Evropská unie představila nový rámec takzvané Společné zemědělské politiky. V pátek 25. června ho odsouhlasili zástupci členských států společně s Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Navzdory unijním slibům udržitelné reformy se však experti shodují, že je nová koncepce nedostatečná.

Místo skutečné změny současného systému totiž podle expertů nabízí jen kosmetické úpravy či nezávazné fráze. Navíc před skutečnou ochranou životního prostředí upřednostňuje zájmy agrokorporací.

„V otázce zemědělství Evropská unie nenaslouchá vědecké komunitě, malým farmářům ani vlastním účetním. Z představené koncepce budou těžit agrokorporace a další zemědělští giganti. Nový rámec tak stávající poměry nijak nemění,“ uvedl v tiskové zprávě odborník na unijní zemědělskou politiku při ekologické organizaci Greenpeace Marco Contiero.

Dohoda mimo jiné určuje výši unijního zemědělského rozpočtu do roku 2027, dohromady půjde o necelých tři sta devadesát miliard eur. Konkrétní reformy budou uvedeny v platnost začátkem roku 2023.

Reformy jsou neurčité a nezávazné, tvrdí experti

Reforem je hned několik, většina z nich pouze upravuje už stávající systém. Pravděpodobně nejdůležitější změnou je rozvoj takzvaných eko-schémat, která mají právě od roku 2023 finančně odměňovat ekologické kroky a opatření ze strany evropských zemědělců. Tvořit budou pětadvacet procent všech dotací vyplacených z prvního pilíře Společné zemědělské politiky.

Právě eko-schémata patři mezi nejvíce kontroverzní reformy. Evropský parlament na ně chtěl vyčlenit až třetinu rozpočtu prvního dotačního pilíře. Zástupci většiny členských států oproti tomu požadovali pouhých dvacet procent a co nejvyšší svrchovanost při rozdělování peněz. Konečná podoba reformy má být ideálním kompromisem, podle ekologů je však okleštěná a k potřebné ochraně životního prostředí nepovede.

Celia Nyssensová, expertka na zemědělskou politiku při federaci Evropské environmentální kanceláře, schématům vytýká nezávaznost. Státy budou mít podle ní volnost čerpat dotace vyhraněné na eko-schémata bez výraznější proměny farmářských praktik. „Neexistuje absolutně žádná záruka, že schémata povedou k potřebná změně,“ uvedla Nyssensová pro server Carbon Brief.

Skutečná obměna evropského zemědělství je přitom podle vědců nutná. Minulý rok vyšla rozsáhlá studie kritizující Společnou zemědělskou politiku. Podepsalo se pod ni na tři tisíce šest set akademiků. Studie Evropskou unii viní především z dlouhodobé destrukce životního prostředí a z ohrožování biodiverzity.

Největší část evropských dotací totiž proudí do takzvaného „intenzivního zemědělství“, a podporuje tudíž snahu o co největší zisk na co nejmenší ploše. A právě intenzivní průmyslové zemědělství je přímo zodpovědné za hynutí živočišných druhů. Od roku 1980 přišla Evropská unie o sedmapadesát procent veškerého ptactva. Výrazný úbytek je znát také v populaci létavého hmyzu, především motýlů. Ekologové i občanská společnost viní stávající unijní koncepci, kterou nový plán dostatečně nenarušuje.

„Přes všechny sliby a řeči se opět ukázalo, že ekonomické zájmy průmyslového zemědělství a neochota ke změně jsou silnější než vědecké poznatky a zhoršující se stav evropského zemědělství a biodiverzity,“ uvedl v tiskové zprávě Martin Rexa z Hnutí DUHA, vedoucí kampaně Zasaďme se.

Podle České společnosti ornitologické je k ochraně a rozvoji evropské biodiverzity zapotřebí vyčlenit alespoň deset procent rozlohy každé farmy na podporu biologické rozmanitosti. Nový plán Společné zemědělské politiky přitom vyžaduje pouhá tři až čtyři procenta — zbytek je na farmářích.