Dějí se to ve střední Evropě věci! Nejen u nás, kde se Andrej Babiš skoro pět měsíců nerozhodl, jak a s kým by chtěl složit vládu, která by ve Sněmovně dosáhla na většinu. Napjatí jsou zejména sociální demokraté. Možná by vyvolenými mohli být právě oni. Zároveň ale velké části z nich dochází riziko Pyrrhova vítězství. Pár ministerstev totiž mohou zaplatit dalším chřadnutím Lidového domu a pokračujícím odlivem voličů. Tím spíš má smysl dívat se na východ i na západ od nás a hledat inspiraci, kudy ano a kudy ne.

Zatímco špičky sociálních demokratů v Německu dělaly všechno pro to, aby se obnovila velká koalice s CDU/CSU, slovenský soc.dem. Směr se zuby nehty brání předčasným volbám. Proto také premiér Robert Fico nabídl svoji demisi. Avšak za podmínky, že prezident Andrej Kiska jmenuje novou vládu na stávajícím půdorysu, v jejímž čele bude opět reprezentant Směru.

Německou situaci rámuje fakt, že země není navyklá na menšinové kabinety. Kdyby po krachu rozhovorů CDU/CSU s FDP selhaly i námluvy s SPD, otevřela by se cesta k předčasným volbám. V nich by obě největší strany zřejmě opět přišly o cenná procenta. Vzhůru by zato stoupala Alternativa pro Německo. Křesťanští a sociální demokraté se tak ještě jednou pokusí o vládu, která bude mít tendenci dělat voličům pomyšlení.

Na Slovensku je situace složitější kvůli pestrému složení Národní rady i vyhroceným vztahům mezi nejvyššími ústavními činiteli. Vražda mladého novináře a jeho snoubenky byla spouštěčem veřejných protestů proti poměrům v zemi.

Z Prahy se nezdá, že by byly tak dramatické. Ani z četných pobytů v Bratislavě, Košicích a dalších městech nemám pocit, že by na Slovensku selhávala demokracie, právní stát nebo trh. Slovenská ekonomika šlape. Robert Fico dokonce v posledních měsících usilovně pracoval na přiblížení Slovenska jádru Evropské unie. Odrazilo se to i na příznivém vnímání EU v průzkumech veřejného mínění.

Stalo se ale cosi, co po dvanácti letech vládnutí (v případě Smeru s dvouletou přestávkou) musí v parlamentní demokracii potkat každou stranu. Velká část lidí je z Fica a Smeru unavena. Vnímají klientelistické sítě, které protnuly Slovensko, mluví se též o korupci. Provázání byznysu s politikou se stalo neudržitelným, nadto je leckde ve hře prý i organizovaný zločin. Řada politiků Smeru či jejich spolupracovníků nemohla být uchráněna vršících se svodů.

Občané kritičtí k vládě si vše pospojovali s tragickou vraždou a vyšli do ulic. Není jich málo — Bratislava zaplněná víc než po 17. listopadu 1989 působila impozantně. Protestovalo se i na dalších místech. Jakkoliv větší část voličů zůstala doma (ale tak tomu bývá vždy) a jakkoliv je Smer díky své sociálně laděné politice stále nejpopulárnější stranou, rozjetý vlak může zastavit jen Fico.

V prvních dnech místo toho, aby se pokusil uklidnit situaci i latentní svár s Kiskou, podlehl paranoie. Z destabilizace neobvinil jen prezidenta a opozici, ale i zahraniční síly. Naznačil též, že klíčový projev, v němž se prezident vyhranil vůči vládě, nebyl napsán na Slovensku, a okázale se podivil někdejší Kiskově schůzce s Georgem Sorosem. Tento propagátor otevřené občanské společnosti už nevadí jen v Orbánově Budapešti a Putinově Rusku. Jenže paranoia obvykle vede politiky do pekel. Ztrácejí nadhled a chovají se křečovitě.

Smeru před několika dny vypověděl poslušnost koaliční partner Most-Híd. Přidal se k prezidentovi a pravicové opozici, jež je členitá, nepříliš důvěryhodná a v nejednom případě populistická, a vyslovil se pro předčasné volby. Kdyby měla pravice solidního lídra, ať už liberálního, nebo křesťansko-demokratického, mohla by být atraktivnější i pro voliče. Takto se může spoléhat jen na podporu těch, kterým se omrzel Fico. Ten středečním protitahem mnohé překvapil. A je otázka, zda s ním prezident i demonstrující část veřejnosti najde společnou řeč. Mimořádné volby ještě mimo hru nejsou. Pro začátek má ale Fico na své straně zbytek koalice s parlamentní většinou, což je slušný základ.

Robert Fico již dříve naznačoval, že je kvůli opotřebovanosti na odchodu z politiky a že si vybírá nástupce. Podobně i o prezidentu Kiskovi se hovořilo jako o muži, který se o získání druhého mandátu nepokusí. Uvidíme, co s tím vším udělá současná situace. Spekuluje se o tom, že by Kiska znovu kandidovat mohl, a také že Fico by mohl dál řídit Smer, i kdyby nestál v čele vlády.