Zvláštní zpravodajka OSN pro palestinská území Francesca Albaneseová je vládě Izraele i jejím zahraničním obhájcům, zejména USA, už dlouho trnem v oku kvůli své neúnavné kritice izraelské politiky vůči Palestincům. Americká administrativa toto rozhořčení 10. července proměnila v reálné činy. Ministr zahraničí Spojených států Marco Rubio uvalil na italskou lidskoprávní expertku ekonomické sankce.

Gangsterské praktiky

Stalo se tak poté, co Francesca Albaneseová vydala zprávu, ve které popisuje izraelskou genocidu vůči Palestincům nejen jako zločin jednotlivého státu, tedy Izraele, ale také jakožto součinnost globálních firem jako Google, Microsoft, Volvo, či Amazon.

Podle autorky zprávy tyto společnosti profitují ze zločinů spáchaných Izraelem, a měly by proto být Mezinárodním trestním tribunálem vyšetřovány jako potenciální spolupachatelé genocidy. Šéf americké zahraniční politiky toto označuje za vyhlášení ekonomické války Spojeným státům a jeho spojencům, čímž zdůvodňuje ohlášené sankce.

Nejde zdaleka o první případ amerického zastrašování nezávislých mezinárodních institucí a jejich představitelů. Už během svého prvního prezidentského mandátu uvalil Donald Trump sankce na prokurátory Mezinárodního trestního soudu, kteří se snažili vyšetřovat možné válečné zločiny spáchané americkými silami v Afghánistánu.

Ani předchozí administrativa prezidenta Josepha Bidena se vůči základním pilířům mezinárodního práva nevymezovala o mnoho smířlivěji. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, tedy vyšetřování Izraele kvůli podezření z genocidy, stejně jako rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu o vydání zatykače na izraelského premiéra a ministra obrany ostře kritizovala a autoritu obou institucí otevřeně zpochybňovala, a to výhradně kvůli tomu, že se zaměřily na Izrael.

Expertní konsensus v otázce izraelské genocidy

Francesca Albaneseová poprvé dospěla k závěru, že Izrael páchá v Gaze genocidu, již začátkem roku 2024 na základě několikaměsíčního pozorování událostí. Ačkoli bylo tehdy označení izraelské ofenzivy za genocidu považováno za kontroverzní, dnes tento názor sdílí rostoucí počet předních expertů na genocidu jak z Izraele, tak ze zahraničí.

Kromě významných akademiků v oblasti genocidních studií, včetně historiků holokaustu, jako jsou David Blatman, Dirk Moses, Omer Bartov či Lee Mordechai, se k hodnocení izraelských akcí jako genocidních připojily také renomované lidskoprávní a humanitární organizace — například Amnesty International, Human Rights Watch a nejnověji i Lékaři bez hranic.

To však nebrání tradičním spojencům a obhájcům Izraele pokračovat v zavedeném způsobu diskreditace všech jeho kritiků — ať už prostřednictvím obviňování z dvojího metru, údajné podpory palestinského terorismu nebo nařčení z antisemitismu.

České mlčení a urážky

Tento modus operandi se nevyhýbá ani Francesce Albaneseové, která se stala jedním z hlavních terčů proizraelských kruhů a patří k nejvíce démonizovaným postavám mezinárodní scény. Útoky ze strany jednotlivých amerických politiků, lobbistů či veřejně známých intelektuálů by vydaly na dlouhý seznam argumentačních faulů, které se jen zřídka zabývají podstatou jejích výhrad vůči izraelské politice.

V domácí politice jsem nezaznamenal žádné výraznější souznění se sankcemi americké administrativy. Možná to vyplývá z určité strnulosti české politické scény, která zpravidla jen mechanicky opakuje floskule o izraelském právu na sebeobranu a o aktuální dění se moc nezajímá.

Na druhou stranu, s ohledem na české odmítavé postoje vůči mezinárodním institucím kritickým k Izraeli, jako jsou Mezinárodní trestní tribunál nebo Mezinárodní soudní dvůr, lze poměrně spolehlivě odhadnout, že s výjimkou senátora Pavla Fischera, jednoho z mála českých kritiků Izraele, v tom většina politické reprezentace nejspíš nespatřuje zásadnější problém. Pokud tedy vůbec sankce vůči lidskoprávní expertce zaznamenala.

Na české mediální scéně se k osobě Francesky Albaneseové pravidelně vyjadřuje redaktor zahraniční rubriky České televize Jakub Szántó. Jeho komentáře mají zpravidla jedovatý a znevažující tón, přičemž opakovaně zpochybňuje její odbornost a často přidává i pochybné či dezinformační tvrzení.

Bezprostředně po uvalení sankcí ze strany americké vlády publikoval Szántó souhlasný příspěvek, ve kterém zmínil nesouvisející a navíc nepodložené obvinění, že zvláštní zpravodajka OSN kdysi sdílela konspirační teorii připisující odpovědnost za teroristický utok na francouzský satirický časopis Charlie Hebdo americkým a izraelským tajným službám. Tato informace pocházela z neokonzervativního think-tanku UN Watch, který ovšem nepředložil žádný důkaz, že se tak skutečně stalo.

K samotné zprávě Francesky Albaneseové, která poukazovala na propojení izraelské devastace Gazy s profitováním nadnárodních korporací, Szántó ironicky poznamenal, že už chybí jen, aby italská právnička začala šířit antisemitské stereotypy o trávení studní.

Jeho výpad získává další kontext v souvislosti s článkem Břetislava Turečka, který byl zveřejněn v Lidových novinách a který připomíná, že židovské milice ve 40. letech skutečně otravovaly palestinské studny.

Francesca Albaneseová v reakci na uvalení amerických sankcí dává jasně najevo, že se nenechá zastrašit. V několika rozhovorech zároveň zdůraznila, že její postih je ničím ve srovnání s utrpením, kterému jsou vystaveni Palestinci v Gaze. Přestože má nyní zakázán vstup do Spojených států — a tedy i do sídla svého zaměstnavatele OSN v New Yorku — nelze očekávat, že by rozhodnutí americké vlády její odhodlání jakkoli oslabilo. Naopak, vše nasvědčuje tomu, že ji to v jejím úsilí jen utvrdilo.