Náckovské vystoupení Elona Muska při Trumpově inauguraci poněkud zastínilo zprávu o tom, že 6. ledna oznámil Justin Trudeau svou rezignaci na post premiéra Kanady i lídra Liberální strany. Obojí je však součástí téhož trendu, postupného posunu politických systémů k populistickému, korporátnímu a krajně pravicově konzervativnímu směřování, byť v Kanadě se to — jako obvykle — odehrává poněkud rozpačitě, s menší pompou a pozorností.

Trudeauova rezignace byla reakcí jednak na prudký pokles jeho popularity v souvislosti s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických volbách a jeho hrozbou pětadvacetiprocentního cla na veškerý kanadský import, jednak na rezignaci vicepremiérky a ministryně financí Chrystie Freelandové. Trudeau vyjádřil svou loajalitu vůči zemi a jako hlavní důvod svého odstoupení uvedl, že pokud by zůstal v čele své strany, ještě by zvýšil předpokládaný náskok Konzervativní strany v nadcházejících federálních volbách. Jak se z kdysi obdivovaného „golden boye“ stal nepopulární symbol neschopnosti kanadské vlády?