Kauza šéfa rozvědky Petra Mlejnka je s jeho rezignací zřejmě u konce. Skandál se táhl několik týdnu a často měl rysy opravdové frašky. Piráti figurovali v kauze především po jejím zdánlivém konci — po potvrzení Mlejnkovy pozice sněmovními výbory, když to vypadalo, že Mlejnek s Rakušanem mají vyhráno. Nakonec ale bylo vše jinak.

Většina komentářů spatřuje roli Pirátů v celé kauze obvykle ve dvou perspektivách. Jedna oceňuje, že Piráti jako jediní z vládních stran zvedli varovný prst v neúnosné situaci. Druhý pohled je viní z obojakosti, hraní „staré lidovecké hry“ na opozici uvnitř vlády. Například podle Petra Honzejka z Hospodářských novin si Piráti hrají na „princeznu koloběžku“.

Tyto komentáře však opomíjí fakt, že pirátská vzpoura proti Mlejnkovi a Rakušanovi se zvedla z pozic řadových členů, kteří iniciovali zahájení referenda. První otevřená kritika sice zazněla od pirátského senátora Lukáše Wagenknechta, kterého následoval europoslanec Mikuláš Peksa, ale na samotném spuštění referenda se nepodíleli.

Tlak členské základny

Nespokojenost s vývojem kauzy a mlčením pirátských představitelů ve vládě či sněmovně se začala ve straně jasně projevovat den před zasedáním vlády. Následně byl pak téměř týden dán prostor vedení strany a dalším aktérům, aby svůj postoj přehodnotili či adekvátně zareagovali.

To se nestalo a členský podnět k vyvolání referenda byl na pirátském fóru zveřejněn v úterý 23. srpna. Nutná podpora pro zahájení jednání byla získána velmi rychle: přibližně za patnáct hodin se sešlo potřebných sedmdesát hlasů. Už rychlost podpory ukázala, že téma ve straně rezonuje.

Ve čtvrtek 25. srpna jednali o Mlejnkovi sněmovní výbory a ve stejný den bylo referendum oficiálně zahájeno. V noci z pátku na sobotu zveřejňuje poslanecký klub Pirátů vlastní stanovisko, jež je formulováno ještě ostřejším způsobem než jako diplomatický distanc požadovaný v referendu. Stanovisko mluví o porušení koaliční smlouvy a žádá jednání koalice.

Pětikoalice se sešla v úterý večer. Podle Deníku N i dalších pozorovatelů bylo právě toto jednání důvodem proč Mlejnek rezignoval. Fiala se na něm měl údajně rozčílit na Bartoše, že vyřešenou kauzu Piráti znovu otevírají.

Novináři měli už v tu dobu na Mlejnka další kompromitující informace. Článek o existenci Mlejnkových odposlechů z korupční kauzy firmy Techniserv, kde pracoval, byl každopádně zveřejněn až po jeho rezignaci. Přesný časový sled událostí tak není zcela jasný.

Princezna koloběžka nebo hlas lidu?

Téměř jisté však je, že poslanecký klub Pirátské strany by se bez hrozícího stranického referenda ke změně stanoviska sám neodhodlal. Pokud tedy od některých komentátorů zaznívá, že odpor Pirátů byl jen účelovým divadlem, nezakládá se jejich hodnocení na faktech. Ačkoli se referendum nakonec po Mlejnkově rezignaci neuskutečnilo —jelikož bylo bezpředmětné, vedoucí představitele Pirátů členská základna k akci minimálně inspirovala či dotlačila.

Po kauze Turów, ve které byla narychlo uzavřena pro Českou republiku nevýhodná smlouva s Polskem, jde o druhý případ, kdy členská základna Pirátů vyjádřila jasný nesouhlas s vládním postupem. Stranické referendum v březnu smlouvu odmítlo, protože podle něj porušuje pirátské principy. Proti vládní konzervativní koalici pak sami ministři a poslanci vystoupili s požadavkem na uzákonění rovného manželství a odporem proti ukotvení manželství jako svazku muže a ženy do Ústavy.

S blížící se zimou, energetickými problémy či s neutěšeným stavem v justici se objeví řada ožehavých témat, která přimějí Piráty vymezit se proti směřování neoliberálně naladěné vlády.

Dosavadní vývoj ukazuje, že jejich tlak může vládní kroky do jisté míry ovlivnit. Zda to bude stačit k udržení věrohodnosti pirátské značky, zůstává otázkou. První testem budou výsledky komunálních a senátních voleb v září tohoto roku.