↗

Historicky první britská větrná elektrárna na moři se nachází u severovýchodně položeného města Blyth. Od jejího vzniku v roce 2000 větrné technologie výrazně pokročily. Dnešní elektrárny mají delší výdrž i vyšší výkonnost. Foto Twitter, KnightFrankNewcastle

Severovýchod Anglie je jednou z nejchudších částí Spojeného království. Od konce těžby uhlí v 90. letech region sužují nízké mzdy a vysoká nezaměstnanost.

Vše se ale může brzy změnit. Region se má totiž stát centrem obnovitelné energie a investice do nové infrastruktury představují nevídanou ekonomickou příležitost. Jen v okolí města Newcastle má výstavba větrných turbín na moři vytvořit nejméně dva a půl tisíce pracovních míst.

„Některé rodiny tu pracují po mnoho generací. Konec zdejších uhelných dolů i ukončení lodního stavitelství je citelně zasáhlo. Teď má region opět co nabídnout, což místním dává naději,“ komentuje energetickou transformaci pro deník Guardian Matt Beeton, ředitel přístavu při řece Tyne.

↗

Počet Britů zaměstnaných v uhelných dolech od roku 1880 až po současnost. Zaměstnanost začala prudce klesat v 60. letech minulého století, přičemž uhelný sektor definitivně odstavily konzervativní vlády 80. a 90. let. Poslední hlubinný důl v Británii byl uzavřen v roce 2015 — v zemi dnes zbývají pouze doly povrchové. Konec hlubinné těžby dopadl nejhůře na pracující třídu ze severní Anglie a Skotska. Graf Twitter, Number Cruncher Politics UK

Klíčovým zaměstnavatelem na severovýchodě má být momentálně rozestavěná větrná elektrárna na takzvané Doggerské lavici — rozsáhlé písčině uprostřed Severního moře. Se dvěma stovkami turbín o výšce 260 metrů půjde o největší větrnou elektrárnu na světě, která vyprodukuje dostatek elektřiny pro miliony domácností.

Součástí energetického přechodu bude také inovativní využití uzavřených uhelných dolů. Například přímořská vesnice Seaham chce nedaleký důl zaplavit, a vytápět tak na patnáct set domácností. Voda se totiž v dole ohřeje a po následném vyčištění a přihřátí budovy vytopí. Během téměř bezemisního procesu tak vznikne levný zdroj tepla.

Komentátoři i místní upozorňují také na symbolickou rovinu ekologické proměny. „Je to vzrušující. Zdejší uhelné doly v podstatě napájely průmyslovou revoluci — a nyní budou napájet revoluci zelenou,“ cituje deník Guardian nadšený výrok Chrise Myerse, úředníka pro obnovu z hrabství Durham.

Dvojí politika Johnsonových konzervativců

Větrná energie platí v celé Británii za jeden z nejrychleji rostoucích sektorů. Jen na větrných elektrárnách postavených na moři pracuje šestadvacet tisíc Britů — a do pěti let má jít o sedmdesát tisíc. Většina pracovních míst má vzniknout v bývalých uhelných regionech, například právě v severovýchodní Anglii či ve Skotsku.

Boom větrné infrastruktury v Británii umožňuje kombinace několika faktorů, včetně rekordně nízkých cen větrné energie, částečné decentralizace projektování a stamilionových vládních investic. Konzervativní vláda Borise Johnsona dle vlastních prohlášení vnímá klimatickou politiku jako jednu ze svých hlavních priorit. Premiér Johnson se nechal slyšet, že před rokem 2030 bude právě z větru napájená každá britská domácnost. V minulém roce vítr vyprodukoval čtvrtinu veškeré britské elektřiny.

Johnson se tak hlásí k rozsáhlé transformaci ekonomiky směrem k „zelenému kapitalismu.“ Slibuje udržitelná opatření i výrazné investice do chudších komunit. Podle opozice a odborů však koná pouze na papíře: jeho plány jsou neambiciózní, nedostatečné a zbohatnou na nich především korporace a lobbisté.

Konzervativní premiér navíc vede v oblasti energetiky dvojí politiku. Zatímco hrdě hlásá svůj záměr proměnit Spojené království v „nejzelenější a nejčistší zemi na světě,“ jeho vláda dává povolení novým ropným a plynovým projektům. Od začátku roku konzervativci vyčlenili desítky miliard liber na podporu fosilního průmyslu. Vláda také zvažuje otevření nového uhelného dolu v hrabství Cumbria. Není proto zřejmé, kdy fosilní zdroje v zemi opravdu skončí — a kolik emisí do té doby vypustí.

Navzdory rétorice „zelené revoluce“ tak konzervativci nadále financují fosilní průmysl. Podle kritiků jde o pokrytectví a novou formu greenwashingu: Johnson zdůrazňuje cíle a úspěchy udržitelné politiky, zatímco za zavřenými dveřmi příčiny klimatické krize dále prohlubuje.

I přesto může být postupná proměna severovýchodu Anglie inspirací pro uhelné regiony ve střední Evropě. Dokazuje totiž, že uhlí může zůstat pod zemí, aniž by v energetickém sektoru přišly o práci tisíce lidí — existuje možnost přechodu z fosilního odvětví do obnovitelného.

Budoucnost uhelných regionů nejen v České republice, ale i třeba v sousedním Polsku zatím zůstává nejistá. Záviset bude na angažmá občanské společnosti a na politické vůli konat. Potřebná transformace energetiky totiž může skončit v rukou hrstky energetických baronů — nebo naopak ve správě veřejného sektoru. A právě to může být podle komentátorů do budoucna rozhodující.

Další informace:

• The Guardian Dogger Bank's giant turbines herald a wind of change in UK industry
• The Guardian Oil and gas donors gave over £400k to Tories before North Sea decision
• BBC News Cumbria coal mine: What is the controversy about?