Chceme-li pochopit současnost, musíme obvykle zabrousit do historie. To platí i pro porozumění dnešní situaci s ovzduším. Historie snah o zlepšení stavu českého ovzduší sahá zhruba do 80. let, kdy ještě komíny průmyslových kolosů bezstarostně chrlily hustá oblaka dýmu. Kvalita ovzduší byla tehdy mírně řečeno mizerná. Následujících 30 let se ovšem neslo v duchu velkorysých dotací, nejdříve ze státních rezerv, posléze také ze štědré pokladnice Evropské unie. Na odprášení a ekologizaci průmyslu padly stamiliardy. To by bylo, aby takovéto dlouholeté obří investice nepřinesly výsledek. Na grafu 1 lze vidět, jak v ovzduší dramaticky klesaly koncentrace měřených škodlivin.

Tím, že se výrazně snížil podíl průmyslu na celkovém znečištění, se ale logicky musel zvýšit podíl lokálních topenišť, dosud více méně přehlížených. A tak dnes stojíme před otázkou, jak co nejrychleji přimět domkaře, aby vyměnili kotle na tuhá paliva za ekologičtější řešení a přestali pálit pet lahve a podobné „chuťovky“. Spásu mají přinést kontroly v domácnostech a kotlíkové dotace. Porovnáme-li však tuto podporu určenou občanům s masivními investicemi do průmyslu, musíme chtě nechtě nabýt dojmu, že stát se ke svým občanům chová o poznání víc macešsky než k velkoryse dotovanému průmyslu, jehož profit putuje do rukou soukromých vlastníků nebo zahraničních investičních skupin.

Možná byste namítli, že průmysl už máme vyřešený a teď jsou tedy na řadě domácnosti a státem poskytované kotlíkové dotace. Kde je tedy problém? Vidím ho hned v několika aspektech.

Peníze na ekologizaci hlavních zdrojů znečištění pocházely ze státních rezerv. Byly tedy financovány z kapes nás všech, daňových poplatníků. Později ještě průmyslovým podnikům přibyly štědré dotace EU. Z vlastních peněz průmyslové kolosy investovaly do snížení objemu vypouštěných zplodin pouhé minimum, a i tak jim ekologizace trvala více než dvacet let. Řada z nich navíc opakovaně dostávala nejrůznější úlevy a výjimky z výjimek, aby se nám průmysloví magnáti náhodou nenahněvali.

Ani po dosažení znatelného zlepšení se tok dotací nezastavil a nemalé finance na ekologizaci se do průmyslu pumpují dál, přestože další pokles koncentrace škodlivin v ovzduší už zdaleka není tak markantní jako na počátku, jelikož největší zdroje znečištění už byly eliminovány. Každý milion investovaný do lokálních topenišť tedy dnes přináší v podstatě desetinásobek užitku než stejný objem investovaný do průmyslu. Kdyby tedy pět miliard rozdělených mezi pět top znečišťovatelů dostali místo toho lidé v Moravskoslezském kraji, bylo by tu prakticky po problému lokálních topenišť.