaží prezentovat jako liberální subjekt, aby se vyhnulo vyloučení z frakce evropských liberálů.
Destrukce ve Sněmovně
V době, kdy programem vládní většiny je naprostá destrukce státu, zničení všech veřejných služeb, výprodej posledních zbytků státního majetku a naprosté zbídačení chudší nejméně poloviny populace, jsou obstrukce to nejlepší, co se může v parlamentu stát.
Tragedie toho, jakou máme parlamentní opozici, spočívá až v tom, že tohle nám bude vládnout po příštích volbách (protože mimoparlamentní opozice, ve které by se snad našly lepší strany, není vidět, nikam do televize ji nezvou a nikdo ji volit nebude). O nějakou kultivovanou věcnou debatu především nemá zájem vládnoucí parlamentní většina, která jednoduše prohlasovává výmysly odporující dostupným datům a odborným analýzám a na žádnou kritiku nedbá. Změny jednacího řádu, které by omezily obstrukce, by jen posílily tyranii parlamentní většiny a umožnily jí škodit rychleji a ve větším rozsahu.
Máte pravdu, Macháček notně přestřeluje.
Kdyby tato vláda měla jako program destrukci státu a zničení všech veřejných služeb, bylo by dobře. Protože Fialova vláda zjevně není schopna nic ze svého programu uskutečnit. Bohužel, uvedená destrukce není jejím programem, jen její praxí.
Nevím, jaká kriteria máte na "dobrost" vlády.
Fialova vláda udělala jednu věc opravdu dobře: zaujala pevný postoj k pomoci Ukrajině -- a jako spousta lidí jsem ji za to ochoten hodně odpustit.
Jenomže slovy Karla Kryla: "...zaujímáme postoje místo abychom stáli." Začíná druhý školní rok a mi pořad improvizujeme vzdělávací integraci desítek tisíc ukrajinských dětí; úžasný výkon našich škol a úžasné selhání naší vlády. Celkově nebýt fantastické schopnosti Ukrajinců postarat se o sebe a mimořádné ochoty lidí a obcí pomáhat, byla by vládní politika v této oblasti docela katastrofa. Ovšem katastrofa s pevným a správným postojem.
Docela dobře dopadlo krizové předsednictví v EU, opět je je otázka nakolik díky činnosti vlády a nakolik se ji to přihodilo.
A tím to bohužel definitivně končí. Pokračující drahota a inflace (provázená řečmi o tom, jak to jediní v Evropě děláme správně, když oproti v ekonomickém myšlení zaostalým sousedů naše vláda nezasahuje a správnost jejího přístupu nejspíše dokazuje, že máme tu inflaci nejvyšší a propad růstu nejdelší), pokračující rozpad veřejných financí, kterému vláda čelí bolestivými a zcela neúčinnými způsoby (na čemž se kupodivu shodnou ekonomové bez rozdílu škol a politického přesvědčení), rozpad státní správy, která už není ani schopná evidovat nástupy do starobního důchodu, rozpad lékové politiky atd.
Takže budu rád, když mi napíšete, kde vidíte ty projevy toho, že je tato vláda za třicet let "ta nejlepší".
Ano, s něčím jste si to asi spletl. Tohle je Krylova Demokracie rozkvétá.
Jinak, Danuše Nerudová je ekonomka a v NERVU jsou také ekonomové -- a kritizují balíček.
Nevyčítám vládě, že při přijímání tří set tisíc lidí něco haprovalo, ale absenci konkrétních kroků. Psal jsem konkrétně o školství a vynechám to nejzhovadilejší, co zatím hrozí -- totiž stagnaci nominálních výdajů na školství při sedmiprocentním nárůstu školáků, rozpočet ještě není schválený a třeba blbci jako Stanjura neprosadí svou. Ale ona chybí základní strategická rozhodnutí, jak konstruovat ukrajinské menšinové školství. Už dva roky.
Co se rozpadu veřejných financí týče. Ano, začal v roce 2019, když magoři z ANO a ODS svorně ruku v ruce odhlasovali stamiliardový výpadek příjmů a prohloubil se v covidu. Jenomže on je rok 2023, volby byly před dvěma lety, takže výmluva na zdlouhavost legislativního procesu je opravdu jen výmluva a to směšná -- a jediné opatření, které ten propad na chvíli brzdí, je přenesení nákladů inflace na důchodce odkladem valorizace o rok (to jest příštím zvýšeným výdajem).
A nekonečné diskuse o balíčku, jehož osud předznamenala výjimka na daň z tichého vína, vyškrtnutí zdanění pro tištěné noviny po prvním křiku a původní předpoklad, že mohu ze školství sebrat 12 miliard a desítky miliard ze sociálních věcí. Nakonec tedy úspory v řádu možná desítek miliard, pokud nějaké -- a ony jsou potřebné stovky.
Nejsem přesvědčen, že by šly české finance spravit bez progresivní daně, změny daní z nemovitostí a bez zdanění korporací, ale to už je moje přesvědčení, zatímco to, že současná opatření nefungují a podobně konstruovaná opatření zatím historicky nefungovala nikdy, to je, bohužel, fakt. Tohle už nejde za koblihářem, to je nezodpovědnost této vlády.
Koalice má jasnou majoritu a balíček může a mohla přijmout proti opozici. Při běžných legislativních lhůtách (a ty mohou být zkráceny), by balíček předložený v dubnu byl dnes v Senátu nebo na prezidentském stole k podpisu. Obstrukce sice mohou věc zdržet, ale o dny. Zablokovaný legislativní proces určitě není a opozice na jeho zablokování nemá sílu. Takže za
a) to, proč už dávno není schválen, to jsou spory uvnitř vlády, nikoliv problém parlamentního projednání;
b) nic to nemění na faktu, že v současné podobě prostě potřebné úspory nezajistí, ani kdyby zafungoval podle nejoptimističtějších odhadů ministerstva financí.
Tvrzení o jeho neúčinnosti jsem si z prstu nevycucal, ale na to stačí už samotná čísla. A jako člověk s dekádou zkušeností s úsporami ve státních výdajích v době, kdy jsem čísla jednoho rezortu opravdu uměl docela nazpaměť , říkám, že i když jsou ty úspory i na papíře nedostatečné -- a to si opravdu můžete přečíst u spousty českých ekonomů -- fakticky budou mnohem nižší.
Jednu ze stran vládní koalice jsem volil a oceňuji Fialovu dobrou vůli vládnout konsensuálně. Ale dobrá vůle nestačí a v řadě oblastí (přinejmenším úřady práce a obsluha důchodů a dávek, školství a nerovnováhy státních financí) jsme opravdu na hraně destrukce.