Po pravdě řečeno, kdyby dokázal Okamurovi přetáhnout polovinu voličů, dobře by bylo. Ta druhá půlka by propadla.

Bohužel, současné předvolební průzkumy opravdu k příliš velkému optimismu nenabádají. Nikoliv z důvodů, které uvádí autor článku. Přeceňování vlivu kampaně na výsledek voleb je oblíbený sport -- zvláště u těch, kteří se na té nákladné šaškárně podílejí --, ale následné volební výsledky zatím vždycky ukázaly, že voličů tak blbých, aby volili podle billbordů je omezený počet. A totéž se týká údajné mediální převahy a možnosti nastolovat témata.

Malér je ve znechucení velké části českých voličů celým parlamentním spektrem a v sentimentální reakci na toto znechucení.

Menšinová vláda ANO s Hamáčkovou ČSSD (nezaměňovat, prosím, s někdejší sociálně demokratickou stranou, která používala stejnou zkratku) z toho sentimentu vytěží 5,1 %, podporovaná Přísahou, KSČM a v případě největší nouze SPD, eventuálně doplněné větší částí rozštěpené ODS -- to není právě nerealistický scénář a zároveň hodně ošklivý výhled.

Ano, dá se očekávat, že premiér s pomocí svých médií, které samozřejmě nevlastní ("nepřímý skutečný vlastník" v registru vlastníků mě opravdu královsky pobavil, styk s kondomem je pořád styk, to mi nikdo nevymluví), a s pomocí svého týmu piáristů neštítících se jakékoliv špíny a lži, rozjede zástupnou kampaň, na kterou budou muset jiní reagovat.

Na druhou stranu si nevzpomínám, kdy v předvolební kampani dominovaly hluboké diskuse a úvahy o programech a důležitých věcech pro budoucnost.

Prostě to bude hnus jako vždycky.

Problém není v lidech, ale v politické nabídce.

Pokud chci volit proti ANO, mám efektivně možnost volit:

a) Piráty -- a ti sice překročili riskantním způsobem své hranice, ale pořád je to strana, která má -- díky za to -- jasně usazený programový profil, který ji definoval jako významnou, ale minoritní stranu: liberálně-technooptimstický levicový střed, který odmítá pravolevé vymezení, represivní udržování genderových rolí a rodinných funkcí, podporuje výzkum, vzdělání, digitalizaci, radikální změny autorských práv.

To samozřejmě není pro část voličů přijatelné A Piráti jako nejspolehlivější naděje vzdoru proti Babišovi hrají svůj part sice poctivě, ale je znát, že ta role je v rozsahu, který překračuje jejich vlastní profil, záskok.

b) STAN -- produktivně se s Piráty programově doplňuje, ale v předvolební koalici se to nemůže efektivně projevit, protože silnější pirátský program ten stanový zastiňuje (ale rozhodnutí pro tuto koalici bylo vynucený tah a vážím jak Pirátů, tak STANu, že ho učinili).

c) ODS -- strana, která nemá už od Nečasovy vlády co nabídnout ani svým skalním přivržencům. Volí ji ze zvyku a strachu z oslabení pravicové politiky v ČR. Osten Klausů a jejich šovinismů zaražený hluboko v těle, prorostlá korupčními sítěmi.

d) KDU a TOP -- strany dlouhodobě kolem pěti, spíše pod. Zajímavý program pro konzervativního voliče neustále kompromitovaný buď populismem ( Čuněk a “jak se jen jmenoval” ten roztomilý bývalý předseda, co věděl, že samoživitelky si za svoji situaci mohou samy, protože si neuměly udržet chlapa), snobismem a papaláštvím.

V koalici SPOLU jednak maže bezduchost fialové ODSeky konzervativní grunt a záchvěvy křesťanského socialismu kultivovatelný u obou menších partají, jednak se nedaří vzbudit dojem, že předvolební koalice dokáže povolebně spolupracovat a není jisté, že se pak odštěpené kmotrovské křídlo ODS nepodpoří nakonec menšinovou Babišovu vládu (personálně si část ODS a ANO rozumí dokonale).

Všechno ostatní je příliš malé, aby byla šance, že hlas nepropadne.

Ve výsledku se velké části, možná většině demokraticky smýšlejících občanů nabízí jen volba menšího zla. Vidím to hodně zřetelně u řady svých přátel. Vědí, že Hamáčkova ČSSD je ohavná a že -- pokud by se dostala do Sněmovny -- není šance na změnu: paša Hamáček upevní svoji vládu nad těmi, kterým uděluje prebendy a svoji pozici vůči těm, kterým zajišťuje výsadní přístup k zakázkám. Proto také potřebuje být za každou cenu ve vládě. Ale, říkají, když tam nebude ČSSD, zmizí ze Sněmovny poslední levicová strana (tvrzení nevyvratitelné, protože emotivní, rozumem vědí, že současná ČSSD není levicová) a nechtějí Piráty, protože ti popírají pravolevé dělení.

Pocit volby menšího zla má dva efekty: menší ochotu jít k volbám (ten by mohl tupohlavý vůdce ANO minimalizovat svým nasazením v kampani, opravdu se mu daří přesvědčit řadu lidí, aby hodili hlas komukoli, kdo se s ním nespojí) a náchylnost k sice absurdním, ale zatím nezkompromitovaným alternativám. Odtud šance Přísahy.

Realistickým odhadem by mohla stačit menšina necelých 30% oprávněných voličů, která by své hlasy odevzdala ANO, ČSSD, KSČM, SPD a Přísaze. Při pětašedesátiprocentní volební účasti, osmi procentům hlasů propadlým pod pět procent spolu se sice vesměs antibabišovskými, ale neúspěšnými stranami, by Babiš jakožto Zemanem designovaný premiér sestavil vládu, která by měla od výše uvedených stran buď podporu nebo toleranci v rozsahu 98 mandátů a pět měsíců času, aby si koupil tři poslance ( za vládní prebendy a v nejhorším za vlastní peníze, protibabišovská vláda by ho přišla mnohem, mnohem dráž -- a že by se za pár desítek milionů ti tři nenašli? Pochybuji).

Nechci, aby to vyznělo defetisticky. Je to jeden možný scénář a pokud se chceme zbavit Babiše, musím ho mít na paměti. Počítat s ním a hrát proti němu.

A kdyby se nakonec ten černý scénář prosadil, svět se nezboří. Bude třeba začít hrát jinou hru -- kombinaci parlamentní politiky s mobilizovanou veřejností, aby se předčasné volby setkaly s koncem Zemanova mandátu. A ovšem začít shodou o rozumném společném prezidentském kandidátovi.

Normálně bych, pane Kolaříku,

volil třeba lidovce nebo STAN. Teď mám ale na vybranou volit buď „pokrokový boj proti kapitalismu“ (Piráti, TOP 09) nebo „záchranu z Ruska“.

Pokrokově bojovat (jako třeba Domik Feri za prosazení té kampaně MeToo) prostě nechci, jsem totiž spíše pro ty tři staré pilíře demokracie, které obnášejí samozřejmě i nezávislé - nikoliv tedy ty nám už dobře z minulosti známé „lidové“ - soudy.

Zachráněn od tohoto úžasného pokroku zrovna z Ruska - to taky nechci, to bychom se těm „lidovým soudům“ asi taky nevyhnuli.

Celkem zoufalá situace, pane Kolaříku. Já snad nakonec dám na pana Poláčka a počkám v klidu na tu „dějinnou nutnost“.

Je to tak jednoduché. Právě dvě antibabišovské možnosti a dva možní premiéři. Jeden z nich je poněkuď nudná figura, druhý možná až příliš nenudný. Jeden z nich -- a když to jinak nepůjde, i ten druhý -- představují pro mne, pro Vás a pro spoustu dalších přijatelnou volbu (byť se často lišíme v tom, který je pro nás ten první a ten druhý).

Pro mne, pro Vás ... a pak je tu mnohohlavé stádo lidí, kteří nejsou nijak hloupý, ani pravděpodobně nemají korupční zájmy -- jen potřebují manichejsky udělaný svět. Ostatně proč to popisuji, on to jeden z toho stádečka krásně předvedl tady v diskusi.

On už slavný Franta Vokurka Paula Watzlawicka byl dost manichejec - taky si nemohl vybrat menší zlo mezi bolševiky a nacisty. Když se ho ptali, jestli tedy raději spořádaný nacionální socialismus, nebo ten bolševický chaos, odpovídal: „Erteple, nebo brambory?“

Takhle to vypadá, když se na akci Mladého Pirátsva nedopatřením připlete i nějaký příznivec Budelípa: okamžitě vznikne hluboký citový vztah, na jehož základě je pak ten potřebný souhlas se sexem zcela přirozený a samozřejmý:

https://m.facebook.com/MEPGregorova/photos/a.2385462675061253/2935547463386102/?type=3

V čem není současná ČSSD levicová pane Profante?

Pokud jde o ekonomický program, vypadá dosti levicově - daňová progrese, zdanění korporací, bankovní směny, kapitálu, rušení daňových rájů...

Zřejmě půjde o kulturní nelevicovost?

Jsou to populisti nebo fašisti?

Je účast v Babišově vládě smrtelný hřích?

Stále zde ovšem, pane Morbicere, zůstává nedořešena ta otázka, jestli třeba nějací praktikující průkopníci legalizace marihuany, zákazu kouření a tolerance alkoholu si na konci volebního období budou ten svůj vzájemný hluboký citový vztah (především tedy ten souhlas) pamatovat úplně stejně... K tomu by právě měla sloužit ta fotografie na Facebooku

Zatím tedy můžeme této krásné hluboké lásce držet palce!

Taková Sahra Wagenknecht by zdejší diskusi Kolaříka s Profantem zřejmě zhodnotila jako plivání nenávisti dvou měšťanských zajištěných týpků, pravicového a levicového liberála, kteří nesnesou nic než to svoje.

http://casopisargument.cz/?p=36465

https://www.buecher.de/shop/zeitfragen/die-selbstgerechten/wagenknecht-sahra/products_products/detail/prod_id/60512544/

Za sebe můžu říct, že bych levici volit chtěl. Nejsem jako někteří tady, kteří se hlásí k levici, ale místo zdržení se to hodí Schwarzenbergovi.

Zároveň bych chtěl volit neprogresivistickou, ale kulturně konzervativní levici. Protože to vidím v mnoha ohledech spíš jako konzervativec Schmarcz

https://www.info.cz/nazory/babis-tepe-do-piratu-kvuli-polyamorii-problem-je-ale-jinde

než jako radikální genderisté, "wokeři" a jiní.

ČSSD se v poslední době jakoby vydala konzervativně socialistickým směrem a ukončila své liberálně progresivistické laškování se střední zajištěnou třídou, která je natolik bohatá, že ji ekonomický program moc nezajímá a řeší svědomí a morálku.

Jenže opravdu jen jakoby. Ve skutečnosti se stala služkou populistického miliardáře, stala se součástí klientelistického systému, dovolila rozvrat státních financí, který bude mít nedozírné asociální následky. Přes všechna ujišťování a pár dobrých prosazených věcí, je jejich podpora Babiše otřesná a neakceptovatelná.

Dokud se nevzpamatují, jsou pro mě nevolitelní. A to přesto, že úplné vymizení levice z nejvyšší politiky vnímám jako katastrofu. A také nebude bez následků.

Takže mi zůstávají už jen dvě možnosti -- nevolit nebo Piráti/STAN.

Zatím o něco vede ta první z nich.

Řekl bych, pane Morbicere, že Sahra Wagenknechtová to pochopila asi dost dobře - v těchhle volbách já prostě nemám koho volit. Být proti Budelípovi není žádný program a to, co ti antibašisté jako program nabízejí (tedy nové „liberální“ [cha cha, hi hi] ideologie - jako třeba omezení svobody názorů a netoleranci vůči všem, kteří nesdílejí názory jejich), to já volit prostě nechci.

K Vaší otázce, proč není ČSSD levicová, si Vás pro obšírnější vysvětlení dovolím odkázat můj článek v Listech 5/20. Zde ho najdete v rukopisu, bez jazykových korektur a několika redakčních změn:

https://drive.google.com/file/d/18SJKAnj5NgN3vHJkCvZ7gJklU6wrQcbg/view?usp=sharing

Jednoduše řečeno, nemůže být levice bez emancipace. Vrchnostenské házení kostí lůze nazývané "sociální jistoty" -- bůhví proč, když tyto "jistoty" platí jen, dokud se vrchnosti neuráčí jinak -- není levicové, ale populistické. Levice musí rozšiřovat účast všech na správě jejich života.

Nejde o protiklad kulturní a jakési jiné, bůhví jaké, levice. U strany, která je ve vládě 2013, z toho měla polovinu doby svého premiéra a představovala profilující část koalice mne jaksi nedojímají opakované sliby, které se ani tehdy nepokusila splnit. Co se týče progresivní daně, předvedla se ČSSD naposledy loni při zděšeném snaživém boji proti pirátskému návrhu, který v mezích možného progresi alespoň simuloval, a setrváním ve vládě, která podřízla ve jménu rovné daně příjmy rozpočtu o stomiliardovou položku. Zajímá mě její aktuální sociální politika, za kterou sama přijala odpovědnost -- a ta není levicová ani omylem. Jak už jsem řekl, žebračenky nejsou levicové a 28% základ není v takzvané důchodové reformě nic než žebračenka, o sociálním bydlení raději ani nemluvím. Zajímá mě aktuální vzdělávací politika strany, která slibuje rozvoj-- a slyšel jste někdy vicepremiéra vlády nebo třeba Kateřinu Valachovou vyslovit byť slovo kritiky na adresu protiepidemických opatření, které objektivně a v daném rozsahu zbytečně zvýšily už tak hlubokou propast v šanci dětí dosáhnout na slušné základní vzdělání (propast podle vzdělanosti rodičů, místa původu, rodinné situace

atd.)? Já ne -- a když už jsem u toho, Kateřina toho sice hodně namluvila a trochu i udělala stran inkluze (dík za to), ale o téhle propasti, před kterou stojí hlavně děti z menších sídel s rodiči vesměs se středoškolským vzděláním (nejméně nějaká třetina dětské populace) se nezmínila ani jako ministryně.

Prostě ČSSD opisuje svůj vlastní levicový program, který byl rámcově hotový už v roce 1998, od roku 2006 ovšem na jeho levicové komponenty postupně rezignovala a završila tento proces za Slávka Sobotky (podívejte se třeba na vývoj důchodů, ale varuji, je to smutný pohled).

Je mi líto, ale mé výhrady vůči ČSSD se opravdu netýkají toho, zda laškuje či nelaškuje s progresivistickými tématy.

Účast v Babišově vládě jistě není smrtelný hřích. Zaprodat se populismu za pár koryt, ponižovat se a snaživě hlasovat pro věci, které jsou v rozporu jak se stranickým programem, tak zdravým rozumem, to není hřích -- jen odpornost a idiocie.

Co má chudák holka dělat? Při tom, jak si Die Linke stojí, do ní sponzoři nebudou investovat a prodej podobné knihy bude mít publikum přímo neúměrné hustotě frází na stránku, tedy dosti malé.

Jistě, zajímalo by mě, proč bych si měl právě od političky této strany ve volném pádu radit, jak oslovit levicové voliče, ale zase -- lidé, kterým něco zoufale nejde, o tom často intenzivně a hluboce uvažují.

Takže říkáte, pane Profante, vlastně taková první vlaštovka mezi všemi těmi levicovými neumětely?

Kdyby i ti ostatní začali takhle často intenzivně a hluboce uvažovat, třeba by se to pak nějak zlepšilo, levice by se konečně stala přitažlivá i pro ty znevýhodněné - divokou neoliberální globalizací poražené a diskriminované - a nejen pro tu privilegovanou „reflektující“ střední třídu z velkých měst (například akademické pracovníky, emancipovanou korporátní hierarchii ap.)?

Problém, pane Profante, je, že „liberální“ levice [liberální ta levice není] vlastně pro voliče přitažlivá být ani nechce, jejím cílem přece vůbec není pomáhat širokým vrstvám společnosti, jejím cílem je zásadní změna (tedy „revoluce“) proti vůli většiny společnosti. A tady může najít společný zájem spíše s těmi privilegovanými vrstvami společnosti, s vítězi globalizace, nikoliv s těmi poraženými.

Kdepak první vlašťovka, podobných knih je jak plastů v moři. A jde spíše o to, že si ty "široké masy" tak nějak nechtějí nechat pomáhat podle návodů z těchhle knih.

Víte, on je s tím pomáháním "širokým masám" vůbec problém. Ty masy blbě hledají, spíše potkáte různé skupiny lidí, které spojuje důraz na ten či onen zájem -- a ty zájmy mohou být navzájem dost nesmiřitelné, přestože se jedná o lidi, kteří jsou v podobném srabu.

A nehodlám s vámi diskutovat o tom, co je to liberální levice -- z prostého důvodu, já to nevím. Nicméně vidím, jak takzvaná orientace na "zájmy širokých mas", "obyčejného člověka" (v ústech takového Jana Hamáčka nebo Luboše Zaorálka znějí tyto charakteristiky jako urážka bezmála žalovatelná) a odmítání témat pražské kavárny přivedla ČSSD od schopnosti oslovit ke třiceti procentům voličů do pozice partaje, která bude ráda, když proleze do parlamentu. A lidsky od osobností jako je Vladimír Špidla k tomu pánovi v červené mikině. O Linke Sahry Wagenknechtové a jejím propadu ani netřeba mluvit.

No, já jsem pane Profante nenapsal „masám“, napsal jsem „vrstvám“. A „vrstvy“ jsou právě ty různé skupiny lidí, o kterých Vy mluvíte také, právě když mi vytýkáte použití toho výrazu „masy“, který já jsem ovšem vůbec nepoužil.

Ano, programem „liberální“ levice je, pane Profante, skutečně to zdůrazňování výše Vámi už zmíněných „nesmiřitelných zájmů různých skupin lidí“; respektive programem této levice je vlastně akcentace této vzájemné nesmiřitelnosti, akcentace sporů - nikoliv hledání konsenzu mezi „vrstvami společnosti“.

Nalezení a prosazení konsenzu [proti tomu zájmu na destabilizaci společnosti a radikalizaci všech těch různých skupin] je, pane Profante, právě ona pomoc všem a každému - totiž pomoc s vytvořením podmínek důstojného života - pomoc k široké společenské akceptaci všech těch různých skupin lidí a tím i ke stabilitě a k dobrým lidským vztahům napříč „všemi vrstvami“ společnosti.

To ale právě programem „liberální“ levice není, jejím cílem není stabilní soudržná a všechny své členy (jedince ze všech různých vrstev) přijímající a podporující společnost.

Cílem „liberální“ levice je přece zásadní („revoluční“) změna společnosti. Z hlediska tohoto cíle by proto bylo nesmyslné snažit se stabilizovat společnost, kterou pak zase chcete zásadně proměnit. Bylo by nesmyslné pečovat o dobré vztahy napříč společností, když vaším cílem je společenská revoluce - tedy naopak redefinice všech těchto vztahů ve společnosti.

„Liberální“ levice proto zcela pochopitelně nemůže být většinově populární - ona naopak vystupuje proti zájmům většiny, usiluje o nestabilitu a akcentuje rozdílné zájmy různých skupin lidí jako „dobrý“ důvod ke sporům a nikdy nekončícím bojům s následným rozštěpením společnosti...

[Populární může být tento politický proud v Kremlu, ale ani tam to nebudou říkat nahlas, a to proto, aby před tímto progresivistickým proudem mohli nahlas bránit „tradiční hodnoty“.]

... „Liberální“ levice tedy nemůže být většinově oblíbená, když usiluje o nestabilitu - jakožto podmínku zásadní revoluční přeměny společnosti - revoluční přeměny, kterou si ale většina nepřeje [takže pak někdo možná poněkud hloupě vidí záchranu v Rusku]. S takovýmto programem musí pochopitelně jakákoliv politická strana v normálním demokratickém prostředí dříve či později zkrachovat (což se někdy i děje). Pro ten zmíněný cíl revoluční přeměny společnosti je tedy nutno zvolit jinou strategii než pouhý regulérní politický zápas v podmínkách demokratického prostředí (což se děje také).

Napsal jsem, tuším dosti jasně, že s Vámi nehodlám diskutovat o liberální levici, protože nevím, co to je. Nebylo třeba, abyste mi dokazoval, že Vy také ne.

Vaše tvrzení, pane Profante, popírá samo sebe: Jestliže sám nemáte šajn co je to liberální levice, pak těžko můžete posoudit mé tvrzení o liberální levici.

To, co popisujete, není levice, tudíž to nemůže být ani liberální levice.

Z konstatování, že lidé mají různé, často nesmiřitelné zájmy, pravda ostatně zcela banální, nevyplývá, že je kdokoli na levici chtěl štvát proti sobě. To tu dělají jiní -- například štvaním proti lidem, kteří mají trochu jinou sexuální orientaci anebo si jen myslí, že přijmout úmluvu, která pomáhá omezit domácí násilí, je dobrý nápad.

A jinak -- krmil jsem trola dost, víc nažrat ode mne pod tímto článkem už nedostane.