Řídit EU, nebo si hrát na otloukánka?
Lukáš JelínekČeské předsednictví v Evropské unii zajisté nepřinese nic přelomového. Současná vláda ale vůbec neskrývá, že se jej ani nehodlá využít k čemukoli užitečnému.
Zařekl jsem se, že petice a otevřené dopisy už budu podepisovat jen zřídka. Vadí mi jejich inflace, navíc člověk, jenž má možnost události analyzovat v médiích, by si měl uchovávat jistý odstup. Výjimku jsem učinil v červnu.
Otevřený dopis „Máme na to řídit EU“, který vzešel z projektu „České zájmy v EU“ a který v první vlně podepsala řada nestranických osobností, jichž si vážím, jsem vyhodnotil jako potřebný apel. Směrem k českému předsednictví EU v druhé půlce roku 2022 vyzývá, aby vláda nepodceňovala jeho přípravu finančně, personálně ani tematicky.
Cílem dokumentu není kritizovat, tepat, dštít oheň. Není ani proti vládě, ani proti opozici. Dotčeny by se jím mohly cítit snad jen politické skupiny žádající okamžitý odchod z Evropské unie, kterou pokládají za svěrací kazajku, lágr, žalář národů.
Přesto se premiér Andrej Babiš (ANO) namíchl. Pisatele nejprve prokádroval. Potom je nařkl z politických marketingových kampaní a snahy zviditelnit se — což většina signatářů fakt nepotřebuje. Dále si položil otázku, jestli jsou tak neinformovaní, nebo jestli rozehrávají vlastní politické hry. A nakonec po tom všem vyzval k dialogu.
Rozpočet předsednictví, menší než maltský, prý je adekvátní a odpovídá době, kdy vláda redukuje své výdaje. Kabinet ušetří například na akcích, které se mimo Prahu tentokrát konat nebudou.
Levnější než posledně to bude též proto, že vlastní úřad má stálý předseda Evropské rady i Vysoký představitel pro zahraniční politiku. Přesto už vláda schválila zvýšení stavu o 200 pracovníků.
Na laxní a skrblický přístup Strakovky upozornila už dříve opozice i koaliční ČSSD. Varují spolky, think-tanky, média. Andrej Babiš, jenž v dané disciplíně plave a jenž EU nemá za nic světoborného, původně dával předsednictví do souvislosti s nákupem chlebíčků. Teď bagatelizaci mírní a hovoří o jedinečné příležitosti napravit Česku reputaci po předsednictví v roce 2009, pošramocenou zejména střídáním vlády — Topolánkovy za Fischerovu.
Dá se to ale čekat od minimalisticky a pragocentricky pojatého předsednictví bez předem známých cílů a priorit? Dosud, když Babiš zmiňoval EU, týkalo se to migračních kvót, vakcín proti koronaviru nebo nespravedlností, jež na něm údajně páchají evropští poslanci a auditoři vytýkající mu střet zájmů.
Nedělejme si plané naděje. EU za půl roku nepředěláme. Máme však šanci některá témata vysunout do popředí a nasvítit. Vláda ale zatím nic nenabídla, natožpak aby o tom vedla celospolečenskou diskusi. Každopádně doufejme, že si nenechá radit od místopředsedy ODS Alexandra Vondry, který by třeba prosazoval jadernou energii jako „čistý zdroj“…
Dál je možné ukázat naše administrativní schopnosti, ale i krásy České republiky. No a nakonec lze šikovně postrčit do unijních struktur talentované české úředníky a diplomaty. Je to snad málo?
Čím víc lidé u nás o Evropské unii uslyší a čím patrnější bude, že ji na čas řídíme my, tím víc též může stoupnout zájem o Unii a respekt k ní. Nehodí se ale Babišovi do krámu spíš pocit, že nám Brusel křivdí a jsme pro něj otloukánkem? Na to se lépe loví dušičky než na věty o naší spoluodpovědnosti…
Počítejme s tím, že premiér bude střídat dvě polohy: před laickým publikem pohrdavé redukování předsednictví EU na „žvanírnu“ a „chlebíčky“ a před informovanějším státnické vyzývání k diskusi o tématech, jimiž žije svět. Evropští partneři budou v lepším případě rádi, že jim do toho nekecáme, takže si nastolí vlastní agendy, v případě horším v nás uvidí černého pasažéra, od kterého nic užitečného nelze čekat.
Nota bene když premiér je jedna ruka s maďarským potížistou Orbánem a prezident s oblibou jezdí pro inspiraci jak stabilizovat společnost k autoritářským režimům na Východě. Otevřený dopis „Máme na to řídit EU“ se pokusil zkombinovat odkaz na sebevědomí s varováním. Když si jej nevšimnou v ANO, snad aspoň osloví další strany, které mohou stát na podzim řídit.