V právě odvysílaném dílu Nedej se v České televizi zazněly informace, že Severní energetická patřící Pavlu Tykačovi a Janu Dienstlovi využívá k ovlivňování veřejného mínění falešné facebookové účty a blogery. Na uhelné propagandě přitom v České republice pracuje hned několik PR agentur.

Cílené propagaci uhelné energetiky se Severní energetická začala aktivně věnovat po ovládnutí nástupnických firem někdejší Mostecké uhelné společnosti. V té době si Tykačova společnost najala PR agenturu Olmer Ad (tehdy ještě pod názvem IDMZ), která na svých stránkách tvrdí: „Vtiskli jsme hnědému uhlí, jeho těžbě a zpracování pozitivnější image.“

Olmer Ad se společně se svou sesterskou agenturou Talk PR podíleli na rebrandingu někdejší Litvínovské uhelné na Seven — Severní energetickou v roce 2013 a od té doby vydávají její podnikový časopis Sedmý proud. Zároveň se tyto agentury v zájmu Severní energetické podílejí na provozu a připravují obsah, grafiku či komunikaci pro servery limity.cz, coaltv.cz, uhelnesafari.cz, mosteckeuhli.cz či 7procistyvzduch.cz. Spravují facebookový profil Elektrárny Chvaletice a prostřednictvím zaměstnance Petra Duška řeší i její komunikaci s médii. Zároveň vlastní doménu greenpiss (oficiálně je vedená na zaměstnankyni Michaelu Kuřátkovou) a spravují stejnojmennou skupinu na Facebooku.

To jsou všechno aktivity, které jsou Severní energetickou více méně přiznané. Své ekonomické zájmy ale zároveň prosazuje a propaguje i dost neortodoxními cestami. V roce 2013, kdy proběhl rebranding společnosti, se na Facebooku začaly objevovat také první falešné profily. Konkrétně to bylo v říjnu (Jan Florián, Josef Urban, Miloš Krejča, Alena Prášková, Aleš Dobrovolný a Pavel Procházka), v listopadu (Iva Rambousková) a v prosinci (František Horák, Jan Svoboda, Tomáš Kučera, Marie Pokorná a Miroslav Veselý).

Postupně vzniklo na trolí farmě přes dvacet profilů, které mají vesměs typická česká jména, přátelí se témeř výhradně mezi sebou a sdílí stejný obsah. Jako profilové fotografie používají v drtivé většině výřezy obličejů z mnohem větších fotek — výsledné obrázky pak mají mizernou kvalitu a gesta lidí na nich zachycených jsou nedokončená a nedávají smysl. U oříznutých fotografií se hůře vyhledává jejich původní zdroj, přesto je jasné, že některé jsou prokazatelně kradené. Například u fotografie domnělého Martina Rauše nebyl provedený ořez dostatečný, takže víme, že původně pochází z australských studentských stránek. A pak tu třeba můžeme najít jako profilovou fotografii radujícího se badmintonistu jménem Lin Dan, který má přes obličej přetažené tričko.

Podle odborníka na sociální sítě Vojtěcha Bednáře ze společnosti Firemní sociolog tak tyto účty splňují charakteristiky falešných profilů. „Je několik možností, jak falešný profil poznat — irelevantní kontakty, málo vlastního obsahu, málo informací, malá aktivita a nedohledatelnost dané osoby mimo sociální síť. Falešná profilová fotografie nebo avatar,“ vypočítává Bednář.