Hra o trůny začala

Daniela Ostrá

Andrej Babiš sám kdysi vyhrál volby sázkou na rebelskou kartu a dnes je v počínající kampani ohrožen jinými rebely — SPD, Přísahou a především Piráty. I proto sahá anachronicky k rétorice strachu z uprchlíků či ztráty kulturních jistot.

Image rázného lidového bojovníka proti establishmentu letos Andreji Babišovi k vítězství ve volbách nemusí stačit. Zkouší tedy strašit Evropou, hordami uprchlíků a „legalizací polyamorie“. Foto FB Andrej Babiš

Každému pořádnému bijáku plnému zvratů a emocí předchází malá upoutávka. V ní se sice nedozvíme rozuzlení celého příběhu, ale minimálně získáme základní představu o tom, co si na nás scénáristé přichystali. Obdobnou ochutnávku jsme mohli zhlédnout na počátku června při hlasování o nedůvěře vládě. Opozičním stranám se díky úhybnému manévru komunistů sice vládu shodit nepodařilo, ale celodenní rétorická cvičení nebyla tak zcela bez významu. Premiér Babiš vypustil do politického sálu první trailer své předvolební kampaně. A diváci se nestačili divit. Česká verze Hry o trůny započala.

„My v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostan. Nechceme. My nechceme sdílet naše auta. My nechceme sdílet naše byty. My nechceme sdílet naši zemi. My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými by se Piráti spojili,“ hřímal Andrej Babiš před poslanci. Z počátku to byl pro všechny šok. Předseda vlády, který se během pandemie projevil jako naprosto nekompetentní agent chaosu, hovoří při hlasování o nedůvěře jeho vládě o hrozbě sdílení bytů a straší imaginárními uprchlíky. Jako by poslední rok vůbec neproběhl. Blábolení? Důkaz pomatení smyslů premiéra? Nikoliv. Naprosto precizně napsaný projev, který splnil svůj účel. Jaký? Pojďme si jej stručně rozebrat.

Rebelové proti rebelovi

Když Andrej Babiš započal svoji misi v politice, profiloval se jako bojovník proti establishmentu a všudypřítomné korupci. Jeho značka odpovídala archetypu rebela. Byl alternativou k mainstreamovým tradičním stranám. Sliboval radikální změny. Byl rozhodný a od počátku dokázal polarizovat společnost. Cejch rebela si dokázal udržet i v pozici plnohodnotného politika a ministra financí v Sobotkově vládě. Bravurně zvládal dvojroli, v níž byl jak součástí establishmentu, tak zůstával vůči němu v permanentní opozici.

Situace se změnila v momentě, kdy se sám postavil do čela vlády a neměl tu nikoho dalšího, vůči komu by se mohl bouřit. Proti menšímu koaličnímu partnerovi? Proč? Toho stačilo ponižovat. Babiš se chtě nechtě posunul k archetypu vládce, jehož touhou je kontrola nad vším a všemi. Vládce může nabývat podob osvíceného monarchy, stejně jako tyrana. Takového, který má panickou obavu ze ztráty trůnu. Pro jeho zachování je ochoten nejpodlejších intrik a přízemních činů. Tím jsme se ocitli zde, pár měsíců před zásadními volbami. V situaci, kdy současného vládce mohou na trůnu nahradit jeho vyzyvatelé, paradoxně opět rebelové.

Piráti jsou přímo synonymem pro politickou rebelii. Image Ivana Bartoše a jiných čelních představitelů strany je v tomto ohledu pouhou třešinkou na dortu. „Pusťte nás na ně.“ „Ne všichni kradou. Piráti.“ Silná hesla prodchnutá emocemi a vůlí bojovat proti zavedeným pořádkům. Pro Andeje Babiše hořké déjà vu.

Piráti však nejsou jediní rebelové, kteří usilují o sesazení krále. Okamura mobilizuje své věrné a láká je na české potraviny za podezřele nízké ceny. „Český jarmark“ je, ať se nám to líbí nebo ne, překvapivě velmi chytrým tahem SPD. Nejde o české brambory a chutné masíčko z českého pašíka. SPD lidem nabízí nostalgii a staré dobré časy. Z řady sociologických průzkumů víme, že zde máme nemalou část společnosti, můžeme je pracovně nazývat poražené Sametové revoluce, kteří z globalizovaného světa netěží. Pro ně jsou národní hranice a vláda pevné ruky zoufalou nadějí pro zachování posledních zbytků životních jistot. A levná česká potravina na jejich talíři je pro ně velmi srozumitelným symbolem.

Cizácká karta a hlasy nespokojenců

Přestože byli tito lidé dlouho opomíjeni, nyní si na ně vládce vzpomněl. A chce je získat zpět. Proto Andrej Babiš spílá „cizákům“. Proto se nás snaží vrátit v čase a vytahuje uprchlickou kartu. Ostatně i nejnovější data agentury Kantar ukazují, jak moc důležití voliči SPD pro Babiše jsou.

Velká část těch, kteří od ANO utíkají, směřuje do náruče rebelů — SPD, Pirátů a nově i českého Zorra mstitele Roberta Šlachty. Podle průzkumů veřejného mínění se našlo už pět procent voličů okouzlených romantickou představou o rebelovi, který odhodil policejní uniformu, aby v politickém ringu bojoval proti zločinným elitám. Otazníky nad financováním celého projektu i absence politického programu nejsou podstatné. Šlachta nemusí jít příkladem v transparentnosti jako Piráti. Nepotřebuje to. Vystačí si s jednoduchým černobílým příběhem o statném hrdinovi, jenž se postavil mocným. Do voleb už strategii měnit nemusí. Maximálně zintenzivní již tak až úctyhodně proaktivní kontaktní kampaň.

Přestože Babiš bojuje na vícero frontách, je to zejména koráb plující pod černou vlajkou, který nemilosrdně ohrožuje vládcovy výsostné vody. Jenže možnosti obrany má premiér omezené. Pirátům se díky práci v Poslanecké sněmovně i v regionech podařilo vymanit z image bandy nezkušených mlaďochů s limitovaným záběrem témat, jako je ochrana svobody internetu či legalizace marihuany. A poté, co se Babiš neosvědčil jako manažer v době krize, musí být sám velice opatrný s případnými snahami osočovat jiné z nekompetentnosti.

Moc možností mu tak nezbývá. Proto tasí zbraň, která patří ve volebních kampaních k nejúspěšnějším: strach. „Piráti migranty prostě vítají,“ zní titulek Babišova komentáře v Právu (médium vybráno s ohledem na cílovou skupinu voličů záměrně). „Piráti chtějí zlegalizovat polyamorii!“, straší premiér pro změnu ve svém pořadu Čau lidi. Sdělení je jasné: „JÁ, Babiš, jsem jediný ochránce vašeho způsobu života a vašich jistot. JÁ jsem ten, kdo zaručí pořádek v této zemi.“

Na voliče SPD, KSČM i Přísahy to může zapůsobit. Hledají někoho, kdo jim zaručí, že se v dnešním nesrozumitelném a dynamicky se měnícím světě neztratí. Že nebudou hozeni přes palubu. A přeběhlíky od ANO k Pirátům navíc premiér varuje: „Pozor, není rebel jako rebel. Pirátští neomarxisti ohrožují vaše životy, když sem lákají krvežíznivé uprchlíky.“

Přestože nevíme, jak Hra o trůny v českém podání dopadne, již teď je jisté, že nám političtí marketéři budou dávkovat emoce a drama jako zkušení scenáristé do posledního okamžiku. V září v horké fázi kampaně tak možná budeme ještě s láskou vzpomínat na strašení cizáky a polyamorií. Král ještě není mrtev, jen raněn. O to agresivněji se ovšem bude chtít svých rebelských vyzyvatelů zbavit. Sám si totiž pamatuje doby, kdy byl v jejich pozici a nemilosrdně s tehdejšími vládci zametl.

advertisment
Diskuse
JH
June 14, 2021 v 12.57
Co předvádí Babiš,

je fakt nechutné. A nejhorší na tom je, že to funguje. A nejhorší na tom je, když to zabírá na vaše blízké. Pokud vám někdo z rodiny namítne na volbu Pirátů, že nám (tedy přesněji řečeno jim, protože my momentálně bydlíme v Německu) chtějí nastěhovat do bytů migranty, a že to psali v novinách, je to obtížné vyvracet aniž byste dotyčného/dotyčnou urazili.

Lež dokáže oběhnout svět dřív, než si pravda stačí natáhnout boty.

PK
June 14, 2021 v 17.42
Jednou budem dál

To je název divadelní hry, která je momentálně na programu městského divadla Zlín.

Včera jsem si ji pustil v aplikaci Dramox. Čímž bych chtěl velmi doporučit jak tuto hru, tak i celou aplikaci, ze které si můžete pouštět záznamy představení českých divadel. Podmínky předplatného jsou přibližně stejné jako u HBO GO, nebo Netflixu. Necelé 3000 Kč za rok.

Hra "Jednou budem dál" je naprosto zásadní. I když velmi deprimující.