Když se na sedmdesáté výročí takzvaného Vítězného února vrátil současný předseda komunistů z Hradu, mohl být spokojen. Filipova slova sice nepředznamenávají nástup několika desítek let totality jako v případě Gottwaldova projevu, ale pozitivní zprávou také

nejsou. Prezident Miloš Zeman přislíbil svou účast na sjezdu KSČM v dubnu tohoto roku.

Poprvé za 28 let tak hlava státu zavítá na shromáždění českých komunistů. Je ironií, že jsme se tuto skutečnost dozvěděli právě na smutné výročí komunistického převratu, protiústavního puče, který část komunistů stále oslavuje. Na mysl se tak derou dvě zásadní otázky. Proč nyní? A co tím prezident sleduje?

Předně je ale potřeba říci, že KSČ a KSČM jdou dva odlišné subjekty. Tvrdit opak je spíše znakem „primitivního antikomunismu“, jehož vrcholu jsme byli svědky v devadesátých letech. Tehdy strašák návratu totality sloužil jako pendrek pravice paradoxně nikoliv vůči KSČM, ale ČSSD. Přestože sociální demokracie ani za předsednictví Miloše Zemana neměla v úmyslu utvořit koalici s komunisty, ODS to nebránilo v populistickém tažení proti levici obecně a ve strašení občanů.