V době, kdy Světový potravinový program OSN (WFP), UNRWA, WHO a více než sto humanitárních organizací — včetně Lékařů bez hranic, Save the Children a dokonce i Člověka v tísni — naléhavě vyzývají Izrael, aby umožnil přísun životně důležité humanitární pomoci do Gazy, protože tam děti i dospělí umírají na chronickou podvýživu a hlad.

V době, kdy byla oficiálně vyhlášena úroveň IPC 5 — tedy fáze 5 hladomoru, tj. nejvyšší stupeň katastrofální potravinové nejistoty a přímé hrozby hladomoru — se Jitka Zadražilová, vedoucí zahraničního zpravodajství Novinek.cz, zpravodajského média, které patří dlouhodobě k nejsledovanějším a nejnavštěvovanějším serverům, rozhodne publikovat článek, který je v podstatě překladem textu z německého Bildu.

Německý bulvární deník Bild je známý spíše drby, dezinformacemi a provokativními titulky než důvěryhodnou žurnalistikou. Přesto Zadražilová zvolila právě tento zdroj — ne Der Spiegel, ne Süddeutsche Zeitung, ne The New York Times, The Guardian, The Wall Street Journal, BBC, Reuters, CNN, ba izraelský Haaretz. Žádné médium, které by v dané věci nabízelo novinářskou hloubku, integritu nebo odborný kontext.

Text v Bildu napsal Filip Piatov, německý novinář ruského původu a sionistického přesvědčení, který veřejně oznámil svůj záměr udělat aliju do Izraele. Pravděpodobně je již izraelským občanem, nebo je v procesu získávání občanství, a je spojen s krajně pravicovým extremistickým izraelským politickým proudem, jak je patrné z jeho textů publikovaných v deníku Israel Hayom.

V článku publikovaném na Novinkách.cz jsou bagatelizovány či dokonce zcela popírány válečné zločiny, jichž se izraelská armáda v Gaze dopouští — a to navzdory drtivým důkazům shromážděným mezinárodními experty, vyšetřovateli OSN a izraelskými lidskoprávními organizacemi. Řada lidskoprávních odborníků, včetně izraelských akademiků, tyto činy již veřejně označuje za genocidu.

Takto vybraný zdroj nejenže podkopává důvěryhodnost redakce, ale zároveň přispívá k šíření narativu, který ignoruje lidské utrpení, zamlčuje fakta a normalizuje beztrestnost. A co je horší, činí tak v době, kdy jsou desítky tisíc civilistů na pokraji života a kdy jakákoli manipulace s informacemi může mít přímý dopad na samu existenci dvou milionů nevinných lidí.

Redakční linie deníku Bildu

Tato kauza však není výjimkou — jde o další z dlouhé řady případů, v nichž Bild vědomě pokračuje ve své dlouhodobé redakční linii, která jej fakticky staví do role neoficiálního mluvčího izraelské armády (IDF). Místo nezávislé žurnalistiky Bild často přebírá a šíří narativy, které odpovídají zájmům izraelských bezpečnostních složek, přičemž zcela pomíjí základní zásady novinářské etiky, jako je ověřování informací, objektivita a rovnováha.

V tomto konkrétním případě se Bild rozhodl znevažovat práci fotoreportéra, který se snaží světu zprostředkovat utrpení civilistů v Gaze — dětí, žen, mužů a starých lidí. Místo kritického zpravodajství jsme svědky útoku na novináře, který riskuje vlastní život, aby zachytil skutečnost, kterou mnozí ignorují. Pokus o jeho veřejnou diskreditaci lze vnímat nejen jako osobní útok, ale i jako varování ostatním novinářům, kteří by se snad odvážili ukazovat nepohodlnou pravdu.

Další ukázka lživé propagandy deníku Bild

Palestinský fotoreportér Anas Zayed Fteiha se poté, co Bild zveřejnil článek obviňující ho ze zinscenování scén hladu v Gaze, údajně ve prospěch „propagandy Hamásu“, stal terčem tvrdé mediální a online kampaně. Konkrétně byl Fteiha obviněn z toho, že aranžoval snímky lidí čekajících s prázdnými hrnci na jídlo při distribuci humanitární pomoci, čímž měl vytvářet falešný obraz utrpení.

Tyto záběry byly na sociálních sítích hanlivě označovány jako další příklad tzv. „Pallywoodu“, tedy domnělé palestinské propagandy využívající falešných nebo zmanipulovaných záběrů. Zpráva o obvinění obletěla svět — zpočátku se mluvilo o jeho potvrzení, teprve později začala média upozorňovat na krizi kolem samotného obvinění. Česká média příběh také převzala.

Obvinění deníku Bild se okamžitě šířilo nejen v izraelských médiích, ale zejména na sociálních sítích, kde jej zesilovaly účty spojené s izraelským ministerstvem zahraničí. Fteihu označily za „propagandistu Hamásu“ a „nenávistníka Izraele a Židů“.

Fotoreportér se proti tomu veřejně ohradil — na svém Instagramu uvedl, že fotografie vznikly během natáčení dokumentu o hladomoru a že žádné scény nebyly režírovány ani upravovány. Zdůraznil také, že pracuje pro renomovanou tureckou tiskovou agenturu Anadolu a není členem žádného hnutí. Jeho cílem podle jeho slov zůstává jediné: ukazovat pravdu.

Nezávislý ověřovací projekt Misbar obvinění prošetřil a označil je za zavádějící. Analýza dostupných záběrů potvrdila, že lidé skutečně čekali na jídlo — a následně jej také dostali. Fotografie nebyly manipulovány, ale zachycovaly autentické scény každodenního boje o přežití v Gaze.

Novinářská zodpovědnost

Celá kauza tak opět odhaluje, jak snadno mohou být novináři, kteří se snaží přinášet svědectví z humanitárních katastrof, diskreditováni v rámci širší politické agendy.

Tento neustále se opakující vzorec obviňování — ať už jde o novináře, občanské reportéry, influencery nebo zdravotníky — je nesmírně znepokojivý. Taková obvinění slouží k jejich dehumanizaci a zpochybnění jejich legitimity, čímž je fakticky staví do role „oprávněných cílů“ pro izraelskou armádu a přímo ohrožují jejich životy. Nejde přitom o žádnou hypotézu — toto se skutečně děje.

Během uplynulých 22 měsíců bylo v Gaze izraelskou armádou zabito více než 200 novinářů — ať už cíleným útokem, bombardováním, ostřelováním nebo přímou likvidací. Mezinárodní nezávislí novináři nemají do Pásma Gazy přístup — výjimkou jsou pouze ojedinělé případy, kdy byl novinářům povolen vstup v doprovodu izraelské armády, v rámci její mediální strategie a PR.

Snad nejvýstižnější popis této situace nabídl francouzský profesor blízkovýchodních studií na prestižní vysoké škole Sciences Po, orientalista a arabista Jean-Pierre Filiu, který sám několik měsíců na přelomu loňského roku pobýval v Gaze jako pracovník Lékařů bez hranic. Řekl: „Představte si, že by válka na Ukrajině byla pokrývána výhradně z Moskvy a pouze zpravodaji akreditovanými u ruské armády. Navíc v situaci, kdy by ukrajinští novináři byli neustále zpochybňováni a systematicky zabíjeni ruskými drony. Vůbec bychom netušili, co se tam skutečně děje.“

Podíl na zločinech

Proto vyvstává zásadní otázka: Proč by respektovaná česká novinářka, jíž Jitka Zadražilová bezpochyby je, měla citovat právě Bild jako relevantní a důvěryhodný zdroj k podpoře tvrzení, která jdou naprosto proti realitě potvrzené desítkami mezinárodních institucí, odborníků, humanitárních pracovníků, lékařů i novinářů přímo na místě?

Jak může být legitimní a zodpovědné opřít svůj argument o bulvární deník dlouhodobě kritizovaný za senzacechtivost, manipulativní titulky a politicky motivované přebírání narativů, a zároveň opomíjet ověřená svědectví OSN, Amnesty International, Lékařů bez hranic nebo dokonce izraelských lidskoprávních organizací?

Tvrzení Bildu ve světle dostupných důkazů jednoduše neobstálo. Jeho citace tak Zadražilové žurnalistiku staví do pozice spoluúčasti na překrucování skutečnosti a relativizaci genocidy. Právě v časech, kdy je pravda systematicky potlačována, by novinářka se zkušenostmi a platformou, jakou Jitka Zadražilová má, měla stát výhradně na straně faktů, důstojnosti a lidskosti — ne na straně bulváru, propagandy a genocidy.