Volby do Evropského parlamentu jsou vnímány českou veřejností i politickými stranami spíše jako volby druhé kategorie, čemuž odpovídá i nízká voličská účast. Nadcházející volby ale mohou být výraznou výjimkou.

Nejenže se konají jen rok před volbami do Sněmovny, a jejich výsledky budou tedy vnímány jako důležitý signál o rozložení politických sil u nás. Mají také potenciál vyplavit napovrch některé zásadní rozdíly mezi stranami vládní koalice, a tím koaliční spolupráci oslabit.

Když se psal vládní program, rozdílné pohledy vládních stran na Evropskou unii byly odsunuty na druhou kolej. Pětikoalice se rozhodla nezvedat příliš otázku přijetí eura a po špičkách se chodilo i okolo skutečnosti, že vládní strany zasedají v Evropském parlamentu ve třech různých frakcích, které jsou navzájem často v konkurenčním vztahu.

Opatrně se našlapovalo i okolo skutečnosti, že europoslanci z nejsilnější strany vládní koalice — občanští demokraté — hlasují často stejně jako europoslanci za hnutí Svoboda a přímá demokracie či komunistickou stranu.

Na domácí scéně se příliš neakcentovaly kupříkladu rozdílné postoje jednotlivých stran k evropskému „zelenému údělu“ — a obecně k postupu ohledně klimatických hrozeb. Piráti jsou členy eurofrakce Zelených, nicméně zásadní rozdíly mezi jejich pohledem na ekologická témata na jedné straně a zejména konzervativní ODS na druhé straně druhé z evropské úrovně do domácí politiky příliš nepronikaly.

Mlčelo se také o rozdílném pohledu jednotlivých vládních stran na budoucnost visegrádské spolupráce. Bylo sice zřejmé, že kupříkladu Piráti zastávají mnohem kritičtější postoje k chování Maďarska a Polska než konzervativní strany, ale tyto rozdíly se v zájmu udržení jednoty vládní koalice příliš nezdůrazňovaly.

Podobně tomu je v otázkách kulturně-politických. Kupříkladu obhajoba manželství pro všechny patří přímo do genetické výbavy Pirátů, a naopak odpor k manželství pro všechny charakterizuje lidovce a konzervativní část ODS. Ani v tomto případě rozdílné názory nikdy nepřerostly do otevřených sporů, které by otřásly jednotou vládní koalice.

Co se změní

Volební kampaň před eurovolbami nejspíš mlčení vládních stran okolo rozdílných pohledů na řadu témat prolomí. Už proto, že ve svých volebních programech budou muset k řadě z výše zmíněných témat zaujmout jasnější postoj.

Ve volební kampani před eurovolbami se tak mnohem jasněji vyjeví, že vládní pětikoalice je do značné míry umělý politický projekt, jehož hlavním cílem bylo odstavit od moci Andreje Babiše. Strany vládní koalice se sice shodnou na ekonomických opatřeních, jakož i opatřeních, které se týkají provozu státu, avšak ve vztahu k evropským a kulturně-politickým tématům jsou velmi rozdílné.

Pikantní bude už skutečnost, že se ve volební kampani nebudou vymezovat jen proti Babišově hnutí ANO a SPD, ale i navzájem proti sobě. Televizní a další debaty už se nebudou odehrávat jen v rámci polarity „zástupce vládní — prodemokratické — koalice versus zástupce nesystémové opozice“, na kterou si česká veřejnost od voleb zvykla. Vládní strany budou muset soupeřit i mezi sebou.

Ve velmi prekérní situaci bude zejména koalice Spolu, která tvoří páteř vládní pětikoalice. Tím, že se v zájmu udržení značky Spolu tři strany této koalice rozhodly kandidovat společně do Evropského parlamentu, ocitly se potenciálně v politickém minovém poli.

Kandidátku Spolu totiž bude tvořit na jedné straně euroskeptická ODS, která zasedá v EP ve frakci Evropští konzervativci a reformisté společně s polskou stranou Právo a spravedlnost a se stranou Bratři Itálie premiérky Meloniové. Na straně druhé pak proevropští Lidovci a TOP 09, kteří patří k Evropské lidové straně.

Napsat pro evropskou kandidátku Spolu společný program bude cvičením v minimalismu a obecných frázích, protože tyto tři strany mají velmi rozdílné pohledy na celou řadu evropských témat, včetně přijetí eura.

I kdyby tyto strany chtěly během volební kampaně svoje rozdíly zastírat, je jisté, že ostatní strany — včetně vládního hnutí Starostové a nezávislí a vládních Pirátů — budou na nejednotnost v pohledech stran Spolu na Evropskou unii upozorňovat. A těžit z nich. Snaha spojit nespojitelné se tak může stranám, které tvoří Spolu, nakonec vymstít.

Voliči, kteří by kandidátku Spolu chtěli volit, budou stát před těžkým dilematem: v zájmu pokračování této koalice na domácí scéně zavřít oči nad rozdílnými postoji tří stran k Evropské unii, anebo tyto rozdíly neignorovat. Voliči, kteří se přikloní k první variantě, budou pak konfrontování kupříkladu s dilematem, že pokud budou chtít poslat do Evropského parlamentu kandidáta své strany, dají chtě nechtě hlas i kandidátům strany, s jejímiž postoji k EU mají zásadní problém.

Buďme konkrétní: proevropský volič, který by chtěl poslat do Evropského parlamentu kupříkladu proevropského Luďka Niedermayera z TOP 09, jenž je na třetím místě společné kandidátky, svým hlasem podpoří i lídry kandidátky — euroskeptiky Alexandra Vondru a Veroniku Vrecionovou z ODS. Bude volit s vědomím, že europoslanci zvolení za Spolu se po volbách rozejdou do rozdílných eurofrakcí, které jsou spolu v konkurenčním vztahu.

Dá se předpokládat, že už z tohoto důvodu vypukne mezi voliči jednotlivých stran koalice Spolu kroužkovací válka. A i když v eurovolbách může volič zakroužkovat jen dvě jména, nedá se vyloučit, že kroužkování nakonec posune do Evropského parlamentu některé kandidáty z nižších míst kandidátky — a naopak. To může způsobit po volbách mezi jednotlivými stranami Spolu nemalé napětí.

Tato zjevná slabina společné kandidátky Spolu může být výhodou pro hnutí Starostové a nezávislí, a zejména pro Piráty. Ti nejsou na rozdíl od STAN obtíženi skandály, které v případě STAN mohou nemálo voličů od podpory hnutí odradit. Na druhou stranu STAN může výrazně zabodovat tím, že nabídlo společné místo v čele kandidátky nedávné prezidentské kandidátce Danuši Nerudové, která měla výraznou podporu u mladé generace.

STAN také může profitovat z toho, že nemálo dosavadních proevropských voličů TOP 09 nebo i lidovců je může považovat za přijatelnější volbu než kandidátku Spolu, kterou povedou euroskeptici Vondra a Vrecionová. Takoví voliči zřejmě nebudou ve větších počtech naopak přebíhat k Pirátům, kteří jsou po ně příliš „levicoví“.

Úskalí pro opozici

Souboj o křesla v Evropském parlamentu se samozřejmě odehraje i mezi vládními stranami a současnou opozicí. Její extrémnější složka, SPD, nebude příliš soupeřit ani s vládními stranami, ani s ANO, protože na rozdíl od vládních stran a ANO je jasně protievropská, ba zpochybňuje samotné členství České republiky v Unii.

Společná kandidátka SPD a hnutí Trikolora bude přitahovat voliče, kteří mají zásadní problém nejen s Evropskou unií, ale i s liberální demokracií. A též voliče, kteří jsou proti pomoci Ukrajině ve válce s Ruskem.

Otázkou je, kolik těchto voličů nakonec přijde volit. Pokud by totiž SPD v eurokampani akcentovala převážně témata spojená s jejími odmítavými pohledy na Evropskou unii i na politiku EU vůči Ukrajině, nemusí to být dostatečná motivace, aby voliči z nesystémovými pohledy skutečně k volbám přišli. SPD se tak bude snažit z eurovoleb udělat referendum o domácí politice.

O to samé se bude snažit i ANO. Bude se o to pokoušet o to víc, že bude mít ve srovnání s minulými volbami do Evropského parlamentu jistý hendikep. Zatímco totiž v roce 2019 se ANO ještě snažilo na evropské úrovni nabízet liberální tvář a mělo na eurokandidátce zajímavé osobnosti jako třeba Ditu Charanzovou, v příštím roce bude jeho obraz odlišný.

Babiš se od prezidentských voleb, v nichž prohrál, snaží ANO portrétovat jako nacionálně konzervativní politický subjekt. Už zcela otevřeně se paktuje kupříkladu s maďarským Viktorem Orbánem.

To ANO nasměrovalo do kolize s frakcí evropských liberálů, jejíž součástí ANO bylo. Babiš se sice snaží současné postoje ANO v debatách s evropskými liberály zamlžovat, nechce být z liberální eurofrakce postupně vyhozen ještě před příštími eurovolbami, ale je téměř jisté, že ANO má po volbách nakročeno spíše do jedné z nacionálně konzervativních frakcí v EP.

To může být určitý problém pro některé dosavadní voliče ANO. Vzdělanější část voličů ANO, která — na rozdíl od silné báze ANO v podobě důchodců v menších městech — chodí volit v evropských volbách, pochází z časů, kdy ANO začínalo jako liberální subjekt. Otevřený příklon ANO k orbánovským postojům ve vztahu k Evropské unii může tyto voliče odradit.

Babišův tým se tak bude nepochybně snažit v kampani cílit na domácí politiku. Má tak větší šanci mobilizovat voliče nespokojené s vládní politikou, ale také tím může zakrýt, že v evropské politice ANO přestalo patřit k liberálnímu proudu i třeba jen v rétorické rovině.

Tento rozpor v tom, co chce ANO představovat, je samozřejmě příležitostí pro některé strany vládní koalice. Zejména STAN a Piráti mohou ve volební kampani legitimně upozorňovat, že ANO na evropské úrovni už dávno není liberálním hnutím, ale že směřuje do stejných vod jako SPD nebo ODS.

Nebylo by koneckonců divu, kdyby ANO po eurovolbách skončilo ve stejné eurofrakci jako ODS, což by také položilo základy k možné vládní spolupráci obou politických subjektů po sněmovních volbách v roce 2025.

Eurotřaskavina

Je jisté, že eurovolby mají potenciál zásadně destabilizovat současnou konfiguraci politických sil na české politické scéně. V případě výrazného neúspěchu koalice Spolu, která vsadila na rizikový projekt společné kandidátky, může nastat mezi třemi stranami nemalé pnutí.

Výrazný úspěch Pirátů a STAN na úkor Spolu naopak může — zejména u Pirátů — odstartovat debatu, zda by se měli od vládní koalice začít před sněmovními volbami distancovat.

Podobnou debatu může paradoxně otevřít i neúspěch Pirátů, jenž může prohloubit spory trvající už od sněmovních voleb v roce 2021 mezi vedením strany a jejími dosavadními europoslanci. Neúspěch by totiž mohl být interpretován i tak, že k němu přispělo pokračující vládní angažmá Pirátů, k němuž někteří europoslanci byli od začátku kritičtí.

Eurovolby budou také testem pro hnutí ANO. Pokud jeho taktika udělat z eurovoleb referendum o domácí politice selže, v čemž může sehrát roli i změna obrazu ANO na evropské scéně, může to otřást jeho zatím pevným postavením v domácí politice coby nejsilnější strany.

Jak už bylo řečeno, důležité také bude, kam ANO zamíří po eurovolbách. Že zůstane u evropských liberálů, je dosti nepravděpodobné, neboť ho liberální eurofrakce nemusí do svých řad znovu přijmout. ANO pak bude mít na výběr mezi frakcemi, které praktikují mírnější verzi konzervativního nacionalismu, jako je frakce Evropští konzervativci a reformisté, v níž zasedá ODS, anebo extrémnější frakcí, kterou chce zformovat maďarský Fidesz.

Eurovolby jistě přinesou na českou politickou scénu novou dynamiku. Je možné, že v případě neúspěchu projektu společné kandidátky Spolu v ODS vypukne boj o nové vedení. Politiky ODS, kteří byli proti společné kandidátce Spolu, přitom spojuje mnohem „pragmatičtější“ pohled na možnou spolupráci ODS a ANO po příštích volbách.