„Jsem úplně blbej,“ vykřikoval minulý týden ve Sněmovně Andrej Babiš od řečnického pultíku a dožadoval se kuchařky, v níž najde recept, jak složit vládu, která konečně získá důvěru.

Předpokládejme, že Babiš „úplně blbej“ není, protože mít v čele státu intelektuálně nedostatečného trestně stíhaného agenta bývalé Státní bezpečnosti by na naši malou postkomunistickou zemi ve středu Evropy zuby nehty čelící hordě dvanácti uprchlíků bylo příliš silné kafe.

Babišova slova bychom ovšem neměli odbýt mávnutím ruky jako všechny ostatní miliardářovy poněkud hysterické výroky, které na půdě Sněmovny pravidelně pronáší. Kus pravdy nepochybně obsahují.

Premiérovo přiznání se k omezené intelektuálně kapacitě je ovšem znevěrohodněno skutečností, že se mu za bezmála třicet let od sametové revoluce podařilo vybudovat obrovskou firmu, stát se druhým nejbohatším člověkem v zemi a založit stranu, která s drtivým náskokem zvítězila v posledních sněmovních volbách.

Člověk mdlého ducha a chabého rozumu by něčeho podobného jistě nebyl schopen ani tehdy, kdyby při něm stály všechny šťastné hvězdy, co jich jen po celé Mléčné dráze i v přilehlém okolí je.