Izraelské tažení na Gazu není ve své podstatě nic jiného, než trestná výprava. Se vším, co k takovým podnikům vždycky patřilo.

S dnešním vyjádřením pana Kolaříka vyjadřuji souhlas.

s kterým? S tím prvním, pouze propagujícím masivní vraždění civilistů za účelem, který se právě tím vražděním definitivě znemožňuje? Nebo s tím druhým, ve kterém, si pan Kolařík vymýšlí zjevný nesmysl, aby mohl pomlouvat levici?

Moje podpora reakci pana Kolaříka výše byla míněna v tom smyslu, jak byly onehdy probírány pod článkem o AVU podpisy petic.

Krátce předtím jsem v jiné diskusi (nepřímo) ocenil článek G. Monbiota, který je podle mne podstatný a podnětný. Vedle jistého uznání pro několik řádek pana Krupičky (s nímž zde nejčastěji velmi nesouhlasím) jsem naznačil, že tematizaci zcela okrajového aspektu článku panem Kolaříkem nevnímám, jako glosu případnou diskusi odklánějící stranou, kladně.

Hned nato jsem pak viděl, že pan Kolařík kritizuje levici ve velmi aktuálním a opodstatněném případě. Uvědomil jsem si, že se mi nechce Hodzićův převzatý komentář rozebírat, mj. i proto, že jsem si při čtení Havlova jména v textu pana Kolaříka vzpomněl na specificky podmíněný postoj Jiřího Dienstbiera k Srbsku, které napadalo jeden osamostatňující se národ končící Jugoslávie za druhým. Řekl jsem si, že od vlastní přímé konfrontace promuslimského stanoviska autora upustím.

Zároveň jsem si uvědomil, jak neúnavně právě pan Kolařík vskutku problematické texty konfrontuje a že se přitom asi nejvíc z nás snaží o zdrženlivost. Zpravidla ovšem za to nebývá oceňován, a to nejen ostatními účastníky diskusí. Přitom, myslím, jeho usilovné kritické komentování také podle mne nedobré zahraničněpolitické orientace, v sobě má logiku i etiku. Jeho postoj není křesťanský v tom smyslu, že by žádal nastavit druhou tvář, či se vyhýbal kritice pravoslavných agresorů, ale v tom smyslu, že jeho slova jsou jasná (ano, ano, ne, ne) a prostá, když míní, že opravdové zlo je začít s válkou, nikoli ji z donucení vést.