↗

Jedním ze základních problémů návrhu Evropské komise je možné zdražení nákladů na živobytí nejchudším domácnostem. Přitom zavedení promyšleně nastavených kompenzací je možné. Vzalo by vítr z plachet skupinám, jako je ODS, která si na chudé vzpomene jen tehdy, když jí to umožní být současně proti ambiciozní klimatické politice. Foto Karvina.cz

Balík klimatických návrhů Evropské komise patří k tomu nejdůležitějšímu, co bude formovat politiku nejbližších let. Cíl v podobě nutnosti snížit emise skleníkových plynů o pětapadesát procent do roku 2030 schválily všechny členské státy Evropské unie a nyní je potřeba najít shodu na tom, jak toho dosáhnout. Česká republika ale o konkrétních opatřeních nadále nedokáže normálně debatovat.

Stále častější klimatické extrémy jasně ukazují, že na dávno překonanou ideologickou debatu klimatických popíračů už není prostor. Otázky, zda klimatické návrhy jsou potřeba, nebo zda nejsou „cestou do pekel“, by v seriózních médiích již vůbec neměly mít místo. Pro některé lidi, jak jsme v minulých dnech mohli vidět, je totiž peklo kvůli klimatickým extrémům už tady.

A nejsou to jen katastrofální záplavy, jimž předcházelo to, že na některých místech v Německu za den napršelo dvakrát tolik vody, než je měsíční průměr. Jsou to také rekordní vedra, jež před pár týdny zaznamenali v Kanadě. Lytton, kde naměřili 49 stupňů (o 25 stupňů více, než je průměr) a který potom skoro celý lehl popelem, leží na stejné zeměpisné šířce jako Praha.

Klimatická krize zcela jednoznačně zvyšuje pravděpodobnost, četnost a dopady extrémního počasí. Klimatická krize není věcí nějaké vzdálené budoucnosti, ale toho, v čem žijeme. A není ani věcí, která se týká tichomořských ostrovů nebo ledních medvědů. Stovky mrtvých ve vyspělých zemích disponujících funkčními záchrannými složkami, jako jsou Německo nebo Kanada, ukazují, že spoléhat se na to, že se změnám klimatu nějak můžeme přizpůsobit, je liché.

Ano, na posilování odolnosti vůči katastrofám a na adaptace na novou realitu musíme pracovat, stejně jako řešit další ekologické a společenské problémy. Ale hlavní domácí úkol, snižování emisí skleníkových plynů, za nás nikdo neudělá.

Nebude to jednoduché a čeká nás obrovské množství problémů k řešení. Je o to zoufalejší, že česká politická scéna si až na výjimky závažnost situace neuvědomuje, což jsme viděli minulý týden při hlasování ve sněmovně, které se týkalo například obnovitelných zdrojů nebo bateriových úložišť. Zatímco vyspělé země berou řešení klimatické krize nejen jako povinnost vůči dalším generacím, ale také jako svého druhu příležitost, u nás jdeme opačným směrem. O to složitější a dražší pro nás nakonec celá transformace bude.

ODS argumentuje například tím, že je potřeba myslet na chudé, aby na ně klimatická politika nedopadla. To je samozřejmě pravda, ale je to asi jediná chvíle, kdy si ODS vzpomene na chudé, kterým jinak svou politikou komplikuje životy dnes a denně. A u jiných stran to není moc odlišné.

Z tohoto úhlu pohledu je tedy potřeba podrobit návrhy Evropské komise podrobné analýze, která zodpoví na dva základní dotazy: jsou navrhovaná opatření dostatečná pro řešení klimatické krize? A nedoplatí na jejich podobu nejchudší obyvatelé?

Podrobný pohled do balíku návrhů Evropské komise s názvem „Fit for 55“ ukazuje na několik slabých míst, která je potřeba vylepšit. Řešením ale není klimatické návrhy odmítat, protože ignorování změn klimatu by znamenalo v důsledku stále častějších a stále ničivějších extrémních projevů počasí mnohem vyšší náklady — jen nespravedlivě a nepředvídatelně rozložené.

Nedostatky se zdaleka netýkají tolik propíraného omezení prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035, které získává nejvíce prostoru. Ve skutečnosti jsou automobily zástupný problém, protože jsou to samy automobilky, které si mnohdy stanovily stejné nebo dřívější termíny pro konec výroby spalovacích motorů (například Opel 2028, Ford a Volvo 2030, Audi 2033, Volkswagen 2035, General Motors 2035).

Když už se máme bavit o mobilitě, je na místě řešit rozvoj veřejné dopravy, dostatečnou a bezpečnou infrastrukturu a také rozvoj nových forem elektromobility ve městech, jako jsou elektrokola nebo elektrická cargo-kola. Obojí zažívá v posledních letech obrovský vzestup a pro někoho možná překvapivě přispívá ke snížení emisí mnohem více než elektrické automobily.

Nejzásadnější problémy leží v návrhu na zahrnutí emisí uhlíků z vytápění a z dopravy do nového systému obchodování s emisními povolenkami. To může zásadně zdražit náklady na bydlení zejména nejchudším domácnostem, které často nemají žádnou možnost například změnit formu vytápění nebo renovovat dům, a přitom to nemusí nijak zásadně přispět ke snižování emisí.