Piráti se chystají na sjezd. Bartoše vyzve Wagenknecht a Michailidu
Jan GruberTři měsíce po sněmovních volbách se sejde pirátské celostátní fórum, které zvolí nové vedení. S výjimkou předsedy Ivana Bartoše ostatní členové předsednictva nebudou své funkce obhajovat. Přinese personální obměna i změnu kurzu?
Piráti si na zasedání celostátního fóra na počátku ledna zvolí nové stranické vedení. Přestože nominační proces na post předsedy i dalších členů předsednictva stále probíhá, již nyní je zřejmé, že Piráty čeká personální obměna. Místopředseda Martin Kučera rezignoval již koncem listopadu. Usilovat o znovuzvolení nemají v úmyslu ani jeho kolegové Vojtěch Pikal, Radek Holomčík a Olga Richterová. Obhajovat své křeslo tak bude jen předseda Ivan Bartoš.
Celostátní fórum se sejde tři měsíce po sněmovních volbách, které Pirátům přinesly tvrdou a neočekávanou porážku. Přestože do nich šli v bloku se Starosty jako ten silnější z koaličních partnerů, čemuž odpovídalo i rozdělení volitelných míst na kandidátních listinách — v zásadě v poměru dva ku jedné, nakonec obhájili pouze čtyři z původních dvaadvaceti poslaneckých křesel. Kvůli využití preferenčních hlasů třiatřicet z celkových sedmatřiceti mandátů, jež předvolební koalice získala, obsadili Starostové.
Uvnitř strany se proto krátce po sečtení volebních lístků rozběhla diskuse o dalším postupu. Piráti přemítali, kde se stala chyba, zvažovali, zda vůbec mají do vlády Petra Fialy vstoupit, a pídili se po tom, zda jednou z příčin volebního debaklu nebyl i podraz ze strany jejich koaličního partnera. Přestože na pirátském fóru opakovaně zaznívaly argumenty, že se čtyřmi poslanci by strana o vládní angažmá usilovat neměla a spíše by jí prospělo, aby sbírala síly v opozici, hlasování o účasti ve vládním kabinetu nakonec vyznělo jednoznačně.
Navzdory silné kritice — zejména od pirátských senátorů a poslanců Evropského parlamentu — se dvaaosmdesát procent členů vyslovilo pro to, aby strana poprvé ve své historii přijala vládní odpovědnost. Vnitrostranická opozice, jež se ukázala slabší, než i sami Piráti očekávali, si nicméně vynutila některé ústupky. Předseda poslaneckého klubu Jakub Michálek se musel vzdát ambicí usednout v křesle ministra pro legislativu. A Bartoš straníkům slíbil, že nebude-li do dvou let schválen klouzavý mandát, vzdá se členství ve vládě i on.
Jakkoli kritikové vedení, z nichž mnohým vedle vstupu do vlády vadilo i vytvoření předvolební koalice se Starosty, zatím neuspěli, v části členské základny je touha po změně patrná i nadále. Zároveň si všichni uvědomují, že volební výsledek dalece zaostal za očekáváním, a je proto třeba zahájit obrodný proces, stabilizovat stranu a připravit se na nadcházející volby. Vlivní Piráti, s nimiž Deník Referendum v minulých dnech hovořil, ale to, že by celostátní fórum otočilo kormidlem o sto osmdesát stupňů, neočekávají.
Tři kandidáti na předsedu: Bartoš, Wagenknecht a Michailidu
Bartoš, který několik dní váhal, zda bude předsednický post obhajovat, se střetne se dvěma vyzyvateli, kteří patří k vnitrostranické opozici, respektive ke křídlu, jež bylo proti účasti strany ve vládě. Prvním je bývalý náměstek ministra financí Andreje Babiše a současný senátor za obvod Praha 8 Lukáš Wagenknecht, druhou jednatelka republikového výboru Janka Michailidu, jež před sedmi lety po několik měsíců zastávala pozici místopředsedkyně strany a po Bartošově rezignaci Piráty i krátce vedla coby úřadující předsedkyně.
„Když jsem před několika lety vstupoval do strany, vnímal jsem Piráty jako jedinou politickou sílu, která se dokáže sebevědomě postavit starým pořádkům. […] Nyní jsme v situaci, která není dobrá. […] Stává se z nás submisivní politický přívěsek, což je při jednoduchém spočítání našeho vlivu ve Sněmovně a jeho promítnutí k naší síle ve vládě logické. Obávám se negativních dopadů celostátní úrovně politiky na naše pozice v regionech a chci jim zabránit,“ napsal do své nominační řeči Wagenknecht.
Pražský senátor za hlavní témata, na něž by se v případě zvolení chtěl zaměřit, označil transparentnost a omezování korupčních příležitostí ve veřejném prostoru, podporu drobných podnikatelů a boj proti korporativismu nebo důraz na udržitelnou sociální politiku, životní prostředí a lidská práva. „Rozhodl jsem se kandidovat kvůli naší budoucnosti. Cítím, že volby — nejenom ty v příštím roce — budou vekou výzvou. Ustát je bude těžké. A riziko, že na tom budeme ještě hůře, je vysoké,“ doplnil.
Obdobně jako Wagenknecht kondici Pirátů popsala i Michailidu. „Strana je v krizi. Utrpěli jsme náraz do reality. Byl o to silnější, jelikož se na nás kvůli němu vyšklebili kostlivci ze stranické skříně: resty v kultivaci vnitrostranické kultury, růstu osobností i rozšiřování talentů a odbornosti členů nebo pěstování ideologického zázemí,“ uvedla s tím, že cítí potřebu, aby se do čela strany v této nelehké chvíli postavil někdo, kdo má za svou prioritu dlouhodobé zachování pirátského hnutí.
Na rozdíl od svého soupeře ovšem celostátnímu fóru předložila program zaměřený výlučně na stranu jako takovou. Slíbila například, že rozhodování předsednictva bude více přihlížet ke stanoviskům republikového výboru, a chtěla by úžeji propojit pirátské politické a odborné týmy. Zdůraznila potřebu návratu transparentnosti do stranické diskuse i přijímání politických rozhodnutí. A v neposlední řadě vyzvala ke koncepčnějšímu přístupu k dobrovolníkům. „Naše politická moc stojí na letech dobrovolnické práce,“ připomněla.
„Stavím se čelem k neúspěchu v nedávných sněmovních volbách a k nenaplnění vize, kterou jsem jako předseda i volební lídr reprezentoval. Naše ambice nebyla naplněna v žádném z pozitivních cílů, pokud neberu zabránění možné vlády SPD a ANO. Řada chyb jde zcela objektivně samozřejmě za mnou, i když jsem dal do své práce opravdu maximum,“ napsal Bartoš s tím, že Piráti se ocitli v obtížné situaci. „Věřím však, že z ní vzejdeme zkušenější a nakonec i jako strana silnější,“ dodal.
Jako hlavní cíle pro následující dva roky vytknul stabilizaci Pirátů v nové vládní roli a plnění vládního programu, transformaci strany s důrazem na posílení její krajské úrovně a profesionalizaci politické i mediální strategie. „Za důležitý úkol dále považuji stmelování naší strany bez toho, aby se z ní vytratila názorová diverzita, vzájemná komunikace a konstruktivní otevřená atmosféra,“ uvedl. A vyzval spolustraníky, aby potvrdili, že Piráti jsou liberální stranou, jež brání svobodu lidí a společenskou soudržnost.
Pirátům se tak při volbě předsedy nabízejí tři možné směry. Bartoš, jenž Piráty se třemi přestávkami vede od doby jejich vzniku, představuje kontinuitu. Michailidu nabízí návrat k „ryzímu pirátství“, důraz na vnitrostranickou práci a zacelení mezery mezi vedením a členskou základnou. A Wagenknecht se — byť ne explicitně — hlásí k rozchodu s dosavadní politikou, přičemž jeho zvolení má potenciál Piráty přivést na trajektorii směřující k vystoupení z Fialovy vlády, a to s většími než nutnými škodami.
Přestože Bartošovo postavení již není zdaleka tak nedotknutelné jako před několika měsíci stále zůstává hlavním favoritem. V jeho prospěch hovoří to, že se členská základna nedávno jasnou většinou vyslovila pro vládní angažmá, a proto jej nebude chtít náhle zpochybnit tím, že by do čela strany vyslala představitele vnitřní opozice, a dále tak oslabit svou — již tak slabou — pozici uvnitř vládního kabinetu. Piráti navíc bezprostředně po volbách v interním hlasování jasně ukázali, že o jeho odchod z funkce nestojí.
Pestré předsednictvo: Regionální politici a lidé z odborného zázemí
Vedle Bartoše, Wagenknechta a Michailidu se o místa v předsednictvu uchází dalších čtrnáct kandidátů, přičemž jejich počet se může ještě zvýšit, neboť nominační proces bude uzavřen až za několik dní. Kromě dvou bývalých poslanců Martina Jiránka a Ondřeje Profanta jsou mezi nimi mnozí regionální politici. To naznačuje, že nové vedení bude pestřejší než to minulé, které s výjimkou Kučery tvořili výlučně členové pirátského poslaneckého klubu, a rozhodování o budoucnosti strany se ze Sněmovny přesune zpět do jejího sídla Na Moráni.
Výsledky volby je ovšem mimořádně obtížné odhadnout. Piráti se od ostatních politických stran neodlišují jen tím, že o složení vedení mohou rozhodovat všichni jejich členové, a tudíž relativně slabším postavením předsednictva, ale rovněž absencí „vlivných zákulisních hráčů“, kteří jsou s to obratně stloukat hlasovací většiny a uspokojovat zájmy jednotlivých krajských organizací. Důležitá rozhodnutí — například o vstupu do vlády nebo o uzavření předvolební koalice — totiž činí celá členská základna.
Navzdory nejistotě, kdo stranu v následujících dvou letech, kdy ji čekají komunální a senátní volby, povede, se ovšem podle informací Deníku Referendum neschyluje k tomu, že vnitrostranická opozice získá v předsednictvu výraznou převahu. Jakkoliv je pravděpodobné, že její zástupci pár křesel obsadí, celostátní fórum zřejmě přistoupí k rozšíření orgánu o další dvě místa z dnešních pěti na sedm, což znesnadní radikální kroky, například v podobě rychlého odpoutávání strany od Fialovy vlády. Kvůli pandemii koronaviru se lednové jednání celostátního fóra s nejvyšší pravděpodobností opět uskuteční online.