Hra o trůny začala
Daniela OstráAndrej Babiš sám kdysi vyhrál volby sázkou na rebelskou kartu a dnes je v počínající kampani ohrožen jinými rebely — SPD, Přísahou a především Piráty. I proto sahá anachronicky k rétorice strachu z uprchlíků či ztráty kulturních jistot.
Každému pořádnému bijáku plnému zvratů a emocí předchází malá upoutávka. V ní se sice nedozvíme rozuzlení celého příběhu, ale minimálně získáme základní představu o tom, co si na nás scénáristé přichystali. Obdobnou ochutnávku jsme mohli zhlédnout na počátku června při hlasování o nedůvěře vládě. Opozičním stranám se díky úhybnému manévru komunistů sice vládu shodit nepodařilo, ale celodenní rétorická cvičení nebyla tak zcela bez významu. Premiér Babiš vypustil do politického sálu první trailer své předvolební kampaně. A diváci se nestačili divit. Česká verze Hry o trůny započala.
„My v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostan. Nechceme. My nechceme sdílet naše auta. My nechceme sdílet naše byty. My nechceme sdílet naši zemi. My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými by se Piráti spojili,“ hřímal Andrej Babiš před poslanci. Z počátku to byl pro všechny šok. Předseda vlády, který se během pandemie projevil jako naprosto nekompetentní agent chaosu, hovoří při hlasování o nedůvěře jeho vládě o hrozbě sdílení bytů a straší imaginárními uprchlíky. Jako by poslední rok vůbec neproběhl. Blábolení? Důkaz pomatení smyslů premiéra? Nikoliv. Naprosto precizně napsaný projev, který splnil svůj účel. Jaký? Pojďme si jej stručně rozebrat.
Rebelové proti rebelovi
je fakt nechutné. A nejhorší na tom je, že to funguje. A nejhorší na tom je, když to zabírá na vaše blízké. Pokud vám někdo z rodiny namítne na volbu Pirátů, že nám (tedy přesněji řečeno jim, protože my momentálně bydlíme v Německu) chtějí nastěhovat do bytů migranty, a že to psali v novinách, je to obtížné vyvracet aniž byste dotyčného/dotyčnou urazili.
Lež dokáže oběhnout svět dřív, než si pravda stačí natáhnout boty.