Kanadský premiér Mark Carney v červenci letošního roku oznámil, že Kanada uzná Palestinu jako samostatný stát. Stalo se tak v neděli 21. září, den před 80. Valným shromážděním OSN. K uznání Spolu s Kanadou uznaly Stát Palestina také Spojené království, Austrálie a Portugalsko. Další den je následovaly Francie, Belgie, Lucembursko, Malta, Monako a Andorra. V současnosti už více než tři čtvrtiny členských států OSN uznávají Palestinu jako samostatný stát.

Uznání palestinského státu Kanadou a dalšími významnými státy má zejména symbolický a diplomatický význam. Na jednu stranu se země jako Kanada snaží ukázat, že reagují na měnící se celosvětové veřejné mínění ohledně Izraele — působí, že „dělají alespoň něco“.

Podle Montevidejské konvence o právech a povinnostech států musí stát splňovat čtyři základní kritéria: (1) stálé obyvatelstvo, (2) definované území, (3) fungující vládu a (4) schopnost vstupovat do diplomatických vztahů s ostatními státy. V očích některých států Palestina tato kritéria splňuje, ale situace zdaleka není jednoznačná: obyvatelstvo nemá plnou autonomii, území je okupováno a vláda nefunguje nebo je zčásti kontrolována ozbrojenými skupinami. Prezident Mahmúd Abbás je v úřadu již dvacet let a jeho jméno je symbolem korupce.

Samotné uznání Kanadou neukončí izraelské vojenské operace ani násilí v Gaze, ale otevírá možnost plnohodnotnějších diplomatických vztahů a otevření ambasád. Uznání zároveň přispívá ke kolektivnímu diplomatickému tlaku: například Německo po schválení izraelského rozšíření vojenských operací v Gaze oznámilo omezení vývozu zbraní do Izraele.