Gaza: Od ekonomiky okupace k ekonomice genocidy

Naďa Johanisová

Před očima celého světa Izrael eskaluje genocidu v Gaze. Profitují z ní krajně pravicové proudy, které ji využívají k oslabení světové demokracie, ale i desítky nadnárodních korporací, jež si z okupace a války v Gaze udělaly skvělý byznys.

Izrael nejen ve velkém trýzní hladem a vraždí civilisty v Gaze — v současné době je konzervativní odhad kolem 68 tisíc mrtvých —, ale systematicky ničí gazanské instituce a infrastrukturu tak, aby nebylo možné v Gaze žít, i kdyby násilnosti skončily. Foto Eyad Baba, AFP

Byl to Žid, polský právník Rafael Lemkin, kdo jako první definoval a poté prosadil pojem genocida jako právní koncept a přispěl k tomu, že byla v roce 1948 genocida uznána jako zločin v rámci mezinárodního trestního práva konvencí OSN. Od začátku ovšem uváděl jako příklad tohoto zločinu nejen holokaust, tedy vyvraždění šesti milionů Židů nacisty za druhé světové války, ale také genocidu Arménů Turky v roce 1915—1916 i případy méně známých koloniálních, mimoevropských genocid, jak vysvětluje v rozhovoru i nedávném eseji v New York Times izraelsko-americký vědec, uznávaný odborník na genocidu, profesor Omer Bartov.

Omer Bartov dokládá, že v současné době se již velká většina vědců — právních specialistů na genocidu — shodne, že izraelské operace v Gaze po 7. říjnu 2023 naplňují skutkovou podstatu zločinu genocidy. Tedy že zdaleka nejde jen o boj s Hamásem, ale je zde patrný jasný cíl a současně praktická realizace záměru zničit celou etnickou skupinu — nebo její část — tak, aby už nebyla schopná se obnovit jako sociální, kulturní a politická skupina poté, co násilí skončí.

Záměr genocidy je od začátku naznačený ve výrocích izraelských politiků. Premiér Netanyahu již 7. října 2023 varuje, že části Gazy — všude, kde se skrývá Hamás — změní „v sutiny“ či že občané Gazy by ji měli opustit, protože vojenské operace budou „probíhat všude“. Není asi nutno dodávat, že lidé v Pásmu Gazy jsou již mnoho let drženi v obklíčení bez možnosti svobodně odcházet.

Dva dny po masakru 7. října prohlašuje izraelský ministr obrany Joav Gallant: „Uvalujeme na Gazu kompletní blokádu. Žádná elektřina, žádné potraviny, žádná voda, žádné pohonné látky. Vše je zablokováno. Bojujeme s nelidskými zvířaty a budeme se podle toho chovat.“

Zhruba od května 2024 bylo dle Bartova patrné, že se nejedná jen o slova. Bylo jasné, že Izrael nejen ve velkém trýzní hladem a vraždí civilisty v Gaze — v současné době je konzervativní odhad kolem 68 tisíc mrtvých, včetně těch, kteří jsou dosud pohřbeni pod sutinami —, ale systematicky ničí gazanské instituce a infrastrukturu, aby nebylo možné v Gaze žít, i kdyby násilnosti skončily.

Cílená snaha Gazu a její populaci úplně zničit od té doby dle jeho slov pokračuje a eskaluje: „Nyní už je jasné, že se Izrael snaží koncentrovat celou populaci Gazy v nejjižnější části pásma, uzavřít ji tam a postupně způsobit buď její smrt, nebo její úplný odsun z pásma Gazy.“

Vysvětluje, že se má jednat o jakýsi stanový koncentrační tábor, či kombinaci ghetta a koncentračního tábora, na ruinách města Rafah, které izraelská armáda kompletně srovnala se zemí. Pro začátek tam izraelská vláda, jak otevřeně prohlašuje, hodlá soustředit 600 000 lidí, tedy něco přes čtvrtinu všech obyvatel Gazy.

Fašisté bojující proti antisemitismu

×