Smrt Alžběty II.: historická křižovatka pro země Commonwealthu

Markéta Jakešová

Královna Alžběta II. znamenala silné pouto pro země Commonwealthu. O tom, zda se nyní některé z nich osamostatní, rozhoduje jejich politické uspořádání, ekonomická situace, ale i tíže traumat z minulosti.

Sympatická osobnost Alžběty II. ve vědomí světové veřejnosti zatlačila do pozadí fakt, že britský kolonialismus není minulostí. Foto Lefteris Pitarakis, POOL/AFP

V souvislosti s úmrtím Alžběty II., královny Spojeného království a zemí Commonwealthu, se na sociálních sítích objevil nasdílený screenshot asi dva roky staré diskuze na fóru Reddit: A: „Jak se zbytek světa dívá na Spojené království?“ B: „Jako na nejbohatší zdroj Dnů nezávislosti pro země po celém světě.“ Vtip naráží na koloniální minulost britského impéria a také na to, že se postupně rozpadá, alespoň na oficiální úrovni.

Jednotlivé státy a území, které v době Alžbětiny vlády spadaly nebo dosud spadají pod britskou korunu, prošly během sedmdesáti let různorodým vývojem a různými stupni nezávislosti. V roce 1952, kdy Alžběta nastupovala na trůn, byla oficiálně královnou sedmi suverénních států. Šlo o Spojené království, Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, Pákistán, Jihoafrickou republiku a Cejlon (dnes Srí Lanka), z nichž tři posledně jmenované se odtrhly a staly republikami v letech 1956, 1961 a 1972.

Pod britské impérium patřilo rovněž obrovské množství kolonií zejména v Africe, ale také například dnešní Malajsie, Kypr nebo Hongkong. Od té doby se mnoho kolonií osamostatnilo a vzniklé státní útvary si jakožto konstituční monarchie ponechaly královnu jako oficiální hlavu státu, nebo se staly zcela samostatnými státy, nejčastěji republikami. Případně se — jako Hongkong — staly více či méně autonomní součástí nějakého jiného státního útvaru.

Většina lidí mé mileniální generace a mladších ročníků vnímá zesnulou královnu spíš jako milou babičku v klobouku, kterou si bohaté země jako Kanada nebo Austrálie ponechávají v oficiálních dokumentech a ceremoniích jako roztomilý fetiš. Já si ještě matně pamatuji kontroverze kolem princezny Diany, ale koloniální impérium bylo z povědomí většiny mladších lidí vytlačeno. Proto se zvedlo takové pobouření, když se v souvislosti s úmrtím královny ozvaly hlasy, které na koloniální minulost a královninu roli v ní upozorňovaly.

Pro nahlédnutí do budoucnosti de facto samostatných států, z nichž některé teď, když babičku nahradil neoblíbený důchodce, možná přehodnotí svou oddanost britské koruně, bude užitečné porozumět obecnějším trendům, podle nichž se impérium v průběhu sedmdesáti let měnilo.

Pověst „hodného kolonizátora“

×
Diskuse
September 21, 2022 v 11.56
Commonwealth

Možná by stálo za připomenutí, že členy Commonwealthu jsou vedle království, kde je panovníkem Karel III., i republiky, např. Indie, Kypr, Malta. Král je představitelem Commonwealthu, ale panovníkem je kromě Spojeného království jen v oblasti označované jako "other realms and territories", tj. jako normanský vévoda v Guernsey a Jersey, jako lord majitel a hlava státu na ostrově Man a jako král ve čtrnácti zámořských státech.

MJ
September 24, 2022 v 22.29
Ad Commonwealth

Nechtěla jsem obtěžovat technikáliemi. Kromě toho to zmiňuju: "Královna se stala symbolem stability a jako představitelka Commonwealth of Nations, sdružení bývalých kolonií, vytvořila obraz idylické anglofonní rodiny." Commonwealth a Commonwealth of Nations jsou dvě různé věci, i když se často pletou.

MJ
September 24, 2022 v 22.30
Ad Hong Kong

Máte pravdu. Ale opět, nechtěla jsem tím zatěžovat. To, že Hong Kong nebyl ze změny příliš nadšen a zvlášť poslední dobou neni, je druhá věc, ale to by byl zcela jiný článek.