Čtyřicátý sjezd sociální demokracie, který se v neděli sešel v prostorách královéhradecké Střelnice, zvolil před svým přerušením šestnáctým předsedou strany jejího dosavadního místopředsedu a středočeského poslance Jana Hamáčka. Statutárním místopředsedou se stal bývalý jihočeský hejtman a jeden ze zakladatelů platformy Zachraňme ČSSD Jiří Zimola.

Další členy vedení strany již delegáti a delegátky zvolit nestihli a nezbyl čas ani na rozhodnutí o navržené změně stanov. Což se ostatně očekávalo, když Ústřední výkonný výbor v minulém roce rozhodl, že sjezd bude proti všem zvyklostem a v rozporu s požadavky členské základny pouze jednodenní.

V jeho závěru se za malé pozornosti unavených delegátek a delegátů odehrála diskuse o podmínkách, za kterých je sociální demokracie ochotna vstoupit do vlády s politickým hnutím ANO. Následně byl sjezd na měsíc a půl přerušen.

Zeman vystoupení nezvládl. Sjezd ho přitom vítal s ovacemi

Volbě předsedy a statutárního místopředsedy předcházela vystoupení hostů, prezidenta Miloše Zemana, slovenského premiéra Roberta Fica a předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly. Velkou pozornost v předstihu poutal Zemanův projev, respektive otázka, co bude znamenat pro další průběh sjezdu. Zda strana pod vlivem prezidenta zamíří k národně-sociální orientaci, kterou Hrad dnes reprezentuje, nebo zda narůstajícímu populismu a xenofobii bude vzdorovat.

Zeman však své vystoupení nezvládl. V prvé polovině projevu si znovu vyřizoval účty se svými protivníky a v té druhé se prezentoval jako agent Andreje Babiše. Delegáti sjezdu bez odporu snášeli útoky na Vladimíra Špidlu a Bohuslava Sobotku. Když ale Zeman řekl, že by sociální demokracie měla podpořit Babišovu vládu a prakticky nic za svou podporu nežádat, mnozí vystupující to v následné diskusi odmítli.

O nepříliš dobré kondici strany svědčí i to, že bouřlivými ovacemi odměnila křupanský projev Roberta Fica vymezující se proti západoevropským sociálním demokraciím, zatímco zřejmě nejúspěšnější představitel české demokratické levice posledních let, odborářský vůdce Josef Středula se zdaleka s tak příznivými ohlasy nesetkal.

Byl to ovšem jediný a ne příliš průkazný příklad toho, jak delegáti sjezdu o dalším směřování strany smýšlejí: že většinu ve straně dnes mají ti, kteří si ji představují formovanou lidmi typu Zemana či Fica, nežli lidmi typu Středuly či Corbyna.

Nejjasnější ale byla skutečnost, že základní konflikt o další směřování strany se nikomu nijak explicitně nechce rozhodovat. Přitom tápaní v něm, jež nemůže uspokojit žádný druh voličů, je jednou z hlavních příčin, proč se sociální demokracie nemůže hnout z místa.

Volba předsedy byla překvapivá průběhem, nikoli výsledkem

Volba stranického předsedy v celkově nepřehledné atmosféře sjezdu přinesla překvapení v podobě Zimolova vítězství v jejím prvním kole a neúspěchu jednoho z hlavním favoritů Milana Chovance. Tomu zřejmě uškodil fakt, že se po volbách prosadila interpretace, podle níž hlavní odpovědnost za volební debakl neslo vedení strany, a nikoli její celkově neutěšený stav.

Svou roli sehrála i Chovancova nepřijatelnost pro jakékoli liberálnější prostředí ve straně, kterou si přivodil zejména svou podporou deregulace zbraní, neboť zpátečnický postoj k uprchlíkům je dnes i v ČSSD jasně převažujícím stanoviskem, a tak mu sám o sobě přitížit nemohl. Ukázalo se, že Chovancův rezolutní odpor ke vstupu do Babišovy vlády, který mnozí ve straně kvitovali příznivě, nemohl jiné zátěže jeho kandidatury převážit.

Do druhého kola tak postoupili Zimola s Hamáčkem, kteří se již před sjezdem opakovaně vyjadřovali na podporu vstupu sociální demokracie do Babišovy vlády. Oba rovněž říkali, že Babišovo trestní stíhání je sice vážný problém, ale ani jeden z nich nikdy jasně neuvedl, že by to pro něj byla nepřekročitelná podmínka vládní spolupráce. Zimola se přitom navíc otevřeně profiloval jako muž prezidenta Zemana.

Předsedou nakonec sjezd zvolil Hamáčka, který se Zimolou podle informací Deníku Referendum v průběhu sjezdu uzavřel dohodu ohledně budoucí sestavy ve vedení strany. Na jejím základě posléze Zimola obsadil post statutárního místopředsedy.

Podle dohod uzavřených na sjezdu by na pozice řadových místopředsedů měli delegáti za měsíc a půl podpořit mimo jiné olomouckého primátora Antonína Staňka a radní kraje Vysočina Janu Fialovou, spjatou s tamějšími nechvalně proslulými klientelistickými strukturami. Sjezdové dohody podle informací DR rovněž zahrnují zvolení předsedy spolku Idealisté Radima Hejduka. Jenomže čas mezi oběma částmi sjezdu dává velký prostor k dalšímu manévrování. A změnit se tak může úplně všechno.

Problémem samozřejmě je i to, že Jan Hamáček a Jiří Zimola představují výrazně odlišné programové tendence. Zatímco Zimola je národně-socialistický zemanovec, nepřítel občanské společnosti, a představitel extrakčního přístupu k politice, Jan Hamáček se vždy prezentoval spíše jako liberální, proevropsky zaměřený politik.

Oba se sice shodují v ochotě jednat o vládě s Babišem, ale velmi rychle se může ukázat, že je to k produktivní spolupráci málo. A zejména v případě, když členská základna rozhodne proti vstupu strany do vlády, křehká shoda v novém vedení se může rychle zhroutit.

Situaci novým předákům navíc komplikuje situace v poslaneckém klubu, jehož část je loajální spíše bývalému nežli současnému vedení strany. Těžko si například představit, že by Milan Chovanec či Bohuslav Sobotka za jakýchkoli okolností zvedli ruku pro vládní koalici ČSSD s politickým hnutím ANO.

S ANO se bude o vládě jednat

Diskuse o vládní spolupráci se v Hradci Králové vedla v pozdních večerních hodinách, kdy jednací sál postupně řídl. Delegátům a delegátkám byly předloženy dvě varianty usnesení k účasti sociální demokracie v Babišově vládě.

To, které předložil nově zvolený předseda Hamáček, říká, že účast trestně stíhaných osob ve vládě ČSSD považuje za problém, a proto vyzývá politické hnutí ANO, aby takové osoby do vládního kabinetu vůbec nenominovalo. Hamáčkovo usnesení rovněž obsahovalo závazek, že o případném vstupu do vlády rozhodne svým hlasováním ve vnitrostranickém referendu celá členská základna. Což byla podle informací DR podmínka některých silných zákulisních hráčů pro to, aby Hamáčkovu kandidaturu podpořili.

Druhé usnesení předložené sociálnědemokratickým senátorským klubem naopak explicitně uvádělo, že strana se nebude účastnit žádné vlády, ve které budou trestně stíhané osoby. Podivně zvolenou procedurou v režii šéfa poslaneckého klubu sociální demokracie Jana Chvojky se však hlasovalo pouze o usnesení navrženém Hamáčkem, které sjezd pohodlnou většinou schválil.

Ačkoli někteří z vlivných stoupenců Jana Hamáčka prakticky vylučovali, že by ČSSD mohla ve vládě s politickým hnutím ANO skončit, anebo jeho vládu podpořit, příští vývoj může věci změnit. Je pravděpodobné, že před dubnovým pokračováním sjezdu nasadí všichni příznivci vzniku Babišovy vlády s většinovou podporou Sněmovny veškeré páky, aby ČSSD k účasti na takovém projektu získali.

Sjezd přitom vůbec neřešil otázku, že hlasy ČSSD a politického hnutí ANO na vznik takové vlády nepostačují. Projekt by tedy nutně musel obnášet spoluúčast SPD nebo KSČM, anebo některých demokratických stran, jež však nyní takovou eventualitu zcela vylučují, byť STAN začal s možností nějaké podpory Babišovy vlády koketovat.

Lze předpokládat, že jednání za ČSSD povede triumvirát Jan Hamáček, Jiří Zimola a předseda poslaneckého klubu Jan Chvojka. Potvrdí-li se ale, že o výsledné dohodě budou rozhodovat všichni členové, mohou ji odmítnout, poněvadž nechuť členské základny k vládní účasti se i z atmosféry na sjezdu jevila jako poměrně vysoká.

Přitom síly blízké Hradu budou účast ve vládě zřejmě brát jako možnost stvrdit svůj zisk kontroly nad ČSSD. Půjde tedy o vcelku zásadní měření sil a indikaci mocenských poměrů ve straně: zda kormidlo třímá nové vedení, jež chce do vlády, anebo straničtí bossové jako Miroslav Poche, kteří Hamáčkovi pomohli k výhře, ale vládní účast ČSSD si nepřejí.

Jisté je každopádně to, že definitivní verdikt nepadne do 7. dubna a Babiš má takřka další dva měsíce čas k práci v provizoriu tolerovanému Hradem, anebo k vyjednání nějakého jiného aranžmá. A jisté je také to, že ČSSD sama nejméně dva měsíce setrvá v diskusích o svém dalším směřování.

Pokračování sjezdu na 140. výročí vzniku strany

Delegáti a delegátky se k pokračování sjezdu sejdou znovu 7. dubna, tedy přesně sto čtyřicet let poté, co v břevnovském hostinci U Kaštanu sociální demokracie vznikla. Následující měsíc a půl by měla vyplnit jednání Hamáčka a Zimoly s politickým hnutím ANO o podmínkách vládní spolupráce.

Pro stranu může být problémem, že právě ve vyjednávání případné vládní spolupráce dnes evidentně leží priorita nového vedení. Těžko tedy zvládne zahájit soustředěné přípravy na nadcházející komunální a senátní volby, modernizaci Lidového domu či prohloubení komunikace s členskou základnou, o čemž se na sjezdu opakovaně mluvilo jako o hlavních úkolech pro nově zvolené stranické špičky.

Sjezd se bude konat v situaci, kdy budou podzimní senátní a komunální volby zase o podstatný kus blíž. Nervozita místních struktur bude narůstat, ČSSD má obhajovat 3773 komunálních mandátů a třináct senátních mandátů z celkového počtu pětadvaceti senátorů. Opakování loňského volebního výsledku by tedy zdecimovalo senátní klub i vážně otřáslo stranickou základnou na komunální úrovni.

O volbě dalších členů vedení strany i změnách stanov se tudíž může v dubnu jednat už v podstatně neklidnější atmosféře, která se patrně promítne také do diskusí o vládní účasti. Pokud Hamáček se Zimolou nějaký návrh účasti ve vládě vůbec předloží, zvláštní otázkou zůstane podoba vnitrostranického referenda, ve kterém by členská základna měla o vstupu sociální demokracie do vlády definitivně rozhodnout.

Když jej strana před bezmála čtyřmi lety využila poprvé, tak jeho příprava zabrala několik měsíců. Téma vládní spolupráce by se tedy fakticky překrylo s nástupem kampaně před podzimními volbami.