↗

Koaliční program je členěn do patnácti kapitol, každá má dva garanty — jednoho Piráta a jednoho ze Starostů. Mezi třicítkou partajních expertů na rozličná témata je toliko jedna žena. Foto Piráti, Flickr

Koalice Pirátů a Starostů, kterou průzkumy voličských preferencí od počátku letošního roku pasují na favorita podzimních sněmovních voleb, představila volební program. Čítá šestatřicet stran, je rozdělen do patnácti tematických kapitol a obě strany na něm pracovaly posledních bezmála šest měsíců. S jakými sliby jdou Piráti a Starostové do volebního klání? Jak chtějí obnovit zemi po covidové krizi? A kde chtějí vzít prostředky na udržení alespoň stávajícího rozsahu veřejných služeb?

„Poslední těžký rok v pandemii krizi České republiky ještě prohloubil a naplno ukázal, co naši zemi trápí. Pokračující klientelismus, chaos v řízení státu, absence dlouhodobého plánu, neschopnost vyrovnat se s krizovými situacemi. To a mnohé další chceme řešit. Připravili jsme proto volební program, který vrátí naši zemi budoucnost a uděláme maximum pro jeho realizaci,“ řekl při jeho zveřejnění Ivan Bartoš (Piráti).

Podle Víta Rakušana (STAN) stojí plán Pirátů a Starostů na jednoduchých principech — efektivním moderním státě, svobodách jednotlivců, ohleduplnosti k těm, kteří neměli v životě dostatek štěstí, a dlouhodobě nastavených a spravedlivých pravidlech. „Naši zemi chceme dostat do zelených čísel stejně jako se nám to podařilo u mnoha měst a obcí. Nebudeme vám lhát a slibovat nesplnitelné. Nevystačíme si pouze se škrtáním zbytečných výdajů, bude potřeba velkých změn,“ dodal.

Jak konsolidovat veřejné finance?

Piráti a Starostové říkají, že aktuální zadlužení České republiky dosahuje zhruba osmatřiceti procent hrubého domácího produktu a na konci roku se vyšplhá až k pětačtyřiceti procentům, což před příští vládu postaví nesnadné úkoly v podobě konsolidace veřejných financí a obnovy zdejší ekonomiky po koronavirové krizi. „Bez dlouhodobě udržitelných veřejných financí nebude možné zajistit současné standardy veřejných služeb již pro generaci dnešních padesátníků,“ varují.

↗

„Pokud to nepůjde jinak, půjdeme cestou zvýšení příjmů státního rozpočtu,“ řekl poněkud mnohoznačně při představení předvolebního programu garant jeho ekonomické části, poslanec Mikuláš Ferjenčík. Foto Piráti, Flickr

Cestu, jak konsolidovat hospodaření státu, spatřují v rychlejším růstu ekonomiky, úsporách, zvýšení efektivity, osekání daňových výjimek, zlepšení výběru daní nebo ve snadnějším zapojení lidí na legální trh práce a ve vstupu České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů ERM II, což mimo jiné výrazně sníží náklady na obsluhu rostoucího státního dluhu. Státy používající společnou evropskou měnou totiž za své dluhopisy platí podstatně menší úroky.

Konkrétně slibují zvýšení daně z kapitálových příjmů, adekvátní zdanění digitálních gigantů, jež by státní kase mělo přinést jednotky miliard korun ročně, nebo zavedení ekologických daní, respektive daňové zatížení negativních externalit. Dále se zavazují, že navýší daně z dobývání nerostných surovin, což by mělo pomoci nejen státnímu rozpočtu, ale rovněž rozpočtům krajů a obcí, a prosadí vyšší zdanění komerčních nemovitostí.

Kde vzít peníze na školství, obranu a výzkum?

Otázkou ovšem zůstává, zda to všechno bude stačit, aby se hospodaření státu znovu ocitlo v plusu, a to zvláště v situaci, kdy vinou politického hnutí ANO, ODS, KSČM a SPD bude České republice v důsledku zrušení superhrubé mzdy každoročně chybět přes sto miliard korun. Piráti a Starostové ostatně v programovém dokumentu konstatují, že český daňový mix byl neudržitelný již před schválením uvedeného balíčku, zvláště kvůli své velké závislosti na zdanění práce.

Představitelé opozičního liberálního bloku navíc počítají s opatřeními, která deficit státního hospodaření výrazně prohloubí. Podobně jako koalice SPOLU chtějí zvýšit výdaje na vzdělávání na pět procent hrubého domácí produktu, naplňovat závazky vůči NATO v oblasti financování armády, investovat do vědy a výzkumu nejméně tolik, kolik je běžné v zemích OECD, nebo pravidelně valorizovat slevu na poplatníka, což by ulevilo nízkopříjmovým skupinám obyvatel.

Realizace těchto slibů by státní kasu vyšla na více než šedesát miliard korun. Pokud se k nim připočtou dopady výrazného snížení daní z příjmů fyzických osob nebo zrušení daně z nabytí nemovitosti, rozpočtový deficit se vyšplhá téměř ke dvěma stům miliardám korun ročně. A podle odborníků zkrátka není možné tyto výpadky v krátkém časovém horizontu vykrýt dílčími úsporami a transformací české ekonomiky směrem od montovny k „mozkovně“.

Jak zajistit důstojné důchody pro všechny?

Bez nemalých nároků se neobejde ani další z předvolebních slibů, a to důchodová reforma. Piráti a Starostové totiž varují, že důchodový systém je ve stávající podobě nejen nesrozumitelný, neboť lidé nevědí, kolik bude jejich penze skutečně činit, ale především dlouhodobě neudržitelný. To ostatně před dvěma lety konstatovala i pravidelná zpráva ministerstva práce a sociálních věcí, jež upozornila, že se systém bez úpravy začne brzy propadat do hlubokého deficitu.

Ten by měl již za necelých čtyřicet let odpovídat pěti procentům hrubého domácího produktu, tedy bezmála dvěma stům sedmdesáti miliardám korun. Ministerstvo proto v materiálu uvedlo, že pro zachování stability bude výhledově nezbytné přistoupit k navýšení věku odchodu do důchodu tak, aby v něm lidé trávili v průměru čtvrtinu života, nebo zajistit nové příjmy — například v podobě zvýšení sazby pojistného nejméně o dvanáct procent.

Piráti a Starostové ovšem s takovými změnami nepočítají, a naopak se vydávají cestou podobnou té, kterou neúspěšně prosazovala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Chtějí lidem garantovat minimální důchod, jež by zaručoval důstojný život ve stáří, umožnit pracujícím v náročných profesích dřívější odchody do penze nebo dát občanům možnost, aby si mohli snadno zjistit, na jaký důchod mají v tu kterou chvíli svého života nárok.

Plán reformy je ovšem — stejně jako v případě koalice SPOLU — značně nekonkrétní, neboť nenaznačuje, jaké výše by měla minimální starobní penze dosáhnout. Bez toho je vyloučené vyčíslit její dopady. Pro srovnání: Maláčová počítala s tím, že by garantovaná složka důchodu odpovídala osmadvaceti procentům průměrné mzdy, tedy zhruba deseti tisícům korun. A jen tato část reformy by si vyžádala výdaje zvýšené o přibližně sedmdesát miliard korun.