↗

Premiér Boris Johnson se rád hlásí k zelenějším technologiím, například k elektrickým autům. Opozice i odbory však namítají, že premiér má od slov k činům daleko. Foto Twitter, Boris Johnson

Kompletní dekarbonizace britské energetiky vyjde státní kasu levněji než veškeré náklady spojené s covidem. Energetický přechod bude i méně nákladný než dopady finanční krize z roku 2008.

K závěru došla nejnovější zpráva Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost (Office for Budget Responsibility, OBR) — polostátní instituce složené z ekonomických odborníků. Podle OBR jsou však poměrově nízké náklady transformace podmíněné neprodlenou politickou činností.

„Země, které rychle zakročily proti koronaviru, zaznamenaly menší počet obětí, menší recesi a rychlejší ekonomickou obnovu. Naše prognóza vývoje klimatické krize je podobná. Včasná opatření ke snížení uhlíkových emisí mohou náklady na uhlíkovou neutralitu snížit o polovinu,“ uvedl pro deník Guardian předseda OBR Richard Hughes.

Konkrétně by nejlevnější verze energetického přechodu podle OBR navýšila státní dluh o asi jednadvacet procent HDP, což je cifra „významná, nikoli však výjimečná.“ Pokud ale britská vláda nezačne jednat včas, náklady na opatření se mohou během pár desetiletí vyšplhat až na dvě stě devadesát procent HDP.

Rozsáhlé investice a uhlíková daň

Jako nejzazší datum uhlíkové neutrality vnímá Británie — stejně jako desítky dalších zemí — v souladu s doporučením vědců rok 2050. Politická rozhodnutí následujících třiceti let tak budou klíčová. Podle OBR je nejlevnější varianta energetické transformace možná jen tehdy, pokud britská vláda začne s výraznými změnami stávajícího systému už od poloviny dvacátých let.

Konkrétních opatření zpráva navrhuje jen pár, zaobírá se spíše obecným rámcem potřebné společenské proměny. Zmiňuje například investice do zelených technologií a infrastruktury, které vyjdou na téměř jeden a půl bilionu liber. Nutné bude také zavedení vysoké uhlíkové daně mezi lety 2026 a 2027, které navýší HDP o téměř dvě procenta a postupně vyřadí z provozu většinu fosilních zdrojů energie.

Jasnější představu o specifických opatřeních má jiná polostátní instituce, Výbor pro změnu klimatu (Climate Change Committee, CCC), na nějž se OBR často odkazuje. CCC ve své poslední zprávě vítá posun v produkci čisté elektrické energie, zároveň však kritizuje nedostatky v oblastech průmyslu či dopravy. Navrhuje proto například začít nové zákony napříč jednotlivými sektory vnímat optikou klimatické krize, změnit přístup k půdě a vodě, ale i výrazně snížit celostátní spotřebu.

Johnsonův greenwashing

CCC k podobným závěrům dochází už několik let, nově je však výbor posílen podporou právě ze strany OBR. Úřad pro rozpočtovou odpovědnost je přitom nepřímo napojený na vládnoucí konzervativce a ve svých prognózách je známý spíš opatrností a ideologickou neměnností. I proto jeho nejnovější zprávu považují komentátoři i zástupci občanské společnosti za přelomovou. Detailní zpráva totiž může změnit ekonomické vnímání uhlíkové neutrality a přimět politiky k činům.

Konečné slovo ve vrcholové politice ale bude mít, alespoň do příštích parlamentních voleb v roce 2024, premiér Boris Johnson. Lídr konzervativců se navenek prezentuje jako ekologicky smýšlející, a o zelené politice opakovaně mluví jako o klíčové prioritě své vlády. Koncem loňského roku například představil plán takzvané „Zelené industriální revoluce.“ Plán počítá s investicí téměř dvanácti miliard liber do udržitelné infrastruktury, která vytvoří na čtvrt milionu nových pracovních míst.

Podle kritiků však Johnson pouze okopíroval plán Labouristů a následně ho okleštil natolik, že jde spíš o malý krok správným směrem než o „revoluci“. Například lídři skotských odborů plán konzervativců označili za „zoufale neambiciózní“. Johnsonova politika je tak podle opozice v kontextu potřebné transformace nedostatečná, a vyznačuje se greenwashingem: vláda se prezentuje ekologičtěji, než jak ve skutečnosti koná.

Detaily „Zelené industriální revoluce“ však nejsou finální a ovlivnit je může i listopadový summit COP26, který se bude konat v Glasgow, a tedy na půdě Spojeného království. Následující měsíce tak objasní, jak moc zpráva OBR reálně otřásla britským parlamentem — a jak brzká a nákladná nakonec bude britská podoba uhlíkové neutrality.