Ještě se nějaký čas budou přepočítávat hlasy, ale už teď je jasné, že v dubnových kanadských volbách získala Liberální strana poprvé od roku 2015 nejen nejvyšší počet křesel v parlamentu, ale i celkový počet hlasů a vůbec nejvyšší podíl hlasů v zemi od roku 1980. Jde o zvláště překvapivý výsledek, protože na konci roku 2024 vedla Konzervativní strana v průzkumech až o 20 procent a ještě dva měsíce před volbami to stále vypadalo, že vyhraje.

Liberální strana však nakonec vyhrála se ziskem 169 mandátů, zatímco Konzervativní strana získala jen 144 mandátů. Přestože Liberální straně chyběly tři mandáty pro získání většiny z 343 křesel, jde o spektakulární vítězství, za které strana vděčí zejména třem klíčovým faktorům.

Nejdůležitějším momentem byla pravděpodobně výměna lídra strany: Justin Trudeau po dvanácti letech v čele strany, téměř deseti letech v roli kanadského premiéra a tváří v tvář strmě klesající popularitě moudře usoudil, že je na čase odejít, aby Liberální stranu nestáhl ke dnu. Jeho nástupce Mark Carney dokázal vytipovat, kde bylo zapotřebí přesunout důrazy, a v rekordním čase tak straně zajistil vítězství.

Ačkoli se na české progresivní scéně nyní tvrdí, že Donald Trump vyhrál Liberální straně volby, chaos ze Spojených států měl pravděpodobně na volební výsledky až druhotný vliv. Trumpova vysoká cla a směšné vyhrožování anexí Kanady však nepochybně hrály důležitou roli a je zřejmé, že Trump místo inspirace vyprovokoval u kanadské veřejnosti protireakci.

Posledním důležitým bodem je osobnost Pierra Poilievra, lídra Konzervativní strany, který nedokázal včas a důsledně opustit protrumpovskou rétoriku a svým vystupováním vyvolává u mnoha lidí natolik negativní emoce, že se mu nepodařilo vyhrát ani ve vlastním volebním obvodě.

Kanadský volební systém

Volební obvody, tzv. ridings, mají s výjimkou extrémně řídce osídlených teritorií zhruba 100 tisíc až 120 tisíc obyvatel a jsou uspořádány tak, aby zohledňovaly hustotu zalidnění. Tím se do značné míry eliminuje efekt, kterým trpí například prezidentské volby ve Spojených státech amerických, kde hlasy lidí žijících v méně lidnatých státech mají větší váhu.

Přesto konečný výsledek voleb v Kanadě odráží hlasování všech obyvatel země trochu jiným způsobem, než jsme zvyklí například v České republice. V každém obvodu kandiduje za každou parlamentní stranu jeden kandidát nebo kandidátka — kromě progresivní, ale nacionalistické strany Bloc Québécois, jejíž členové kandidují jen v Quebecu — a vítěz v obvodu získá jeden mandát. Voličstvo si tedy vybírá přímo svého zastupitele nebo zastupitelku, což znamená, že kampaně jsou nutně zaměřeny poměrně lokálně a často osobně.

Například v Albertě, nejkonzervativnější provincii, se lokální důležitost dobře odráží na jediném mandátu levicové Nové demokratické strany (NDP), který drží už od roku 2019 oblíbená Heather McPhersonová za volební obvod uprostřed Edmontonu. V letech mezi 2019 a 2021 byla dokonce jedinou členkou parlamentu z 37 mandátů za Albertu, která nebyla z Konzervativní strany.

Na druhou stranu se však může stát, že nejvyšší počet hlasů v zemi nezíská strana, která nakonec vyhraje volby, jako se to stalo například v roce 2019 a 2021. To je způsobeno tím, že Liberální strana většinou vyhraje „své“ městské obvody těsněji, zatímco Konzervativní strana typicky vyhraje v rurálních oblastech s větším náskokem.

Pierre Poilievre podcenil lokální aspekt voleb, neformální politické spojenectví s provinčními politiky a fakt, že potenciální voličstvo Konzervativní strany není napříč provinciemi a teritorii identické. Podle jedné interpretace jeho agresivní rétorika rezonovala na západě, tedy hlavně v Albertě, Saskatchewanu, popřípadě v Britské Kolumbii, ale už méně na východě.

Přestože si Konzervativní strana oproti volbám v roce 2021 v nejlidnatější provincii Ontario polepšila, stejně počet mandátů nevyhrála. Přitom na provinční úrovni, kde vládnou jiné strany na základě jiného volebního systému, přestože se mohou ideologicky značně překrývat, Ontariu dominuje spíše konzervativní lídr Progresivně-konzervativní strany Doug Ford. Oblíbený provinční premiér však Poilievra ve federálních volbách nepodpořil a jako důvod uvedl, že on sám a jeho strana se od Poilievra také nikdy žádné podpory nedočkali.

Polarizace na všech frontách

Radost progresivněji smýšlejících lidí kazí několik skutečností. První z nich je polarizace země, která je vidět na výsledku v Albertě: z 37 mandátů získala jeden již zmíněná McPhersonová z NDP a samotná centra Edmontonu a Calgary hlasovala pro liberální kandidáty, avšak zbylých 34 mandátů připadlo Konzervativní straně.

Nejde jen o to, že mě osobně mrzí politická nálada provincie, ve které jsem našla domov, ale hlavně o to, že čtvrtá největší provincie, už dlouho tíhnoucí k separatismu, se necítí na federální úrovni reprezentovaná. Víkend po volbách se tak v Edmontonu před provinciální legislativní budovou sešly stovky lidí, kteří volali po oddělení Alberty od Kanady. „Buď 1., nebo 51.,“ hlásal jeden z transparentů, který ukazoval sympatie k současnému směřování Spojených států.

Druhým tragikomickým důsledkem konzervativní Alberty je to, že Pierre Poilievre bude pravděpodobně kandidovat v doplňkových volbách v Battle River—Crowfoot, silně konzervativním volebním obvodu v Albertě, protože vítěz Damien Kurek slíbil odstoupit, aby lídrovi Konzervativní strany zajistil místo v parlamentu.

Dalším problémem je katastrofální výsledek Nové demokratické strany, jediného výrazně levicového hlasu v parlamentu. Z čtyřiadvaceti mandátů obhájila pouze sedm a její lídr Jagmeet Singh — podobně jako Poilievre — prohrál ve svém domácím volebním obvodě. I strana Bloc Québécois ztratila oproti minulým volbám devět křesel a získala jen třiadvacet. Oslabení politické diverzity odráží polarizaci společnosti, ale také orientaci Kanaďanů na mezinárodní otázky, v nichž více důvěřují velkým stranám.

Podobně jako jinde ve světě je bohužel i v Kanadě patrný obrat mladých lidí, a zejména mužů, ke konzervatismu. Nejde jen o všeobecně vzrůstající misogynii mladých mužů. Mladí lidé — muži i ženy — sdílí strach z nedostatku slušně placených pracovních pozic a dostupného bydlení.

Zatímco víceméně zajištěná generace „boomerů“ se zalekla nepředvídatelných změn přicházejících ze Spojených států, a tak volila stávající vládnoucí stranu, která slibovala kontinuitu a zároveň jasné vymezení se proti politice a rétorice Donalda Trumpa, mladí lidé v současné situaci nevidí žádná pozitiva a volí změnu — jakoukoli.

Zdánlivě nevýznamným, ale bolestně příznačným incidentem letošních voleb bylo faktické vyloučení některých voličů z Nunavutu. Nunavut je nesmírně rozlehlé a velmi řídce obydlené teritorium na severovýchodě Kanady, kde je přes 85 procent z přibližně 35 000 obyvatel indigenního původu. Z logistických důvodů se některé volební místnosti zavřely dříve a korespondenční volební lístky v některých případech nebyly doručeny včas. Zatímco se tedy nový kanadský premiér pouští do snad slibného vyjednávání s Trumpem, na domácí půdě má dost co napravovat.