Problém není ani tak, že by takováto "moderní a skutečně levicová" strana chyběla; jde o to že v českých poměrech nesežene žádné voliče.

Protože ti budou i nadálo volit xenofobního Zemana a většinově xenofobní soc.dem. a zkostnatělou KSČM.

Silný národní stát, nebo silný globální stát?

"Řešením" (po zkušenostech s násilnými revolucemi), které se dnes nabízeno a prosazováno, je postupná revoluce kulturní, která odstraněním kulturní hegemonie většiny radikálně změní "systém" a s jeho změnou údajně odstraní i ty majetkové nerovnosti.

To je však naivní. (Globální) kulturně-morální glajchšaltizace společenosti podle (pokrokových) měřítek Západu prospěje snad jen právě tomu (globálnímu) kapitálu, odstranění zbytků demokracie a nové totalitě.

Skutečným řešením je podle mě změna "definičního oboru" této "rovnice".

prospěje Rusku.

Pane Krupičko, ten problém je v tom že Vy (ani já) nepřesvědčíte nikoho, kdo se nechce dát přesvědčit. I kdybyste mluvil jako Jan Zlatoústý, stejně nikoho nepřesvědčíte. Lidé jsou jako berani, když se jednou rozhodnou že 1 + 1 = 3, tak u toho prostě zůstanou, navždycky. Bohužel, je tomu tak.

Pane Krupičko, vy máte lidi rád. Že jo?

Pane Krupičko, já Vám opravdu nechci brát a rozmlouvat Vaši angažovanost, Vaši snahu věci měnit tady a teď, a to i prostřednictvím přesvědčování těch druhých.

Opakuji znovu: ten každodenní boj proti lidské špatnosti, nevědomosti a pomýlenosti se musí vést, znovu a znovu. I když se podaří jenom málo, má to vždy svou cenu.

Ale nedá se nic dělat, já jsem se - aby se tak řeklo - "specializoval" na jiný pohled, totiž na celkový vývoj společensko-dějinný, a tady mi všechno říká znovu a znovu: na nějakou opravdu pozitivní změnu v současné době nejsou vyhlídky. Protože pro ni nejsou dány objektivní - a ani subjektivní - podmínky.

Ale můžeme se klidně vsadit; a když se Vám podaří například jenom prostřednictvím osobního přesvědčování rozložit Okamurovu SPD, rád Vám tu výhru vyplatím. ;-) Už jenom to by opravdu stálo za to.

Ostatně, pane Krupičko, není tomu tak že já sám bych naprosto rezignoval na sílu argumentace; jinak by má vlastní angažovanost ve zdejších diskusích byla naprosto zbytečná a vlastně protismyslná.

Ono to celé vlastně souvisí s obecnější otázkou, jak je možno přesvědčit (a pokud vůbec) někoho s jiným názorem; respektive, co vůbec utváří názory lidí, co je podmiňuje a formuje.

Před časem jsem ve svém posledním textu napsal, že lidé si své poznávání světa formují v prvé řadě na základě své vlastní životní zkušenosti. To jest: když se něco opakuje pořád znova a znova, stále dokola, pak se to jako životní (či smyslová) zkušenost vtiskne do paměti daného jedince.

Teď je tomu ovšem tak, že lidé to své životní okolí nejen pasivně vnímají - nýbrž zároveň aktivně formují. To jest: lidské (ne)vědomí samo do značné míry předurčuje, jakým způsobem kdo bude vnímat svět. Právě proto se lidé dělí na progresivisty a konzervativce, na zastánce levice a pravice.

To je tedy jedna rovina: lidé jsou určitým způsobem preformovaní, či přímo determinovaní. Někteří tak silně, že s nimi (s jejich základním životním postojem a názorem) nepohne naprosto nic.

Ale pak je přece jenom dost velký počet lidí, které je možno ovlivnit jejich konkrétní životní zkušeností. Přičemž - tato životní zkušenost má dvě základní součásti.

Ta první součást je ryze osobní, či až přímo fyzická. Když například bude někdo dělat tu životní zkušenost, že on je kmán a že nad ním stojí pán kterému on musí posluhovat - pak si z toho asi udělá určité závěry.

Ale pak je ještě jedna další, nepřímá životní zkušenost. Ta je daná tím, jaké názory na věci mají jiní lidé; a to především ti kterým ten dotyčný věří. Kteří jsou pro něj autoritou. Ale i vůbec: všechny ty nekonečné veřejné i soukromé hovory, diskuse, střety - to všechno dává každému člověku nejen informaci, ale i čistě osobní zkušenost, co tady je, co platí, co je - či není - obecně přijímáno.

S těmi prvními dvěma faktory je sotva možno co dělat; s těmi osobními predispozicemi tak jako tak nic (ty jsou vrozené), s tou osobně-fyzickou zkušeností asi taky nic (to může jenom ten jedinec, když změní prostředí; anebo když nastane zásadní - společenská - změna která má jiný charakter, a tedy vytváří jiné životní situace a zkušenosti s nimi).

Takže jestliže chceme ovlivnit (změnit) něčí názory na svět, pak zbývá tedy jenom ta cesta třetí: prostřednictvím slov, myšlenek, argumentů mu vytvořit takzvaně novou "virtuální zkušenost". Účinek a úspěšnost tohoto působení pak závisí na třech věcech:

- četnosti působení

- intenzitě působení

- přesvědčivosti argumentů.

Takže závěrem: možnosti působení tady jsou. Ale musíme si být vědomi toho, že ze všech tří základních faktorů které formují člověka a jeho přesvědčení my máme k dispozici jenom jeden; a to ten relativně nejslabší, protože až druhotný.