Jen každého čtvrtého Palestince zadrženého izraelskými vojáky v Gaze považuje armáda za ozbrojence. Naopak drtivou většinu takzvaných „nezákonných bojovníků“ zadržených vojáky po sedmém říjnu 2023 tvoří civilisté. Zjistila to společná investigace internetového časopisu +972 Magazine, jeho hebrejské verze Sicha Mekomit a britského deníku Guardian.

Vyplývá to z údajů získaných z tajné databáze, kterou spravuje izraelský útvar armádních zpravodajských služeb, známý pod hebrejským akronymem Aman, a také z oficiálních vězeňských statistik zveřejněných na příkaz soudu. Svědectví propuštěných palestinských vězňů a izraelských vojáků, kteří v detenčních zařízeních sloužili, navíc poukazují na to, že Izrael vědomě a v masovém měřítku unáší civilisty a dlouhodobě je drží v otřesných podmínkách.

Podle údajů o zadržovaných osobách, které Izrael zpřístupnil letos v květnu v reakci na opakované žádosti podané k Nejvyššímu soudu, zadržely izraelské jednotky v Gaze během prvních devatenácti měsíců války 6 000 Palestinců, kteří byli následně drženi ve vazbě s odvoláním na zákon o „nezákonných bojovnících“ — což je právní nástroj, který umožňuje Izraeli neomezeně dlouho věznit lidi bez obvinění a bez soudu, pokud existují „rozumné důvody“ domnívat se, že se podíleli na „nepřátelských aktivitách proti státu Izrael“ nebo že jsou členy skupiny, která tyto aktivity provozuje.

Izraelští političtí představitelé, armádní činitelé a média běžně tyto palestinské vězně z Gazy označují za „teroristy“ a izraelský kabinet nikdy nepřiznal, že by armáda zadržovala či věznila jakékoli civilisty. Izraelská vězeňská služba ve zveřejněných zprávách bez důkazů prohlašuje, že téměř všichni „nezákonní bojovníci“ v izraelských věznicích jsou členy Hamásu či Palestinského islámského džihádu.

Přesto však údaje získané v polovině května z databáze Amanu, kterou naše zdroje z tajných služeb označují za jediný spolehlivý zdroj ke stanovení toho, koho armáda pokládá za aktivní bojovníky v Gaze, ukazují, že Izrael zatkl pouze 1450 osob patřících k ozbrojenému křídlu Hamásu a Palestinského islámského džihádu — což znamená, že téměř tři čtvrtiny z šesti tisíc zadržených nepatřili ani k jedné z těchto skupin.

Databáze, jejíž existenci nedávno společně odhalily časopisy +972 Magazine, Sicha Mekomit a deník Guardian, obsahuje jména 47 653 Palestinců, kteří patří podle armády k ozbrojeným složkám Hamásu a Palestinského islámského džihádu. Databáze je pravidelně aktualizovaná a zahrnuje i osoby rekrutované po 7. říjnu 2023. K polovině letošního května tak Izrael zatkl 950 ozbrojenců Hamásu a 500 ozbrojenců Palestinského islámského džihádu, vyplývá z údajů databáze.

Databáze neobsahuje informace o členech dalších ozbrojených skupin, ti však podle zpráv Izraelské vězeňské služby tvoří méně než dvě procenta zadržených „nezákonných bojovníků“. Další téměř tři stovky Palestinců jsou v Izraeli zadržováni na základě obvinění, že se účastnili útoků 7. října; tito lidé ovšem nespadají do kategorie „nezákonných bojovníků“, ale patří mezi trestně stíhané osoby, protože Izrael má údajně dostatek důkazů, aby je mohl postavit před soud.

Internetový časopis +972 Magazine, Sicha Mekomit a deník Guardian získaly z databáze pouze údaje o počtech, nikoli konkrétní jména v databázi uvedená ani zpravodajské informace, které je údajně usvědčují — jejichž spolehlivost se ale sama jeví jako pochybná vzhledem k chatrným obviněním vzneseným proti lidem, jako byl novinář Al-Džazíry Anás aš-Šaríf, zabitý v cíleném útoku izraelské armády minulý měsíc.

V průběhu války, zřejmě také kvůli přetížení věznic, Izrael více než 2 500 vězňů označených za „nezákonné bojovníky“ propustil — zjevně tedy ani samotná armáda nevěřila, že se jedná o skutečné ozbrojence. Dalších 1 050 vězňů se dočkalo propuštění v rámci dohody mezi Izraelem a Hamásem o výměně rukojmích.

Z popisů lidskoprávních organizací i izraelských vojáků vyplývá, že mezi Palestinci pozatýkanými v Gaze je zřejmě ozbrojenců ještě méně, než uvádějí čísla tajné databáze. V prosinci 2023, kdy světové veřejné mínění pobouřily fotografie desítek svlečených a spoutaných Palestinců, přiznali vysocí důstojníci deníku Haarec, že „85 až 90 procent“ těchto vězňů nebylo členy Hamásu.

Centrum pro lidská práva Al-Mízán, působící v Gaze, zastupovalo stovky civilistů zadržovaných v izraelských věznicích. Působení centra „poukazuje na systematickou praxi svévolného zatýkání Palestinců bez ohledu na jakýkoli jejich údajný přečin“, říká zástupce ředitele této organizace Sámir Zaqút.

„Snad jen nanejvýš každý šestý nebo sedmý zatčený má nějakou vazbu na Hamás či jinou ozbrojenou frakci, a i v takovém případě ne vždy na její ozbrojené křídlo. V řadě případů Izraeli stačí jakákoli afilace k některé z palestinských frakcí, aby dotyčného armáda označila za bojovníka,“ dodává.

Palestinci propuštění v průběhu války z izraelských vojenských detenčních center či věznic vypovídají o otřesných podmínkách, v nichž byli drženi, a o běžné praxi brutálního zacházení a mučení. V důsledku těchto praktik za tu dobu zemřely v izraelské vazbě desítky palestinských vězňů.

Obcházení řádného procesu

Zákon o věznění nezákonných bojovníků, uvedený v platnost roku 2002, je formulován tak, aby Izraeli umožnil během války zadržovat lidi, aniž by je uznal jako válečné zajatce, jak to požadují Ženevské úmluvy. Tento zákon také dovoluje Izraeli neumožnit zadrženým osobám kontakt s právníkem, a to po dobu až 75 dnů.

Izraelské soudy následně takřka automaticky vazbu palestinským vězňům prodlužují v soudních řízeních, která trvají zpravidla pouhých pár minut, přičemž se spoléhají na „neveřejné důkazy“. Podle údajů, které obdržela izraelská organizace Ha-Moked, se v současnosti ve věznicích spravovaných Izraelskou vězeňskou službou nachází kolem 2 660 Palestinců z Gazy, zatčených po 7. říjnu jako „nezákonní bojovníci“ — což je zatím nejvíc od začátku války. Lidskoprávní organizace se domnívají, že stovky dalších jsou v současné době drženy v izraelských vojenských detenčních centrech, než budou následně přesunuti do věznic Izraelské vězeňské služby. Podle armády činil v květnu tohoto roku celkový počet „nezákonných bojovníků“ ve věznicích a detenčních centrech 2 750 osob.

„Kdyby měl Izrael postavit všechny zadržené před soud, musel by u každého z nich stanovit konkrétní obvinění a předložit k němu důkazy,“ vysvětluje ředitelka organizace Ha-Moked Jessica Montellová. „Řádný proces je poměrně byrokraticky náročný a zdlouhavý. Proto vznikl zákon o nezákonných bojovnících, aby tohle všechno mohl Izrael obejít.“

Tento zákon, dodává Montellová, umožnil „násilné zmizení stovek až tisíců lidí“, které Izrael zadržuje bez jakékoli kontroly zvenčí.

Skutečnost, že tři čtvrtiny zadržovaných „nezákonných bojovníků“ nepovažuje ani samotná armáda podle vlastních záznamů za členy ozbrojeného křídla Hamásu nebo Palestinského islámského džihádu, „vrhá značnou pochybnost na oficiální důvody jejich zadržení“, vysvětluje Tal Steinerová, ředitelka Veřejného výboru proti mučení v Izraeli, jehož stížnosti týkající se masového uvězňování přinutily stát zveřejnit údaje o počtu zadržovaných osob po 7. říjnu.

„Jakmile začala v říjnu 2023 v Gaze vlna hromadného zatýkání, vyvstaly vážné obavy, že armáda bezdůvodně zadržuje mnoho nezúčastněných osob,“ pokračuje Steinerová. „Tyto obavy se naplnily, když jsme zjistili, že polovina lidí zatčených v první fázi války byla nakonec propuštěna — což jen dokazuje, že od počátku neexistoval žádný důvod pro jejich zatčení.“

Izraelský armádní důstojník, který velel akcím hromadného zatýkání v uprchlickém táboře Chán Júnis, řekl +972 Magazine, Sicha Mekomit a deníku Guardian, že úkolem jeho jednotky bylo tábor „vypumpovat“ a přinutit jeho obyvatele přesunout se dál na jih. Součástí této mise bylo hromadné zatýkání a přesun zadržených „nezákonných bojovníků“ do vojenských detenčních center.

„Zatčení museli pochodovat s pytli na hlavách v dlouhých konvojích k pobřeží, do oblasti Al-Mawásí,“ uvedl zdroj. „Tam prošli bezpečnostní kontrolou. V noci pak naložili stovky mužů, spoutaných a se zavázanýma očima, na korbu náklaďáku, naskládané jeden na druhého. Každou noc odjel do Izraele jeden takový náklaďák.“

Důstojník zjistil, že se nedělá rozdíl mezi „teroristou, který 7. října vstoupil do Izraele, a někým, kdo třeba pracoval na vodohospodářském úřadě v Chán Júnisu“, a že zatýkání probíhalo zcela namátkově. Občas byli mezi zatčenými i nezletilí. „Je to nepředstavitelné,“ řekl. „Seberete muže, kluka, dítě, odtrhnete ho od rodiny a pošlete na výslech do Izraele. Pokud se vůbec někdy vrátí, jak vůbec najde svou rodinu?“

Třicetiletý Ahmad Muhammad z uprchlického tábora Chán Júnis vypravuje, že se s manželkou a třemi dětmi vydal 7. ledna 2024 na cestu s konvojem vysídlenců. Na checkpointu po cestě armáda ohlásila megafonem, že všichni muži se mají zastavit. Oslovovala je podle barvy oblečení. „‚Ty v tom modrém tričku, pojď zpátky, zpátky!‘ křičel na mě jeden voják,“ vybavuje si.

Spolu se skupinou dalších mužů ho armáda oddělila od ostatních. „Byla to nahodile poskládaná skupina — já třeba pracoval v táboře jako holič, neměl jsem nic společného s žádnou ozbrojenou frakcí,“ říká Muhammad. „Pokaždé, když se k nám přiblížil některý voják, sprostě nám nadával. Nakonec přijel náklaďák a nás nahnali dovnitř, nacpali nás tam jednoho na druhého, bylo to strašně ponižující.“

Muhammada odvezli do Negevské věznice a vyslýchali ho ohledně 7. října. Řekl vojákům, že nic neví, ale přesto ho drželi ve vazbě celý rok. Dodnes neví proč. „Ve vězení jsem zažil tvrdé chvíle — nemoci, zimu, mučení, ponižování,“ říká.

V lednu letošního roku Muhammada spolu s dalšími asi dvěma tisíci palestinských vězňů armáda propustila v rámci dohody o příměří mezi Izraelem a Hamásem. Polovinu propuštěných tvořili vězni zadržení po 7. říjnu podle zákona o nezákonných bojovnících, kterým bylo po celé měsíce upíráno právo na zákonného zástupce a na řádný proces.

„Nevrátili rukojmí, proč bychom je měli propouštět?“

Mnoho vojáků potvrdilo redaktorům +972 Magazine, Sicha Mekomit a Guardianu, že byli svědky masového zatýkání palestinských civilistů a jejich držení v izraelských vojenských zařízeních. Voják, který sloužil v nechvalně známém detenčním centru Sde Tejman, uvedl, že jedné části věznice se mezi vojáky přezdívalo „geriatrický loch“, protože všichni tamní vězni byli staří nebo vážně zranění. Část z nich tam armáda odvlekla přímo z některé nemocnice v Gaze.

„Spoustu jich sebrali z Indonéské nemocnice v Bajt Láhjá,“ řekl tento voják. „Zatýkali lidi na invalidním vozíku, lidi bez nohou nebo nepohyblivé. Vzpomínám si na jednoho pětasedmdesátiletého starce, který měl vážně zhnisané pahýly nohou. Vždycky jsem si myslel, že důvodem pro zatýkání pacientů byl předpoklad, že třeba někde viděli rukojmí nebo tak něco.“ Tito všichni lidé, dodal, skončili v „geriatrickém lochu“.

Další voják, který velel jednotce na začátku války, vypověděl, že na začátku války armáda zatkla asi sedmdesátiletého pacienta uvnitř nemocnice Aš-Šífá ve městě Gaza. „Přivezli ho upoutaného na nosítkách. Měl cukrovku, v noze se mu šířila gangréna, nedokázal chodit. Nepředstavoval absolutně žádné nebezpečí.“ I tohoto starého muže armáda převezla do detenčního střediska Sde Tejman.

Kromě zatýkání zraněných civilistů v nemocnicích v pásmu Gazy a jejich věznění v izraelských detenčních centrech také Izrael zadržel stovky lékařů, kteří se o ně starali. Podle údajů organizace Lékaři za lidská práva — Izrael (PHRI), která v únoru zveřejnila zprávu shrnující svědectví o hrubém zacházení a mučení dvou desítek vězněných lékařů a vojáků ochotných podat svědectví o otřesných praktikách armády, k dnešku Izrael nadále zadržuje podle zákona o ilegálních bojovnících více než stovku zdravotnických pracovníků.

Nádží Abbás, ředitel oddělení PHRI pro otázky vězňů, zdůrazňuje, že shromážděná svědectví odhalují rutinní praxi věznění lidí ještě řadu měsíců po jediném krátkém výslechu. Podle Abbáse to znevěrohodňuje tvrzení Izraele, že zadržované osoby jsou nadále drženy ve vazbě, protože mají důležité informace o rukojmích držených v zajetí Hamásu. Jejich věznění je podle Abbáse součástí snahy Izraele paralyzovat systém zdravotnictví v Gaze.

V jednom ze svědectví zaznamenaných PHRI vypověděl chirurg z Násirovy nemocnice v Chán Júnisu, jak si „vojáci na nás sedali, kopali do nás vojenskými botami a bili nás pažbami samopalů“. V jiném svědectví prohlásil primář chirurgické kliniky Indonéské nemocnice: „Tloukli nám hlavou o štěrk, znovu a znovu celé hodiny, surově nás mlátili obušky a mučili nás elektrickým proudem.“

Třetí lékař uvedl, že ho vojáci bili tak dlouho, dokud mu nezlámali žebra. Jiný lékař, chirurg z nemocnice Aš-Šífá, popisoval, jak vojáci mučili zadržené elektrickým proudem, a uvedl, že slyšel o vězních, kteří následkem tohoto mučení zemřeli. „Když mě vedli k výslechu, řekli mi, že mi usekají prsty, protože jsem zubař,“ dosvědčil pro PHRI další lékař.

Lékař, kteří poskytli svá svědectví PHRI, zadržela armáda podle paragrafu o „nezákonných bojovnících“. Jeden takovýto vězeň, Adnán al-Burš, primář ortopedického oddělení v nemocnici Aš-Šífá, byl zatčen v prosinci 2023 a vloni ve vězení zemřel. Podle jeho rodiny ho vojáci umučili k smrti. Jiný lékař, Ijád al-Rantísí, ředitel gynekologické nemocnice v Gaze, zemřel vloni ve výslechovém centru služby Šin Bet.

Zdravotník, který sloužil v tranzitním detenčním centru Anatot, uvedl, že zde bylo vězněno mnoho palestinských lékařek. Pamatoval si na dětskou lékařku, v poutech a s páskou přes oči, která ho anglicky prosila: „Jsme kolegové, pomůžete mi?“

V červnu 2024 zaslal tehdejší ředitel tajné služby Šin Bet Ronen Bar dopis premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, v němž varoval před kritickým přeplněním věznic: množství vězňů přesáhlo jednadvacet tisíc, zatímco věznice mají kapacitu pro 14 500 vězňů. Napsal také, že zacházení s vězni „hraničí s týráním“, což může státní zaměstnance vystavit riziku potencionálního stíhání v zahraničí.

Brutální zacházení se zadrženými osobami odpovídá tomu, co vloni prohlásil ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir: totiž že jednou z jeho hlavních priorit je „zhoršit podmínky“ palestinských vězňů včetně toho, že jim bude podáváno pouze „minimální“ množství jídla. Mnozí civilisté, které v Gaze zatkly a uvěznily izraelské jednotky, dosvědčili, že byli vystaveni brutálnímu zacházení a mučení.

Ale masové zatýkání lékařů a dalších civilistů patrně mělo alespoň zčásti sloužit také dalšímu cíli — totiž získat páku pro vyjednávání o rukojmích. Tak například když byl vloni propuštěn ředitel nemocnice Al-Šífa Mohammed Abú Salmíja, stěžoval si poslanec Knesetu a předseda parlamentního výboru pro ústavu, právo a spravedlnost Simcha Rothman, že se nedostal na svobodu „výměnou za propuštění rukojmích“. Na témže zasedání parlamentního výboru prohlásil poslanec Almog Kohen, že Izrael tímto promarnil příležitost tuto „výraznou symbolickou postavu v Gaze“ využít při dojednávání dohody.

„Propouštěli jsme vězně jen tak, výměnou za nic, což ostatní vojáky rozčilovalo,“ vysvětluje voják, který byl umístěn do jednoho z detenčních center. „Říkali: ‚Pořád nevrátili rukojmí, tak proč bychom je měli propouštět?‘“

Legalizování únosů

Málokterý příklad ukazuje svévolnou krutost izraelské politiky masového zatýkání tak natvrdo jako případ Fahmíjí Chálidíové, kterou vojáci zatkli 9. prosince 2023 v budově školy uprostřed čtvrti Zejtún ve městě Gaza na severu pásma.

Tehdy dvaaosmdesátiletá Chálidíová trpěla Alzheimerovou chorobou a nedokázala chodit bez opory, přesto ji izraelská armáda zatkla a převezla do vojenského detenčního centra v Anatot, než ji následující den přemístila do věznice Damon v severním Izraeli, kde zůstala zadržována dalších šest týdnů. Dokument z věznice dokládá, že byla vězněna na základě zákona o nelegálních bojovnících, a potvrzuje další podrobnosti, které poprvé zveřejnil deník Haarec začátkem roku 2024.

Izraelská armáda zprvu na náš dotaz uvedla, že Chálidíová byla zatčena, „aby se vyloučilo její zapojení do teroristických aktivit“. V pozdějším prohlášení armáda upřesnila, že byla zadržena „na základě jistých informací, které se týkaly její osoby“, a dodala, že „vzhledem k jejímu současnému zdravotnímu stavu nemělo k zatčení dojít a jednalo se o individuální pochybení“.

Armádní zdravotník, který v Anatot sloužil, řekl serveru +972 Magazine, Sicha Mekomit a deníku Guardian, že ho přivolali k Chálidíové, aby ji ošetřil poté, co první noc po příjezdu do detenčního centra zkolabovala. „Spadla a zranila se, nejspíš o ostnatý drát,“ vzpomínal si. „Uprostřed noci jsme jí zašívali ránu na ruce.“ Fotografie, které tento zdravotník sám pořídil a ukázal je +972 Magazine, Sicha Mekomit a deníku Guardian, dosvědčují jeho přítomnost v Anatot v době, kdy tu Chálidíová pobývala.

Podle vojáka si Chálidíová nepamatovala svůj věk a domnívala se, že se stále nachází v Gaze — přesto ji armáda nadále považovala za členku militantní frakce. „Vojákům řeknou, že ta a ta osoba je ‚ilegální bojovník‘, což je totéž co terorista,“ vysvětluje. „Když Chálidíová přijela, pamatuju si, že k ambulantnímu oddělení kulhala, skoro se neudržela na nohou. A přitom spadá do kategorie ‚ilegálních bojovníků‘. Způsob, jak se tohle označení užívá, je naprosto absurdní.“

Chálidíová byla jednou ze čtyřiceti žen, které tento voják podle vlastních vzpomínek během dvou měsíců svého nasazení v Anatot viděl. „Byla tam třeba žena, která potratila, strážci viděli, že silně krvácí. Jiná žena, která ještě kojila, si přinesla s sebou své miminko — chtěla dál kojit, aby neztratila mléko.“

Čtyřicetiletá Abír Ghabánová byla vězněná ve věznici v Damonu, když sem Chalídíovou přivezli. Říká, že stará žena působila vyděšeně a obličej i ruce měla opuchlé. Chálidíová zprvu s ostatními vězeňkyněmi téměř nemluvila, postupně se však dozvěděly, že uprchla, když izraelská armáda vyhrožovala, že její dům bude vybombardován, a na útěku ji zadrželi vojáci.

Ghabánová říká, že se o Chálidíovou několik týdnů ve vězení spolu s ostatními starala. „Krmily jsme ji a převlékaly,“ vzpomíná si. „Pohybovala se na invalidním vozíku.“

Při jednom incidentu, který Ghabánová popsala, se vojáci Chálidíové vysmívali tak dlouho, až se pokusila o útěk, narazila do plotu a zranila se.

Ghabánová se o své tři děti ve věku sedm, devět a deset let stará už několik let sama, a tak po jejím zatčení u kontrolního stanoviště v Gaze v prosinci 2023 zůstaly ponechané vlastnímu osudu. Během výslechu Ghabánové došlo, že si armáda spletla jejího manžela, který je obyčejný zemědělec, se stejnojmenným členem Hamásu. Voják porovnal fotografie obou jmenovců a uznal, že udělal chybu, přesto ale zůstala ve vězení dalších šest týdnů, sužovaná starostmi o děti.

Obě ženy propustila armáda bez vysvětlení na svobodu v lednu 2024. Ghabánová pomohla Chálidíové zkontaktovat se s jejími dětmi, které žijí v zahraničí, a svoje vlastní děti našla žebrající na ulici. Málem je nepoznala. „Byly naživu,“ říká, „ale když jsem viděla, do jakého stavu se za těch třiapadesát dní dostaly, zdrtilo mě to.“

Místní novinář natočil s Chálidíovou v Rafáhu po jejím propuštění krátký rozhovor. Byla dezorientovaná a zmatená, neměla kolem sebe žádné své příbuzné. Nepamatovala si, jak dlouhý čas strávila ve vazbě. „Odvedli mě ze školy,“ říká, dosud oblečená do šedých vězeňských kalhot. „Hodně jsem si vytrpěla.“

Mezinárodní právo dovoluje internaci civilistů pouze v situaci, kdy představují závažnou bezpečnostní hrozbu, přičemž musejí být dodržena jejich základní práva, která však Izrael porušuje, říká Michael Sfard, přední izraelský lidskoprávní expert.

„Podmínky, v nichž byli v Izraeli drženi Palestinci z Gazy, zcela jednoznačně nesplňují požadavky Čtvrté Ženevské úmluvy,“ vysvětluje a dodává, že hrubé zacházení, nedostatek jídla, odpírání návštěv Červeného kříže i kontaktu s rodinou je tu na denním pořádku. Už i legislativa, která umožňuje držet je ve vazbě, je „sama o sobě flagrantním porušením mezinárodního práva“.

Hasan Džabarín, ředitel palestinské organizace pro právní ochranu Adalah se sídlem v Haifě, s tímto hodnocením souhlasí. „Zákon o nelegálních bojovnících je koncipován tak, aby usnadnil masové zatýkání civilistů a násilná zmizení, čímž fakticky legalizuje únosy Palestinců z Gazy,“ říká. „Zbavuje zadržené osoby ochrany zaručené mezinárodním právem, včetně záruk týkajících se konkrétně civilistů. Označení ‚ilegální bojovník‘ se užívá právě k ospravedlnění systematického odpírání základních práv vězněných.“

Počty zadržených, které v tomto textu uvádíme, izraelská armáda zprvu nepopřela, v následujícím prohlášení však uvedla, že tyto údaje jsou „nesprávné“ a že naše tvrzení „odrážejí nepochopení detenčních procedur v Izraeli“.

Dále v prohlášení stálo: „Izraelské jednotky mají povinnost zadržet na bojišti podezřelé, a to jak základě informací tajných služeb, tak i na základě důvodného podezření vyplývajícího z okolností jejich zatčení, a podrobit výslechu všechny, kdo se účastní teroristických aktivit. Izraelská armáda kategoricky odmítá obvinění ze svévolného zadržování osob.

Standardní postup na základě zákona o ilegálních bojovnících je takový, že před vydáním příkazu k trvalé internaci je nejprve vydán příkaz k internaci dočasné, který umožňuje zadržení na omezenou dobu, během níž probíhá vyšetřování a vyhodnocení.

V tomto období není doposud rozhodnuto, zda se skutečně jedná o nezákonného bojovníka. Pouze v případě, že dotyčný splňuje příslušná kritéria a skutečně představuje bezpečnostní riziko, je na základě tohoto zákona vydán příkaz k trvalé internaci. Kdokoli je zadržen na základě příkazu k trvalé internaci, podstoupí po vydání příkazu soudní přezkum před soudcem příslušného okrsku, a tentýž proces se následně opakuje každých šest měsíců, dokud dotyčná osoba zůstává ve vazbě.

Většinu osob zadržovaných na základě zákona o ilegálních bojovnících tvoří příslušníci teroristických organizací a další se teroristických aktivit dopouštějí, aniž by byli spojeni s konkrétní teroristickou skupinou. Zadržovaným osobám se dostává náležité zdravotní péče, k níž patří i vstupní lékařské vyšetření během přijímání do detenčního centra a dále pravidelné lékařské kontroly pro sledování jejich zdravotního stavu. Pokud je to nutné, jsou zadržení převezeni na ošetření do nemocnice. Zadržené osoby, kteří potřebují lékařský dohled, mohou být drženy pohromadě, aby byl usnadněn přístup zdravotnického personálu a poskytování lékařské péče.“

Na analýze se podílela redaktorka deníku Guardian Emma Grahamová-Harrisonová.

Z anglického originálu Israeli intelligence data: Millitants account for only 1 in 4 Gaza detainees, publikovaného internetovým časopisem +972 Magazine, s přihlédnutím k hebrejské verzi článku vydané na webu Sicha Mekomit, přeložila MAGDALÉNA JEHLIČKOVÁ.