Nic nevystihuje, jak se věci u nás mají, lépe než situace na FAMU — „znechucení slavní absolventi“, jak uvádějí média, osočili mladé studenty z antisemitismu. To slovo je v pamfletu použito tolikrát, že už vypadá jako tisková chyba.

Hysterický tón výzvy i článků v médiích budil dojem, že studenti na půdě fakulty přinejmenším hajlovali nebo skandovali nějaká hesla, že někoho napadli, že vybízeli k násilí. Ale oni jen, považme, vyvěsili palestinskou vlajku a vyjádřili solidaritu s Palestinci. A pozor, nyní se dle zdejších měřítek dopustím antisemitismu — kritizovali Izrael za genocidu v Gaze.

Namísto diskuze se parta bývalých studentů utrhla ze řetězu a větami typu — „pod touto vlajkou jsou vražděni evropští židé“ označili vlajku desítky let okupovaného a cíleně likvidovaného národa za standartu Hamásu a přirovnali ji k hákovému kříži. Znechuceně, opovržlivě a arogantně mladé studenty, vyjadřující soucit a solidaritu s utlačovaným národem, označili za podporovatele terorismu. Argumenty? Nula. Ani jeden. Lež? Proč ne.

V pamfletu se uvádí, že studenti vyvěsili vlajku 7. 10. A protože si tady všichni věříme, teda my, co držíme spolu, bez ověření informací uvedené datum citovala i média a vedení FAMU bylo vyzváno k akci s výhružkou, že jestli akční nebude, pak také masakr ze 7. října schvaluje.

Problémem ale je, že studenti svou akci uskutečnili už o den dříve. A využili tak jeden z 364 jiných dní, jak jim doporučuje pamflet moudrých.

Stylisticky, fakticky a morálně pak mladí studenti knockoutovali slavné absolventy svým vyjádřením k výzvě „slavných absolventů“. To, s jakou grácií, věcností, slušností a úctou ke skutečnému významu svého postoje učinili, neúprosně kontrastuje s primitivním, agresivním a demagogickým jazykem výzvy „slavných absolventů“.

Vedení FAMU se za své studenty postavilo a upřímně mě tím dojalo, protože zvučná jména nepřehlušila fakt, že akademická půda má být místem, kde se střetávají různé myšlenky a kde se studenti mají učit kriticky myslet a formovat vlastní názory — na to nesmíme zapomínat. Vedení FAMU v nejasné době jasně ukázalo, jak by měla fungovat demokracie, kterou se holedbáme, ale kterou hýčkáme kolikrát tak křečovitě, že se z ní čím dál častěji stává selektivní paskvil, demo demokracie.

Tomu často nahrávají ta největší média, jejichž objektivita je v tématu Gazy — kulantně řečeno — na pováženou. Zůstanu-li u FAMU a výzvy „slavných absolventů“, je dechberoucí, jaký prostor v nich získali bývalí studenti a jaký ti současní. A to i přes skutečnost, že by bylo minimálně slušné, aby bylo na pravou míru uvedeno datum, kterým se absolventi oháněli a které tak popudilo veřejnost, tedy, že vlajka nebyla vyvěšena 7. 10.

To se ale nestalo. Žádná reflexe, natož sebereflexe, o omluvě nemluvě. Výzva „slavných absolventů“ má v médiích své tváře, dostali prostor se vyjádřit. Studenti jsou prezentováni jako nějaký shluk pomatené omladiny, reprezentovaný skromnými citacemi jejich prohlášení.

Ještě aktuálnější příklad vychýlení objektivity je pak ten, že média plnila dojemná videa navrátivších se izraelských rukojmí. Ach ano, je to skvělá, úžasná zpráva, ale nikdo se nepozastavoval nad tím, v jakém stavu byli Palestinci propuštění z izraelských věznic. Že nesli jasné stopy mučení, svědectví mluví i o tak odporných způsobech mučení, jako je znásilňování psy.

Jsme právem znechuceni, že se izraelská rukojmí nevracejí všechna živá, ale palestinská mrtvá těla poslána z izraelských věznic v pytlích v takovém stavu, že nejdou identifikovat, s námi nehnou.

Jak to, že se česká média rozčilují nad tím, jak „Hamás popravuje své lidi“ a porušuje příměří, ale fakt, že Izrael příměří porušil nesčetněkrát a nadále blokuje humanitární pomoc, se musíme dozvídat ze zahraničí?

Takhle se to u nás ale s tématem má. Propalestinskému táboru je vyčítána přemrštěná emotivnost a zaujetí, je osočován z podléhání propagandě, ale když se člověk začte do většiny českých novin a porovná jejich články se zahraničními, nemůže se ubránit dojmu, že propagandou čpí spíše náš proizraelský, nekritický postoj.

Diskuzní argument, že Izrael desítky let dost brutálně okupuje palestinská území a ignoruje takřka všechny rezoluce OSN, je pro zdejší intelektuály jako červený hadr. Nic takového neexistuje! Izrael se brání a hájí demokracii a západní hodnoty! Nezlobte se, ale jestli mi něco neštymuje, pak je to souzvuk demokracie a okupace, a pakliže je dění odborníky klasifikované jako genocida západní hodnotou, tak pánbů s námi.

Když jsem se pustil do výměny názorů s lidmi, kteří mi psali, že podporuju studenty, co podporují teroristy, shořel mi diskuzní elán hned na začátku. Bylo mi totiž řečeno, že je jedno, jestli to bylo 6. nebo 7.10., že ta vlajka je už jednou provždy Hamás a basta. Jinak též, Petr nebo Pavel, kdo kritizuje Izrael je antisemita.

Tohle zobecňování je nejnebezpečnějším momentem celé situace. Jde na ruku snahám odvrátit pozornost od toho, že se Izrael ocitl v ďáblových rukách extrémní pravice a jako symbol řádu západního světa selhal.

Zahleděl se do svých státních, ideologických potřeb na úkor vlastní kultury, vlastního náboženství, vlastní morálky a kreditu a mimoděk odkryl pokrytectví, s nímž je elitami Západu formován úhel pohledu masy — „my“ jsme „dobře“, „oni“ jsou „špatně“. My vás chráníme, vy mlčte.

Ta shovívavost a opatrné našlapování kolem hrůzostrašného konání Izraele, které původně mělo zdravý záměr odvety za odporný terorismus, přerostla v přehlížení úmyslného trýznění hladem, zabíjení dětí, civilistů, humanitárních pracovníků a novinářů, v mlčení k totální destrukci infrastruktury a v přehlížení genocidy.

Na jednu stranu zde nechápavě kroutíme hlavami nad občany Ruska, jak je možné, že věří Putinovi, na druhou stranu nekriticky věříme Netanjahuovi a jeho vládě a schovaní za Trumpovu tupost tupíme vlastní cit pro spravedlnost a odvahu postavit se nikoli na tu, či onu stranu, ale za lidská práva, za soucit, který nemá hranice, barvu ani vyznání a nad nímž nestojí tradice, ani všeprostupující byznys.

Gaza je černým svědomím západního světa, důkazem, že nepátráme po příčinách bolestí, respektive je nám tak důkladně podsouvána potřeba tvrdých represí, že jsme ochotni na nich svým mlčením participovat. Gaza nás usvědčuje z přijetí života na úkor a neschopnosti vzít do hry fakt, že náš blahobyt je vykupovaný utrpením. Zájmy mocných, dodavatelů zdánlivého blahobytu nám zastřely hledí a poskytly prostor hlavním, které nikdy nebyly a nikdy nebudou řešením.

Protože to někde uvnitř všechno dobře víme, je nám to nepříjemné a nejsme ochotni otevřeně diskutovat, jak k tomu vyzvali studenti. A za to jim patří dík, nikoli arogantní políčky.