Česká republika stále nedokáže o klimatických opatřeních debatovat věcně

Michal Berg

České reakce na evropský plán snížit emise skleníkových plynů o pětapadesát procent do roku 2030 ukazují nezralost zdejší debaty: řeší se zástupné problémy, zatímco ty, jako je trvající zvýhodnění letecké dopravy, skutečné se přehlížejí.

Jedním ze základních problémů návrhu Evropské komise je možné zdražení nákladů na živobytí nejchudším domácnostem. Přitom zavedení promyšleně nastavených kompenzací je možné. Vzalo by vítr z plachet skupinám, jako je ODS, která si na chudé vzpomene jen tehdy, když jí to umožní být současně proti ambiciozní klimatické politice. Foto Karvina.cz

Balík klimatických návrhů Evropské komise patří k tomu nejdůležitějšímu, co bude formovat politiku nejbližších let. Cíl v podobě nutnosti snížit emise skleníkových plynů o pětapadesát procent do roku 2030 schválily všechny členské státy Evropské unie a nyní je potřeba najít shodu na tom, jak toho dosáhnout. Česká republika ale o konkrétních opatřeních nadále nedokáže normálně debatovat.

Stále častější klimatické extrémy jasně ukazují, že na dávno překonanou ideologickou debatu klimatických popíračů už není prostor. Otázky, zda klimatické návrhy jsou potřeba, nebo zda nejsou „cestou do pekel“, by v seriózních médiích již vůbec neměly mít místo. Pro některé lidi, jak jsme v minulých dnech mohli vidět, je totiž peklo kvůli klimatickým extrémům už tady.

A nejsou to jen katastrofální záplavy, jimž předcházelo to, že na některých místech v Německu za den napršelo dvakrát tolik vody, než je měsíční průměr. Jsou to také rekordní vedra, jež před pár týdny zaznamenali v Kanadě. Lytton, kde naměřili 49 stupňů (o 25 stupňů více, než je průměr) a který potom skoro celý lehl popelem, leží na stejné zeměpisné šířce jako Praha.

Klimatická krize zcela jednoznačně zvyšuje pravděpodobnost, četnost a dopady extrémního počasí. Klimatická krize není věcí nějaké vzdálené budoucnosti, ale toho, v čem žijeme. A není ani věcí, která se týká tichomořských ostrovů nebo ledních medvědů. Stovky mrtvých ve vyspělých zemích disponujících funkčními záchrannými složkami, jako jsou Německo nebo Kanada, ukazují, že spoléhat se na to, že se změnám klimatu nějak můžeme přizpůsobit, je liché.

Ano, na posilování odolnosti vůči katastrofám a na adaptace na novou realitu musíme pracovat, stejně jako řešit další ekologické a společenské problémy. Ale hlavní domácí úkol, snižování emisí skleníkových plynů, za nás nikdo neudělá.

×