↗

Ze třetí pozice na kandidátce bude ve volbách do Evropského parlamentu za Piráty kandidovat politička a aktivistka Zuzana Klusová, která zvítězila nad dosavadním europoslancem Mikulášem Peksou. Foto FB Česká pirátská strana

Politika je mimo jiné zajímavá tím, že se v ní poměrně často dějí věci nečekané. Něco takového se o víkendu odehrálo v pirátských primárkách do europarlamentu, když v nich zvítězili současní europoslanci. Poraženo bylo přehnaně provládní křídlo, reprezentované Mikulášem Ferjenčíkem. Pokusme se odhadnout, co může znamenat tento výsledek pro stranu i pro českou politiku.

Atmosféra před sobotním hlasováním byla napjatá. Už čistě kvůli tomu, že se výsledek volby neodhadoval snadno. Na jaře vstoupila do hry kandidatura bývalého poslance Mikuláše Ferjenčíka, který se do vnitrostranické kampaně pustil s vervou a za silné a neskrývané podpory populárního ministra zahraničí Jana Lipavského. Záhy získal i pozornost médií, když zavětřila politický konflikt. O pirátské primárky začal být zájem.

Na vítěze byl sice s velkou pravděpodobností tipován Marcel Kolaja, jako nejvíce konsensuální kandidát — člověk s jasným ukotvením v pirátských core tématech jako ochrana soukromí, open source a svobodný internet. Ale jisté nebylo nic. Už třeba proto, že Kolaja stál při prvním pokusu o změnu stranických stanov v jistých formulacích proti verzím preferovaným Jakubem Michálkem.

Největší otazník však visel nad Markétou Gregorovou, jejíž místy rozpustilé projevy iritovaly nejen boomerskou scénu, ale i část Pirátské strany. Europoslakyně ovšem současně dokázala nejlépe čelit přetrvávajícímu narativu, který se snaží stále Piráty líčit jako nedospělé děti, kteří stále politice nerozumí a měli by se jí učit od obstarožních politických bafuňářů. Že tento styl používá politická konkurence, je očekávatelné. Že je i v rejstříku některých novinářů, vypovídá více o jejich osobnostních nastaveních, politických preferencích či dalších vazbách.

Pro ukázky můžeme připomenout například rozhovor se Světlanou Witovskou nebo nedávnou debatu s poslankyní ODS Evou Decroix, která si v dikci nezadala s proslulým projevem Miroslava Štěpána. Ano, Decroix je poslankyně, která neváhala pozvat do Sněmovny ugandskou poslankyni prosazující trest smrti pro homosexuály. Abychom dodali ten správný kontext pro ty, kterým by přirovnáním k totalitnímu politikovi přišlo příliš příkré.

Gregorová měla samozřejmě i své fanoušky. „Je protipólem všech těch bílých mužů za duševním i energetickým zenitem, kteří se na kandidátky valí ze všech Stran (...) Jestli pro mne někdo reprezentuje pirátskou politiku, pak je to ona,“ napsal o ní Patrick Zandl v podpůrné řeči před volbou.

V souboji o druhé místo navíc konkurovala Gregorové Zuzana Klusová z Karviné, výrazná komunální politička, navíc s podporou části vedení strany. Členská základna ovšem dala jasnou přednost Gregorové, což ukázal poměr hlasů 348 ku 111. Klusová pak získala třetí pozici, kdy zvítězila na Mikulášem Peksou v poměru 197 ku 149 hlasům.

Peksa je tak na čtvrtém místě kandidátky a na pátém jeho poradce David František Wagner. Mikuláš Ferjenčík neprošel ani jedním kolem přijatelnosti, kdy je nutné získat nadpoloviční počet ze všech hlasujících v daném kolem. Porazil ho dokonce poměrně neznámý kandidát Albert Štěrba, který není ve straně dlouho a nemá za sebou výraznou stopu. Stručně řečeno, jde o velký debakl Mikuláše Ferjenčíka a taky ministra zahraničních věcí Jana Lipavského, který ho podporoval.

Pravdou je, že Lipavský se před časem dokonce rozhodl hrát kartu vlastní zahraniční politiky. V srpnu před zasedáním Republikového výboru nečekaně vystoupil proti evropskému pirátskému programu a vyvolal tak konflikt nejen se stávajícími europoslanci.

Pád Mikuláše Ferjenčíka pak doprovodil zklamanými slovy i trubadúr české alt right scény Honza Palička: „Inu, normální slušní lidé u Piratů zjevně proti ultralevé klice nemají šanci,“ napsal na Twitteru a vystihl charakter bubliny, u které bývalý poslanec sbírá lajky.

Pryč z vlády?

Přisadil si i končící europoslanec Jan Zahradil, který rovnou zatipoval, že Piráti odejdou ještě před eurovolbami z vlády. Zde je ovšem přání otcem myšlenky. Ačkoli silná podpora pro současné europoslance, kteří jsou k vládě a především k ODS kritičtí, by mohla navozovat takové zdání, není na místě mu podlehnout.

Situace ve vládě se sice může dál zhoršovat a vystihnout ten správný moment, kdy dát vládní koalici vale, může být těžké. Pro stranu by ovšem bylo nanejvýš důležité, aby se tak stalo v co největší shodě, jinak hrozí další vnitřní půtky, které nemusí dopadnout dobře.

Gregorová i Peksa byli otevřenými kritiky již koalice se STAN, ale nejsou žádní političtí hazardéři. Konečně všech pět nově zvolených politiků kandidátky patří k tomu nejlepšímu, čím se Piráti za šest let ve vrcholné politice mohou pochlubit, když nebudeme počítat Senát. Části křídla ODS, které se podle některých spekulací připravuje na možnou variantu budoucí vlády s ANO, by vystoupení Pirátů z vlády mohlo hrát do karet, ale důležitějším subjektem je zde především STAN nebo lidovci s většími počty poslanců.

Šance zvednout hlavu

Piráty čeká jiný boj, a sice volba nového předsednictva, kterému končí mandát v lednu 2024, kdy je naplánován další sjezd strany. Europrimárky ukázaly jisté změny na vnitrostranické mapě a je otázkou nakolik se promítnou za čtyři měsíce do složení předsednictva. V kuloárech se nese zvěst, že až tři členové současného předsednictva nebudou chtít svoje pozice obhajovat. Nová jména se zatím nerýsují, zda se bude opakovat pozitivní překvapení podobnému tomu eurovolebnímu, teprve uvidíme.

Volba bude o to důležitější, že zvolené předsednictvo povede Piráty do sněmovních voleb 2025, neboť mandát vedení je dvouletý. Jak jsem zde již dříve naznačoval, bude zajímavé především sledovat, zda krajská politika vygeneruje adepty, kteří by se chtěli této nelehké role ujmout.

Na pirátském sjezdu prošla i změna stanov, která při prvním dubnovém pokusu skončila krachem. Do formulací se nedostala slova, která by Piráty definovala příliš pravicově či zavádějícím způsobem. Nové formulace se naopak snaží postihnout specifický charakter Pirátů v souladu s jejich historickým vznikem a vývojem. To je bezpochyby dobrá zpráva.

Druhou dobrou zprávou je nový silný eurotým, který může stranu konsolidovat, vrátit jí ztracenou energii, přitáhnout opět podporovatele a razit jasnou pirátskou politiku, které je nejen této zem potřeba více než pověstná mořská sůl.