Energetika států ekonomicky nejvyspělejších zemí světa sdružených ve skupině G20 je pro klima destruktivní — a situace se zatím nijak výrazně nelepší. Žádná z největších ekonomik světa zatím neudělala dost pro to, aby zamezila globálnímu oteplení o více než jeden a půl stupně Celsia. Obzvlášť nebezpečné je počínání čtyř zemí skupiny G20 — Číny, Ruska, Brazílie a Austrálie. To jsou závěry, které vyplývají z nejnovější analýzy Paris Equity Check, vědecké iniciativy, porovnávající klimatické závazky zemí s jejich reálnou politikou.

Pokud se energetické portfolio a ohlášená koncepce vztáhne k celosvětovému průměru, čtyři uvedené země směřují svět k oteplení planety o více něž pět stupňů Celsia, což je patrně neslučitelné s pokračující existencí lidské civilizace. Energetika Evropské unie v podobném srovnání směřuje k oteplení o 2,3 stupně — a i to je nad bezpečnou hranicí, za níž pařížská úmluva označuje 1,5 stupně Celsia.

Komentátoři doufají, že analýza Paris Equity Check pobídne země G20 k ambicióznějšímu přístupu ke klimatické krizi — zvlášť před listopadovým klimatickým summitem COP26 ve skotském Glasgow. „Bez větší snahy ze strany Číny, Brazílie, Ruska a Austrálie summit COP26 selže. Nepodaří se mu zajistit budoucnost, kterou naše planeta potřebuje,“ uvedla pro deník Guardian ředitelka výkonná ředitelka Světového fondu na ochranu přírody (WWF) Tanya Steeleová.

Právě přístup největších ekonomik světa bude pro výsledek COP26 klíčový. Ekonomicky nejvyspělejší země sdružené v G20 jsou totiž dohromady zodpovědné za asi osmdesát procent všech světových emisí. K odvrácení hrozby ekologického kolapsu tak bude potřeba mnohem většího politického a organizačního úsilí každé z nich.

Analýza klimaticko-energetického think tanku Ember ovšem dokumentuje, že produkce elektřiny ve většině států G20 stále většinově závislá na fosilních palivech. Další odvětví jako průmysl či doprava navíc většinou na fosilních palivech závisí ještě víc.

Globální shoda bez výsledků

Ohledně ochrany klimatu přitom mezi zeměmi G20 panuje, alespoň v obecné rovině, výjimečná shoda. Americký prezident Joe Biden společně s čínským generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem se v dubnu shodli na klíčových klimatických cílech: Spojené státy mají dosáhnout uhlíkové neutrality před rokem 2050, Čína potom do roku 2060. Jde o jeden z mála bodů politické shody mezi oběma zeměmi.

Podobně je tomu i v americko-ruských vztazích. Vzájemné diplomatické napětí se otázky klimatické politiky netýká. V polovině července zvláštní vyslanec pro otázky klimatu John Kerry navštívil Moskvu, kde jednal se svým ruským protějškem Ruslanem Edelgerijevem.

Podle komentátorů se schůzka nesla v překvapivě vřelém duchu. Mocnosti se dokonce dohodly na prohlubování kooperace právě v otázkách klimatické politiky.

Shoda o nutnosti rychle a koordinovaně bojovat s klimatickou krizí nyní tedy panuje de facto globálně. Stále je však bez výraznějších výsledků — a času na změnu ubývá.

Podle některých analytiků jsou ekonomické ambice Číny v přímém rozporu s potřebnou energetickou transformací. Největší světový znečišťovatel prý s odstavením fosilních paliv čeká do poslední chvíle — tedy až to bude finančně výhodné. Podobně komentátoři hodnotí i přístup Ruska.

U jiných zemí G20 jsou překážky méně systémové, a více personální. Například Brazílie dlouho platila za globálního premianta v ekologické politice. Jihoamerická federativní republika má vyspělou občanskou společnost, řadu ekologicky uvědomělých politiků či hnutí původních obyvatel. Od nástupu extrémně pravicového prezidenta Jaira Bolsonara však brazilská politika klimatu víc škodí, než prospívá.

U většiny zemí G20 je však hlavní překážkou k potřebným klimatickým opatřením nedostatek politické vůle. Spojené státy, Evropská unie, ale i třeba Japonsko nedávno představily novou klimatickou legislativu. Ve všech případech jde o vítané kroky správným směrem — podle odborníků však k udržení oteplování pod jedním a půl stupněm Celsia ani zdaleka nebudou stačit.

Nejméně znečišťují země globálního Jihu

Naopak výborným výsledkům se v analýze Paris Equity Check těší země globálního Jihu. Chudší státy totiž ke změnám klimatu přispívají mnohonásobně méně než právě největší ekonomiky světa.

Etiopie, Keňa, či Kostarika vykazují energetická portfolia, která by — opět vztaženo ke globálnímu průměru — planetu oteplila o pouhé 1,2 stupně Celsia. Zároveň jsou však nízké emise států globálního Jihu často vykoupené materiálně nižší životní úrovní tamních obyvatel. Základní politickou zkouškou pro nadcházející roky proto bude nalézt model, který skloubí nízkoemisní ekonomiku s důstojnou kvalitou života pro všechny.

Právě chudší státy navíc patří mezi oblasti nejvíce náchylné ničivým dopadům klimatických změn. Právě země nejméně odpovědné za klimatickou krizi, se slabšími ekonomikami, které ani historicky nezávisely tolik na fosilních palivech, se tak často musejí vypořádávat s jejími ničivými následky. I to by měl summit COP26 alespoň částečně řešit.

„Na summitu se musí globální komunita semknout a udělat pro ochranu klimatu maximum — především velcí znečišťovatelé jako Čína nebo Rusko. Dlužíme to těm nejohroženějším zemím. Nesmíme selhat,“ cituje deník Guardian odhodlaný výrok prezidenta COP26 Aloka Sharmy.

Další informace

• The Guardian Plans of four G20 states are threat to global climate pledge, warn scientists
• Reuters G20 agrees statement on environment, struggles over climate progress
• BBC News COP 26: How much is the developing world getting to fight climate change?
• E3G Landing a Glasgow Package at COP26