Čtete mou závěť, má poslední slova. Pokud se k vám dostávají, znamená to, že Izraeli se podařilo zabít mě — a takto mě umlčet. Především, nechť se nad každým z vás smiluje Alláh a dá vám své požehnání.

Alláh ví, že jsem všechny své síly vynaložil, abych byl oporou a hlasem svého lidu — směřoval jsem k tomu od prvního okamžiku, kdy jsem se začal rozkoukávat v uprchlickém táboře Džabalía, kde jsem se narodil. Doufal jsem, že můj život bude dosti dlouhý, abych se dočkal dne, kdy se se svými blízkými vrátím do našeho původního domova v okupovaném městě Aškelon: nebo správně al-Madždal.

Leč Alláh přišel dřív a jeho verdikt je definitivní. Během svého života jsem poznal snad všechny tváře bolesti, zakusil jsme nesčetně utrpení a ztrát, ale nikdy jsem nezaváhal, když jsem měl přinášet holou pravdu, bez jakýchkoli úprav či manipulací, nechť mi je Alláh svědkem před těmi, kteří se rozhodli mlčet; kteří nehnuli brvou, když nás vraždili; jejichž srdce zůstala chladná nad roztrhanými těly našich dětí a žen; kteří neučinili nic, aby zastavili masakr našeho lidu, trvající už přes rok a půl.

Odkazuji vám Palestinu, diamant v královské koruně muslimského světa, srdeční tep každého svobodymilovného člověka na světě. Odkazuji vám její lid, její podvedené a nevinné děti, které nedostaly příležitost žít ani snít v bezpečí a míru. Křehká tělíčka tolika z nich se roztříštila napadrť pod tisíci tun izraelských bomb a raket.

Prosím vás, nepodvolte se žádným zákazům, žádným hranicím. Buďte mostem, který povede k osvobození mé země a mého lidu, dokud Slunce důstojnosti a svobody nevyjde nad naší ukradenou vlastí.

Odkazuji vám péči o svou rodinu. Odkazuji vám svou milovanou dceru Šám, jiskru v mých očích, kterou jsem nedostal příležitost vidět vyrůst, jak jsem sníval. Odkazuji vám svého syna Salaha, jemuž bych tak rád poskytoval oporu a dohlížel na jeho životní dráhu s nadějí, že půjde dál v mých šlépějích.

Odkazuji vám svou milovanou matku, jejíž modlitby mne přivedly tam, kde dnes jsem, jejíž rady mi pokaždé byly oporou a jejíž světlo mi vždy svítilo na cestu. Modlím se, aby se jí Alláh odvděčil nejkrásnějšími dary.

Také vám odkazuji svou celoživotní družku, svou milovanou ženu, Umm Salah (Bayan), od níž mě válka odvlekla na přespříliš dlouho. Ale ona ani na okamžik nezaváhala, zůstávala pevná jako kmen olivovníku, trpělivá, věřící v Alláha, pečující o všechny potřebné v mé nepřítomnosti; se svou veškerou vírou a sílou.

Na všechny z vás naléhám, buďte jim po ruce ku pomoci, hned první po Alláhovi. Jestliže zemřu, stane se to jistě proto, že jsem trval na svých principech. Svědčím tu při Alláhovi, že jsem srovnán s jeho vůlí, že jsem si jist naším shledáním a že vím: co, s ním přijde, bude lepší a trvalé.

Ach Alláhu, prosím, přijmi mne mezi mučedníky, odpusť mi mé hříchy, a učiň z mé krve světlo, jež ukáže cestu ke svobodě mého lidu a mé rodiny. Odpusťte mi, pokud jsem někde udělal méně, než jsem mohl, a modlete se za mne, protože svůj slib, že vám budu sloužit jsem nikdy neporušil ani nezradil.

Nezapomeňte na Gazu. A nezapomeňte na mne ve svých modlitbách za odpuštění a přijetí.

Z anglického originálu Do Not Forget Gaza: The Last Words of a Martyred Journalist publikovaného v magazínu Common Dreams přeložil JAKUB PATOČKA.