Chce se říct: kdo po jiném koblihu hází, sám má na hlavě marmeládu. Kdyby se u nás veřejná debata ještě vedla tak, jako by na skutečnosti záleželo, předvolební sázka hnutí ANO na lithiovou kartu by se mu musela zle vymstít. Babišův ministr Brabec označuje veřejně za „skandální“ memorandum, které jen nedlouho předtím v dopise ministru Havlíčkovi označil za „správný krok“.

Samo Brabcovo ministerstvo je vydáním patřičných povolení k průzkumným pracím odpovědné za to, že australský holding EMH dnes drží přednostní právo k získání povolení k těžbě. Uzavření nezávazného memoranda o porozumění tak pro ministra Havlíčka představovalo zřejmě jedinou cestu, jak se pokusit zajistit zpracování lithia na našem území.

Jediné, co by reálně mohlo Českou republiku vystavit riziku mezinárodní arbitráže, je paradoxně „řešení“ navrhované hysterickým spojenectvím komunistů, okamurovců a ANO ve Sněmovně, čili předání práv na těžbu do rukou státního podniku Diamo — Česká republika by tak porušila vlastní horní zákon.

Bizarní falešnost celého manévru, který tu Babišův aparát předvádí, je zřejmě ale také klíčem k jeho úspěchu. Otřepaná metafora „vrtění“ tím či oním není tak docela přesná, nemáme tu co do činění s žádnou promyšlenou a přesvědčivou potěmkinovskou konstrukcí. Spíše se jedná o v zahraničí osvědčenou propagandistickou metodu „mrtvé kočky“. Vyvíjí-li se situace v nějaké diskusi pro vás velmi zle, je lépe vhodit na stůl něco hodně nechutného. V nastalém zděšení se ztratí ze zřetele i skutečnost, že je to od vás vrcholně nezdvořilé. Podstatné je, že všichni budou spolehlivě mluvit už jen o mršině.