Nejednat, střílet: útok na Katar symbolizuje zhroucení diplomacie

Prokop Singer

Bombardováním Kataru namířeným na delegaci vyjednavačů Hamásu Izrael minulý týden potvrdil svůj dlouhodobý cíl, jímž je znemožnění politického řešení palestinské otázky.

Chalíl al-Hajja (uprostřed), hlavní vyjednavač Hamásu a cíl izraelského atentátu v Dauhá, nebyl zdaleka prvním palestinským diplomatem, kterého se Izrael pokoušel zabít. Al-Hajja útok minulý týden přežil, obětí se však stal jeho syn. Foto LOUAI BESHARA / AFP

Za poslední dva roky izraelské vojenské operace opakovaně překračují i ty nejzákladnější linie mezinárodního práva. Po sérii útoků na Libanon, Sýrii, Írán a Jemen se novým terčem stal Katar. V pondělí 8. září Izrael zašel ještě dál, než si mnozí dokázali představit, když provedl letecký úder na katarskou metropoli Dauhá, jehož cílem bylo zlikvidovat vedení Hamásu právě ve chvíli, kdy se tam sešel jejich tým vyjednavačů kvůli projednávání Trumpova návrhu na příměří v Gaze.

Tento krok nepředstavuje jen další porušení mezinárodního práva, ale i hrubé narušení základních pravidel diplomatického dekóra. V moderní historii asi těžko najdeme příklady, kdy se jedna strana pokusila zlikvidovat diplomatickou misi svých protějšků. Nutno nezapomínat, že vedení Hamásu sídlí v Kataru na žádost Američanů a se souhlasem Izraelců za účelem zachování komunikačních kanálů mezi znepřátelenými stranami.

Izraelská vláda Benjamina Netanjahua, v níž zasedají i otevření ultrapravicoví extremisté, už čelí obviněním z maření jednání o příměří nejen od zahraničních vlád, ale i od vlastních občanů. Stovky tisíc Izraelců vycházejí protestovat do ulic proti vládní politice. Mezi nimi jsou i rodiny unesených rukojmí, které vládu obviňují, že upřednostňuje politické cíle před životy svých lidí.

×
Diskuse
JP
September 15, 2025 v 11.28

V zájmu objektivity je nutno říci, že vojenské útoky Izraele na cíle v jiných státech nejsou z hlediska mezinárodního práva záležitostí zdaleka tak jednoznačnou, jak by se na pohled mohlo zdát.

Ano, mezinárodní právo naprosto striktně zapovídá jakékoli vojenské akce jednoho státu na respektive proti teritoriu státu druhého; takovéto počínání je bez dalšího pokládáno za akt mezinárodní agrese.

Je tedy všechno zcela jasné? - Ne tak docela; na toto naprosto jednoznačné ustanovení totiž následuje napohled nenápadný dodatek, totiž že pokud onen druhý stát (jenž je cílem vojenské operace státu prvního; označme ho jako "stát B") na svém území poskytuje útočiště silám, které provádějí subverzivní akce vůči státu prvnímu (stát A), pak tento stát A má legitimní právo proti těmto bojůvkám zasáhnout - a to sice i na území státu druhého (B). Jinak řečeno: pokud nějaký stát (vědomě) poskytuje útulek (či dokonce aktivně podporuje) tyto subverzivní síly, pak je to naopak on, kdo se dopouští aktu agrese vůči státu který je cílem těchto subverzivních aktů.

Stojí tu tedy jedno právo proti právu druhému; a jako vždy každá ze stran vidí jenom právo vlastní, a je slepá vůči právu toho druhého. Nicméně - pokud Izrael podniká vojenské akty vůči Hamásu či jiným uskupením která podnikají ozbrojené akce proti němu či jeho občanům, pak v žádném případě nelze tvrdit, že by tak činil zcela bez jakéhokoli právního fundamentu.