V Brazílii se právě pohnul svět — minimálně v ochraně klimatu. Druhé koho tamějších prezidentských voleb vyhrál Luiz Inácio Lula da Silva, za jehož předchozího působení na prezidentském postu se Brazílii podařilo významně zkrotit odlesňování Amazonie.

Jeho výhra tak po temném období vlády Jaira Bolsonara znamená důležitou naději na novou ochranu amazonského pralesa i jeho původních obyvatel.

Už před druhým kolem prezidentských voleb v Brazílii média varovala, že Bolsonarovo znovuzvolení může být pro prales posledním hřebíčkem do rakve. Na překročení amazonského bodu zvratu, po němž se prales začne nenávratně měnit v savanu, upozorňují vědci čím dál častěji. Bolsonarova politika podporující bezohlednou těžbu pralesa prodloužená o další volební období by tento vývoj zpečetila.

Lulovo případné vítězství naopak analytické servery jako Carbon Brief spojovaly s možností snížit odlesňování až o 89 procent. Pro klima je tedy výsledek brazilských voleb jednoznačně výhrou.

Jak si stojí zbytek světa? Máme vůbec v zápasu o klima ještě naději? A jaký svět se tedy chystá na letošní klimatickou konferenci OSN, která začíná už 6. listopadu v Egyptě?

Dílčí úspěchy ve světě a ubohé české cíle

Za poslední rok se vyhlídky světa v oblasti klimatické krize téměř nezlepšily. Nedávné zprávy dvou důležitých těles OSN — UNFCCC a UNEP — varují, že i přes veškeré dosavadní snahy zdaleka nemíříme k tomu, abychom klimatickou krizi zastavili. Naději udržet nárůst teploty na hranici 1,5 stupně Celsia, jak varovně doporučují vědci, nám stále nedávají ani ty nejoptimističtější scénáře.

Od loňské klimatické konference v Glasgow se totiž vyhlídka horoucí zemské atmosféry zlepšila o pouhé 0,2 stupně Celsia. Podle obou reportů do konce století dosáhne planeta oteplení o 2,5 °C oproti předindustriální éře. Vyhlídky jsou jak pro přírodu, tak pro lidi stále katastrofické.

Přesto se ale za poslední rok událo leccos, na co lze pohlížet s nadějí. Kromě aktuálního zvratu v Brazílii přišly na sklonku léta dobré zprávy hned ze dvou kontinentů. Spojené státy americké konečně přijaly bezprecedentní klimatickou legislativu ukrytou pod zcela „neklimatickým“ názvem Inflation Reduction Act. Krok přišel téměř na poslední chvíli, neboť křehkou většinu demokratické strany v Senátu mohou už 8. listopadu ohrozit příští americké volby. Akt lze vnímat jako výhru i přesto, že oproti původnímu Bidenovu návrhu Build Back Better je legislativa značným kompromisem.

Další záblesk nadějných vyhlídek přišel z Austrálie. Ta v posledních letech zuřivě nadbíhala především fosilnímu průmyslu a uhelné lobby. Pod vedením nového premiéra, který v čele země nahradil Scotta Morissona, si ale Austrálie v září prohlasovala ambicióznější klimatický závazek pro rok 2030.

Hloubku australské proměny odhalí bezpochyby i nadcházející klimatická konference OSN v Egyptě. Na té minulé v roce 2021 v Glasgow totiž právě Austrálie horlivě sbírala klimatické anticeny nevládních organizací včetně nejvyššího ocenění Kolosální fosílie — bezpochyby i kvůli tomu, že právě pavilon této země byl na summitu proslulý hustou koncentrací fosilní lobby.

Pokroky dělá i Indie, která se loni zavázala dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2070. Částí této cesty je i krátkodobý cíl země. Už v roce 2030 chce Indie vyrábět polovinu své energie z obnovitelných zdrojů. Český cíl pro rok 2030 je — pozor! — pouhých 22 procent. Právě poslední rok dokazuje, že to Indie myslí vážně. Během posledních šesti měsíců nainstalovala 8,3 GW nových zdrojů, z nichž celých 98 procent tvoří obnovitelné zdroje. Zbylá dvě procenta jsou velké vodní elektrárny.

Uhelnou elektrárnu v tomto období neotevřela Indie ani jednu. Připomeňme, že jde o zemi, v níž ještě v roce 2014 nemělo 60 procent domácností toaletu, kteréžto neutěšené číslo musela zvednout až následná „záchodová revoluce“. A teď ještě jednou: český cíl pro podíl obnovitelných zdrojů pro rok 2030 je 22 procent!

Vše výše řečené je dobrou zprávou nejen pro klima, ale i pro Evropu, potažmo pro českou diskusi o klimatu. Ve světle těchto událostí totiž bude i u nás čím dál trapnější argumentovat tím, že klimatická opatření zavádí pouze „fanaticky zelená“ Evropa, která se tím v mezinárodní konkurenci údajně zbytečně střílí do vlastní nohy.

Všechny změny ve světě úspěšně berou českým kverulantům argumenty a ukazují, že pravdou je pravý opak. I energetická krize probíhající v důsledku ruské války na Ukrajině ostatně čím dál jasněji obnažuje fakt, že do nohy se střílí naopak ti, kdo se snaží zuby nehty držet fosilních paliv.

Výše popsaný vývoj ve světě tak jakoby kopíroval jedno z hlavních hesel letošní klimatické konference OSN v Egyptě, které zní „implementace“. Bez uvádění v život jsou totiž klimatické sliby pouhým cárem papíru.

Jak ale varovně naznačují výše zmíněné zprávy OSN, i při dokonalém plnění všech dosavadních papírových slibů bychom stále potřebovali mnohem víc.

Nadcházející klimatická konference OSN proto musí kategoricky prohlásit, že odchod světa od fosilních paliv musí být mnohem rychlejší, než to, co si svět v tuto chvíli plánuje. Evropa v tomto směru už své ambice lehce zvýšila, když po únorovém ruském útoku na Ukrajinu přijala nový plán REPower EU.

Konání summitu na africké půdě by ale mělo Evropě připomenout jednu důležitou věc. Pod tíhou událostí hledaly evropské země náhradu za ruský plyn, kde se dalo. Právě tyto tlaky mohou vést k tomu, že se Afrika místo rozvoje obnovitelných zdrojů stane rejdištěm fosilních kovbojů a staveništěm rozsáhlé fosilní infrastruktury.

Takový vývoj by ovšem brzy znamenal buď řadu uvízlých aktiv, nebo uzamčení vývoje v takových emisních křivkách, které už si nemůžeme dovolit. Na konferenci COP 27 proto určitě často uslyšíme i heslo stejnojmenné kampaně Don’t gas Africa.

Že fosilní paliva nejsou cestou ven z klimatické, ani z energetické krize, už víme. Nezapomeňme ale, že toto heslo musí platit i za hranicemi Evropy.