Čtyřicátý sjezd sociální demokracie, který se v neděli sešel v prostorách královéhradecké Střelnice, zvolil před svým přerušením šestnáctým předsedou strany jejího dosavadního místopředsedu a středočeského poslance Jana Hamáčka. Statutárním místopředsedou se stal bývalý jihočeský hejtman a jeden ze zakladatelů platformy Zachraňme ČSSD Jiří Zimola.

Další členy vedení strany již delegáti a delegátky zvolit nestihli a nezbyl čas ani na rozhodnutí o navržené změně stanov. Což se ostatně očekávalo, když Ústřední výkonný výbor v minulém roce rozhodl, že sjezd bude proti všem zvyklostem a v rozporu s požadavky členské základny pouze jednodenní.

V jeho závěru se za malé pozornosti unavených delegátek a delegátů odehrála diskuse o podmínkách, za kterých je sociální demokracie ochotna vstoupit do vlády s politickým hnutím ANO. Následně byl sjezd na měsíc a půl přerušen.

Zeman vystoupení nezvládl. Sjezd ho přitom vítal s ovacemi

Volbě předsedy a statutárního místopředsedy předcházela vystoupení hostů, prezidenta Miloše Zemana, slovenského premiéra Roberta Fica a předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly. Velkou pozornost v předstihu poutal Zemanův projev, respektive otázka, co bude znamenat pro další průběh sjezdu. Zda strana pod vlivem prezidenta zamíří k národně-sociální orientaci, kterou Hrad dnes reprezentuje, nebo zda narůstajícímu populismu a xenofobii bude vzdorovat.

Zeman však své vystoupení nezvládl. V prvé polovině projevu si znovu vyřizoval účty se svými protivníky a v té druhé se prezentoval jako agent Andreje Babiše. Delegáti sjezdu bez odporu snášeli útoky na Vladimíra Špidlu a Bohuslava Sobotku. Když ale Zeman řekl, že by sociální demokracie měla podpořit Babišovu vládu a prakticky nic za svou podporu nežádat, mnozí vystupující to v následné diskusi odmítli.

O nepříliš dobré kondici strany svědčí i to, že bouřlivými ovacemi odměnila křupanský projev Roberta Fica vymezující se proti západoevropským sociálním demokraciím, zatímco zřejmě nejúspěšnější představitel české demokratické levice posledních let, odborářský vůdce Josef Středula se zdaleka s tak příznivými ohlasy nesetkal.

Byl to ovšem jediný a ne příliš průkazný příklad toho, jak delegáti sjezdu o dalším směřování strany smýšlejí: že většinu ve straně dnes mají ti, kteří si ji představují formovanou lidmi typu Zemana či Fica, nežli lidmi typu Středuly či Corbyna.

Nejjasnější ale byla skutečnost, že základní konflikt o další směřování strany se nikomu nijak explicitně nechce rozhodovat. Přitom tápaní v něm, jež nemůže uspokojit žádný druh voličů, je jednou z hlavních příčin, proč se sociální demokracie nemůže hnout z místa.

Volba předsedy byla překvapivá průběhem, nikoli výsledkem