Kanadský premiér Justin Trudeau se potýká zřejmě s nejvážnější kauzou za čtyři roky v úřadu. Načasování navíc nemohlo být horší — už na podzim ho totiž čekají volby a jeho osobní popularita i preference vládní Liberální strany se propadají.

Nepříjemná aféra pro předsedu vlády započala 7. února, když deník The Globe and Mail zveřejnil reportáž o jeho pokusu zasahovat do nezávislosti justice. Trudeau měl tlačit na tehdejší ministryni spravedlnosti a generální prokurátorku Jody Wilson-Raybouldovou (známou pod přezdívkou JWR), aby zasáhla do probíhajícího soudního řízení s kanadskou společností SNC-Lavalin ohledně uplácení představitelů Kaddáfího režimu v Libyi výměnou za státní zakázky.

Trudeau si přál, aby byla provinilé společnosti nabídnuta možnost zaplatit pokutu a vyhnout se tak kriminálnímu vyšetřování, v jehož rámci by přišla na deset let o možnost ucházet se o státní zakázky v Kanadě. Reportáž se původně opírala o anonymní zdroje, na důvěryhodnosti jí však o necelý týden později dodala rezignace samotné JWC, v tu dobu přesunuté na méně významné ministerstvo pro záležitosti válečných veteránů.

S obzvlášť výbušným materiálem pak exministryně přišla na konci února, když vypovídala před justiční komisí Dolní sněmovny a pod přísahou hovořila o čtyřech měsících „konsistentního tlaku řady lidí spojených s vládou“ na dosažení dohody s SNC-Lavalin. Mezi dotyčnými osobami přitom jmenovala samotného předsedu vlády a jeho nejbližší poradce.

Premiérova obrana

Zatímco opozice v reakci na celou kauzu žádá premiérovu hlavu a její ozvěny otřásají i samotnou vládou, z níž 4. března explicitně s odkazem na důkazy o politickém tlaku rezignovala další prominentní ministryně, Jane Philpottová, Justin Trudeau se brání s tím, že se nedopustil ničeho nezákonného. To ostatně uznala sama JWC, která místo toho tlak označila za „nemístný“.

„Jediné, o co jsme kdy generální prokurátorku požádali, bylo zvážit jiný názor. Dali jsme jasně najevo, že ho může buď přijmout, nebo nikoli,“ prohlásil při parlamentním slyšení premiérův poradce Gerald Butts, který rezignoval prakticky okamžitě po zveřejnění aféry. Jeho jméno totiž rovněž zaznělo ve výpovědi JWC. „Generální prokurátorka se mohla během celého procesu spojit s předsedou vlády s tím, že pokusy kontaktovat v této záležitosti její úřad byly nevhodné a měly by okamžitě přestat.“

Trudeau a jeho spojenci tvrdí, že jednali v zájmu zachování pracovních míst — SNC-Lavalin zaměstnává v Kanadě na devět tisíc lidí, z toho většinu v premiérově domovském Québecu, kde společnost sídlí. Právě v tomto francouzsky mluvícím státě potřebuje vládní Liberální strana na podzim zvítězit, aby si další čtyři roky udržela parlamentní většinu.

S tímto argumentem ale podle všeho nesouhlasí většina Kanaďanů v Québecu i v dalších částech země — a Trudeauovi se v souvislosti s kauzou prudce propadla osobní popularita. Utrpěly také předvolební preference Liberální strany, jež se od února ocitla v těsném závěsu za opozičními konzervativci a těží pouze z toho, že jejich předseda Andrew Scheer je u veřejnosti ještě nepopulárnější.

Progresivní miláček?

Aféra SNC-Lavalin v každém případě představuje těžkou ránu pečlivě budované image kanadského předsedy vlády, jenž v roce 2015 uspěl se slibem „skutečné změny“ a profiloval se jako přední zastánce progresivní politiky. Proklamovaného feministu a bojovníka za práva původního obyvatelstva Trudeaua v souvislosti s kauzou opustily dvě nejdůležitější členky kabinetu a zároveň dvě nejznámější indiánky. Zlehčování postojů obou žen ze strany premiérových příznivců bylo následně kritizováno za to, že hraničí s rasismem a sexismem, a Trudeau se za něj musel omlouvat.

Angažmá na straně zájmů velké společnosti je ovšem plně v souladu s politikou současné vlády, na niž dlouhodobě upozorňují environmentální aktivisté často právě z řad původního obyvatelstva. Přestože se Trudeau na mezinárodním poli prezentuje jako ochránce klimatu a symbolický protipól amerického prezidenta Donalda Trumpa, pokračuje kupříkladu v budování obřích ropovodů Kinder Morgan a Keystone XL.