Letošek je po celém světě opět rokem klimatických katastrof: střídají se sucha, povodně, rozsáhlé požáry a ničivé bouře. K nejvíce zasaženým zemím patří Pákistán. Přívalové monzunové srážky tam překonaly třicetiletý průměr téměř dvojnásobně a vyvolaly mimořádně rozsáhlé povodně, které zatopily třetinu země a dosud zabily asi 1400 lidí.

Nenechme se však mýlit, že katastrofu můžeme přičíst na vrub pouze přírodě. Zapříčinilo ji také dlouhodobé, přírodu poškozující lidské jednání, za něž musí nést země s vysokými příjmy, které se na něm podílely nepoměrně více, zásadní finanční odpovědnost. Pákistánské povodně totiž lze jednoznačně spojit s klimatickými změnami vyvolanými činností člověka.

Pákistánské povodně a odpovědnost za škody působené změnami klimatu

Vyšší teploty obecně vedou k silnějším monzunům, protože teplejší vzduch zadržuje více vlhkosti. Intenzita monzunů se sice přirozeně meziročně proměňuje — v některých letech jsou silnější a v jiných slabší, jisté ale je, že se pravděpodobnost silnějších srážek zvyšuje.

Svůj podíl na nárůstu a zesílení povodní má nejspíš také tání himálajských ledovců v důsledku rostoucích teplot. A roli hraje rovněž způsob hospodaření s půdou — včetně odlesňování a špatně uzpůsobené infrastruktury. Náklady na vypořádání se s následky povodní budou v Pákistánu obrovské — první odhady škod hovořily o částce přesahující třicet miliard dolarů.

Následkem povodní se nadto v nadcházejících měsících bezpochyby rozhojní chudoba, lidé budou trpět nedostatkem potravin a zvýšeným rizikem nemocí. Nespočet obyvatel přišlo o střechu nad hlavou, protože více než milion domů bylo velkou vodou poškozeno nebo zničeno.