Byl to Žid, polský právník Rafael Lemkin, kdo jako první definoval a poté prosadil pojem genocida jako právní koncept a přispěl k tomu, že byla v roce 1948 genocida uznána jako zločin v rámci mezinárodního trestního práva konvencí OSN. Od začátku ovšem uváděl jako příklad tohoto zločinu nejen holokaust, tedy vyvraždění šesti milionů Židů nacisty za druhé světové války, ale také genocidu Arménů Turky v roce 1915—1916 i případy méně známých koloniálních, mimoevropských genocid, jak vysvětluje v rozhovoru i nedávném eseji v New York Times izraelsko-americký vědec, uznávaný odborník na genocidu, profesor Omer Bartov.

Omer Bartov dokládá, že v současné době se již velká většina vědců — právních specialistů na genocidu — shodne, že izraelské operace v Gaze po 7. říjnu 2023 naplňují skutkovou podstatu zločinu genocidy. Tedy že zdaleka nejde jen o boj s Hamásem, ale je zde patrný jasný cíl a současně praktická realizace záměru zničit celou etnickou skupinu — nebo její část — tak, aby už nebyla schopná se obnovit jako sociální, kulturní a politická skupina poté, co násilí skončí.

Záměr genocidy je od začátku naznačený ve výrocích izraelských politiků. Premiér Netanyahu již 7. října 2023 varuje, že části Gazy — všude, kde se skrývá Hamás — změní „v sutiny“ či že občané Gazy by ji měli opustit, protože vojenské operace budou „probíhat všude“. Není asi nutno dodávat, že lidé v Pásmu Gazy jsou již mnoho let drženi v obklíčení bez možnosti svobodně odcházet.

Dva dny po masakru 7. října prohlašuje izraelský ministr obrany Joav Gallant: „Uvalujeme na Gazu kompletní blokádu. Žádná elektřina, žádné potraviny, žádná voda, žádné pohonné látky. Vše je zablokováno. Bojujeme s nelidskými zvířaty a budeme se podle toho chovat.“

Zhruba od května 2024 bylo dle Bartova patrné, že se nejedná jen o slova. Bylo jasné, že Izrael nejen ve velkém trýzní hladem a vraždí civilisty v Gaze — v současné době je konzervativní odhad kolem 68 tisíc mrtvých, včetně těch, kteří jsou dosud pohřbeni pod sutinami —, ale systematicky ničí gazanské instituce a infrastrukturu, aby nebylo možné v Gaze žít, i kdyby násilnosti skončily.

Cílená snaha Gazu a její populaci úplně zničit od té doby dle jeho slov pokračuje a eskaluje: „Nyní už je jasné, že se Izrael snaží koncentrovat celou populaci Gazy v nejjižnější části pásma, uzavřít ji tam a postupně způsobit buď její smrt, nebo její úplný odsun z pásma Gazy.“

Vysvětluje, že se má jednat o jakýsi stanový koncentrační tábor, či kombinaci ghetta a koncentračního tábora, na ruinách města Rafah, které izraelská armáda kompletně srovnala se zemí. Pro začátek tam izraelská vláda, jak otevřeně prohlašuje, hodlá soustředit 600 000 lidí, tedy něco přes čtvrtinu všech obyvatel Gazy.

Fašisté bojující proti antisemitismu

Zatímco se téměř všichni světoví odborníci a odbornice shodují, že Izrael páchá v Gaze genocidu, vědci a instituce, zaměřené na holokaust, včetně různých muzeí a památníků, až na výjimky mlčí, upozorňuje Bartov. Někteří z nich dokonce obviňují badatele, kteří označují izraelské zásahy v Gaze za genocidu, z antisemitismu.

To považuje Bartov za velmi nešťastné. Podobně jako u nás Tomáš Halík, se i on obává, že s eskalující genocidou v Gaze se vytrácí morální a historický kredit Židů a především morální kredit Izraele. Běžné označování kritiky — ať už vražedných izraelských zásahů v Gaze či rostoucího násilí izraelských osadníků vůči Palestincům na Západním břehu — za „antisemitismus“ jako by naznačovalo, že genocida a násilí obecně jsou odsouzeníhodné jen tehdy, pokud jsou páchány na Židech. Nikoliv tehdy, jsou-li páchány Židy na jiném etniku.

Ztrácí se tak všelidské poselství památky holokaustu: Nesmíme už nikdy dopustit, aby se něco takové stalo. Nesmíme už nikdy mlčet.

Paradoxně mnozí z těch, kdo nejhlasitěji křičí, že protesty proti zvěrstvům v Gaze jsou totožné s antisemitismem, mají sami blízko k fašismu a nacistickým ideologiím, jak upozorňuje americký myslitel a spisovatel Adam Shatz.

Připomeňme, že letos na jaře, během velkých studentských demonstrací na podporu Gazy, tlačila Trumpova vláda na vedení amerických univerzit, aby studenty a studentky, kteří pokojně protestovali, vyloučilo ze studia. To se také v mnoha případech stalo. Byli též internováni zahraniční studující a propouštěni vyučující, kteří se vyjadřovali na obranu Palestiny. Velmi často byly přitom tyto pokyny vlády — vyfutrované hrozbou odepření federálních grantů — zdůvodňovány právě „antisemitismem“ příslušných demonstrantů.

Adam Shatz v této souvislosti upozorňuje, že od 70. let v USA sílí snahy proizraelských organizací přerámovat jakoukoliv kritiku Izraele či sionismu jako antisemitismus. Politici, kteří obviňují propalestinské studenty z antisemitismu, patří přitom často k extrémní pravici, sami pronášejí antisemitské poznámky a přátelí se s vyhlášenými antisemity. Fašistické tendence vykazuje sám Donald Trump či Elon Musk. Falešné obvinění z antisemitismu je pro americké politiky zbraní, která pomáhá oslabovat americkou demokracii, říká Shatz. A extrémně pravicový Izrael je jim v tom vzorem.

Korporace profitují z genocidy

Univerzity coby instituce jsou zároveň součástí složité mezinárodní sítě ekonomických vazeb, propojující Izrael se světem. Konkrétně se jedná o obchodní a finanční vazby Izraele s výrobci zbraní, technologickými firmami, stavebními a těžařskými firmami, turistickými platformami, ale také třeba s bankami, penzijními fondy, pojišťovnami či již zmíněnými univerzitami.

Tyto vazby umožňují dlouhodobou okupaci palestinských území a v posledních téměř dvou letech výrazně přispívají k financování genocidy v Gaze. Dokládá to nová zpráva zvláštní zpravodajky OSN pro lidská práva v okupovaných palestinských územích po roce 1967 Francesky Albaneseové a jejího týmu. Ve zprávě, přednesené 3. července před Radou OSN pro lidská práva, se zvláštní zpravodajka zaměřuje na zhruba pětačtyřicet korporací.

S jejich komplikovanými vazbami, franšízami, dceřinými společnostmi a konsorcii je ovšem patrné, že se ve skutečnosti jedná o mnohem více subjektů. Zpráva vychází z Obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které jsou pro členské státy a jejich firmy závazné.

Zpráva se přitom neomezuje na současnost, tedy ekonomiku genocidy, ale i na dlouhé období okupace Gazy a Západního břehu Izraelem od roku 1967, tedy ekonomiku okupace.

I před zahájením genocidy v Gaze se tyto firmy svým obchodováním s Izraelem podílely na drakonických omezeních palestinské ekonomiky, jako byla různá obchodní omezení pro Palestince, omezení přísunu vody či sázení stromů, degradace přírodních zdrojů a v neposlední řadě i stavba ilegálních osad, vyhánění Palestinců na Západním břehu, či využívání přírodního bohatství na 61 procentech Západního břehu, které je pod přímou správou Izraele (tzv. zóna C).

Zpráva začíná výčtem výrobců sledovacích technologií a zbraní: jde například o nadnárodní firmu Elbit Systems se sídlem v Izraeli nebo americkou firmu Lockheed Martin. Ostatně podle Omera Bartova dodávají USA do Izraele 70 až 80 procent zbraní, které se používají v Gaze.

Jak upozorňuje i Tereza Langrová v pozoruhodné knize Jestli mám zemřít, ať je to příběh, „palestinská území, která Izrael okupuje, slouží jako laboratoř pro vývoj, testování a v poslední fázi i marketing zbraní a sledovacích technologií, které výrobci exportují všude po světě.“

V praxi to může znamenat, že dokonce i během natáčení propagačního videa na vražedné drony je zabito několik palestinských civilistů, včetně dětí, což autorka dokládá na skutečném případu videa firmy Elbit Systems z pařížského leteckého veletrhu v roce 2008. Dnes používá Izrael pravidelně drony i na zabíjení vyhladovělých lidí, kteří od konce května přicházejí pro potraviny na několik málo výdejních míst, které armáda v Gaze povolila a které zároveň i spravuje.

Další skupinou firem, kterou zpráva zvláštní zpravodajky zmiňuje, jsou výrobci těžkých strojů Caterpillar, Hyundai a Volvo, které staví ilegální osady na Západním břehu a zároveň tu ničí palestinské domovy, infrastrukturu a olivovníky. Po 7. říjnu se tyto stroje začaly uplatňovat i v Gaze při systematické destrukci měst Jabalia a Rafah — a zřejmě i dalších, ale vojáci později zamaskovali jejich loga, jak uvádí zpráva.

Následují železniční a dopravní společnosti, které postavily silnice, spojující ilegální osady na Západním břehu s Jeruzalémem. Ještě další skupina problematických korporací se točí kolem zemědělství a potravin. Například firma Netafilm, světový lídr v zavlažovacích systémech, umožňuje intenzívní hospodaření na izraelských polích, zatímco palestinští zemědělci, kterým je upíráno právo na vodu, jsou vytlačováni a voda v řece Jordánu a v Mrtvém moři ubývá.

Problematické jsou i některé turistické platformy, jako je Booking.com či Airbnb. Airbnb nabízí již 350 destinací v ilegálních osadách na Západním břehu. Zpráva zmiňuje jako příklad ilegální osadu Tekoa, která se na své stránce v Airbnb prezentuje jako „vřelá a laskavá komunita“, i když se dopouští násilností vůči sousedící palestinské vesnici Tuqu.

V závěru zmiňuje zpráva rovněž finanční instituce a univerzity. Přes čtyři sta investorů z třiceti šesti zemí nakoupilo dluhopisy, díky nimž izraelská vláda financuje genocidu v Gaze. Investiční společnosti Vanguard či Blackrock investují do problematických firem, jako je Palantir, výrobce sledovacích technologií, který úzce spolupracuje s izraelskou armádou. Amazon, Google či Microsoft napomáhají izraelským vojenským a policejním složkám v oblasti zpracování dat, rozhodování, sledování a analýzy.

Zejména západní univerzity podle zprávy OSN ideologicky legitimizují izraelský režim, ale také spolupracují na vývoji vojenských technologií — nejvíce zřejmě americký Massachusetts Institute of Technology. Možná i proto nejsou univerzitám milí demonstranti proti genocidě v Gaze, zmiňuje Francesca Albaneseová v nedávném rozhovoru.

Zpráva upozorňuje, že firmy sídlící v zemích, které jsou členy OSN, mají povinnost řídit se podle Obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, tudíž se musí přestat podílet na koloniálních praktikách a genocidě, páchané Izraelem. Pokud se prokáže jejich vážné porušení těchto zásad, mohou stanout i před soudem.

Mezitím už se objevují první vlaštovky. Největší norský penzijní fond KLP, který investuje úspory necelého milionů zaměstnanců měst a obcí, se rozhodl, že přestane investovat do dvou společností, které prodávají zbraně Izraeli. A velká dánská dopravní společnost Maersk přestala dovážet zbraně do Izraele a obchodovat s ilegálními osadami na Západním břehu.

Francesca Albaneseová si mezitím za svou činnost vysloužila sankce od vlády USA. A také — spolu s gazanskými lékaři — nominaci na Nobelovu cenu míru, kterou podepsalo už téměř milion lidí.