Když se na sedmdesáté výročí takzvaného Vítězného února vrátil současný předseda komunistů z Hradu, mohl být spokojen. Filipova slova sice nepředznamenávají nástup několika desítek let totality jako v případě Gottwaldova projevu, ale pozitivní zprávou také

nejsou. Prezident Miloš Zeman přislíbil svou účast na sjezdu KSČM v dubnu tohoto roku.

Poprvé za 28 let tak hlava státu zavítá na shromáždění českých komunistů. Je ironií, že jsme se tuto skutečnost dozvěděli právě na smutné výročí komunistického převratu, protiústavního puče, který část komunistů stále oslavuje. Na mysl se tak derou dvě zásadní otázky. Proč nyní? A co tím prezident sleduje?

Předně je ale potřeba říci, že KSČ a KSČM jdou dva odlišné subjekty. Tvrdit opak je spíše znakem „primitivního antikomunismu“, jehož vrcholu jsme byli svědky v devadesátých letech. Tehdy strašák návratu totality sloužil jako pendrek pravice paradoxně nikoliv vůči KSČM, ale ČSSD. Přestože sociální demokracie ani za předsednictví Miloše Zemana neměla v úmyslu utvořit koalici s komunisty, ODS to nebránilo v populistickém tažení proti levici obecně a ve strašení občanů.

Pravdou je, že KSČM, minimálně na základě jejích oficiálních dokumentů, je stranou podporující demokratické uspořádání našeho režimu, podporující Ústavu země a veškerá základní lidská práva a svobody, včetně svobody slova, shromažďování i práva vlastnit majetek. Na základě interních pravidel fungování ji lze také označit za subjekt s vnitrostranickými demokratickými procedurami.

Tvrdé jádro KSČM se však stále nedistancovalo od zločinů komunistických režimů doma i v zahraničí, a naopak stále praktikuje dogmatický a překroucený výklad historie. Díky tomu tak i přes poměrně stabilní a pro komunistickou stranu v bývalém východním bloku relativně vysoké volební výsledky komunistům chyběla úplná legitimizace v rámci porevolučního stranického systému. Tu jim nyní jako dárek k tak významnému výročí nadělil Miloš Zeman.

Důvodů, proč tak učinil, může být celá řada, sám Miloš Zeman příliš vodítek neposkytl. Zdá se velice nepravděpodobné, že primárním cílem prezidenta republiky je snaha o prokázání skutečné nadstranickosti, a tak po sjezdu ČSSD považoval za vhodné zavítat i k ostatním stranám. I kdyby tomu tak bylo, nadstranickost neznamená pouze, že nenadržujete jednomu subjektu. Znamená, že všem měříte stejným metrem. V případě KSČM, ale i SPD by šlo o metr dost pokřivený.

Musíme se ptát: Co když na Hrad zavítá pozvání od Tomia Okamury? Ostatně Okamura ve volebním štábu Zemana zářil jako sluníčko (snad i následkem vysokých horeček, které jej „donutily“ zlehčovat utrpení obětí holokaustu). Přijede Zeman i na sjezd SPD? Je totiž nutné jasně říci, že je jasný rozdíl mezi situací, kdy prezident na sjezd dorazí a stranu střízlivě kritizuje, a situací, kdy účast odmítne. V prvním případě jde o legitimizaci, ke které přispívá i právě drobná kritika. Ta pak hraje roli spíš „drobného zaškobrtnutí“ legitimního subjektu místo odmítnutí jeho politiky jako takové.

Ale v nadstranickosti zakopaný pes nebude, minimálně se tak prezident dosud nechoval. Miloš Zeman je výborný stratég a mistr manipulace. Komunisté jsou pouze figurkou na jeho politické šachovnici. Zdá se, že jako nejjasnější motiv vystupuje snaha získat podporu pro vládu Andreje Babiše. Přestože ve Sněmovně již neformální koalice ANO, SPD a KSČM funguje, Miloš Zeman si uvědomuje, že její formální ustavení by bylo problematické. Místo toho se Miloš Zeman snaží vytvořit tlak na ČSSD a jako ovčácký pejsek nahnat komunistické a sociálnědemokratické ovečky do ohrádky pasáčka Andreje. Nutno říci, že se mu to daří skvěle.

Sociálním demokratům na sjezdu zřetelně vzkázal, že jejich jedinou šancí je podpora Babišova kabinetu, dokonce ne nutně s přímou účastí v něm. Byla-li by ČSSD stranou sebevědomou a silnou ve svých zásadách, tuto možnost by okamžitě důrazně odmítla. Zatím se tak nestalo a sociálně demokratické jehně se pomaličku blíží ohrádce. Nicméně vzhledem k pravděpodobnému hlasování členské základny a nejistému výsledku se stále může stát, že se z jehněte se stane beran. Ten se tak lehce ovládnout

nedá.

U KSČM prezident zvolil jinou taktiku. Vědom si polistopadové situace komunistů a jejich dosavadního nevyužitelného levicového koaličního potenciálu na straně jedné a vážnosti úřadu prezidenta na straně druhé usoudil, že jen přímluva pro podporu Babišovy administrativy by nestačila. Prvotním krokem nutně musí být legitimizace strany. Jakožto dlouholetý předseda sociální demokracie měl hořkou zkušenost se situacemi, kdy existence komunistů, respektive jejich punc strany extrémní a demokracii ohrožující, blokovala vznik levicové vládní koalice.

Kdyby se nepokusil toto břímě z komunistů shodit, Babišova vláda by se potýkala s tím samým problémem. Ovčácký pes tak dělá jen to, co je pro pasáčka nejlepší, a myslí si, že je vlk.

Je právě otázkou, proč Miloš Zeman tolik stojí za Andrejem Babišem. Je po volbách a jeho podporu již nepotřebuje. Možná jen platí: svůj k svému. Snad si to brzy uvědomí i ČSSD. Nu, to se snad postupem času dozvíme.