Kanadský premiér Mark Carney v červenci letošního roku oznámil, že Kanada uzná Palestinu jako samostatný stát. Stalo se tak v neděli 21. září, den před 80. Valným shromážděním OSN. K uznání Spolu s Kanadou uznaly Stát Palestina také Spojené království, Austrálie a Portugalsko. Další den je následovaly Francie, Belgie, Lucembursko, Malta, Monako a Andorra. V současnosti už více než tři čtvrtiny členských států OSN uznávají Palestinu jako samostatný stát.

Uznání palestinského státu Kanadou a dalšími významnými státy má zejména symbolický a diplomatický význam. Na jednu stranu se země jako Kanada snaží ukázat, že reagují na měnící se celosvětové veřejné mínění ohledně Izraele — působí, že „dělají alespoň něco“.

Podle Montevidejské konvence o právech a povinnostech států musí stát splňovat čtyři základní kritéria: (1) stálé obyvatelstvo, (2) definované území, (3) fungující vládu a (4) schopnost vstupovat do diplomatických vztahů s ostatními státy. V očích některých států Palestina tato kritéria splňuje, ale situace zdaleka není jednoznačná: obyvatelstvo nemá plnou autonomii, území je okupováno a vláda nefunguje nebo je zčásti kontrolována ozbrojenými skupinami. Prezident Mahmúd Abbás je v úřadu již dvacet let a jeho jméno je symbolem korupce.

Samotné uznání Kanadou neukončí izraelské vojenské operace ani násilí v Gaze, ale otevírá možnost plnohodnotnějších diplomatických vztahů a otevření ambasád. Uznání zároveň přispívá ke kolektivnímu diplomatickému tlaku: například Německo po schválení izraelského rozšíření vojenských operací v Gaze oznámilo omezení vývozu zbraní do Izraele.

Kanada — podobně jako Austrálie — si pro uznání Palestiny stanovila podmínky: demokratické volby, odzbrojení a nulovou roli Hamásu v nové vládě. Ustoupila tak z požadavku mírového jednání mezi Izraelem a Palestinou, které se zdálo nezbytné pro dvoustátní řešení. Uznání tak přichází nikoli jako výsledek vyjednaného míru, ale spíše jako jednostranné gesto významných států.

V OSN má Palestina od roku 2012 status nečlenského pozorovatele a na plné členství nemá kvůli americkému vetu v Radě bezpečnosti nárok. Spojené státy navíc v bezprecedentním kroku odmítly udělit prezidentu Mahmúdu Abbásovi a dalším osmdesáti státním úředníkům víza pro vstup do země, což vedlo dokonce k návrhům uspořádat mimořádné shromáždění v Ženevě.

O komplikovaném vztahu OSN k Palestině a Izraeli a o tom, jak se situace zhoršuje jak symbolicky, tak materiálně vinou řádění Donalda Trumpa, psal pro Deník Referendum Filip Outrata. Po materiální stránce Spojené státy americké jen tak nikdo nenahradí, ale symbolické gesto ze strany významných států může představovat první krok ke změně rovnováhy sil v rámci OSN.

Kanadské uznání palestinského státu tak nebude mít okamžitý dopad na život Palestinců, ani neovlivní dynamiku izraelské okupace. Jeho význam spočívá především v symbolické rovině: Kanada je země, která se dosud držela spíše v pozadí za Spojenými státy. Jestliže Kanada nyní vystupuje samostatněji, ukazuje tím, že i menší mocnosti mohou využít diplomacie k tomu, aby alespoň posunuly tón a rámec debaty.