O Vánocích mysleme na všechny ve „Svaté zemi“, jimž Izrael upírá klid a mír

Petra Dvořáková

Zatímco naše domovy zdobí napodobeniny výjevu Ježíšova zrození, křesťanská komunita v Betlémě a dalších okupovaných palestinských územích Vánoce, „svátky klidu a míru“, podruhé za sebou z důvodu izraelských masakrů v Gaze neslaví.

Dvě dívky si hrají na jižním předměstí Chán Júnís v Gaze, 22. prosince 2024. Foto Bašar Taleb, AFP

Mnoho lidí, kteří v tyto dny hnětou těsto, strojí stromečky a chvátají z jednoho obchodu do druhého, si pod slovem Betlém dost možná nepředstaví nic víc než bájné biblické místo se stodolou, kde se narodil Ježíš. Zatímco naše domovy zdobí stejnojmenné napodobeniny výjevu Ježíšova zrození, v Betlémě, městě ležícím na Izraelem ilegálně okupovaném palestinském území, letos Vánoce podruhé za sebou proběhnou v tichosti a bez oslav.

„Vánoční oslavy v celé Svaté zemi budou zahrnovat pouze náboženské rituály, stejně jako tomu bylo loni,“ uvedl Ramzi Khoury, vedoucí Vyššího prezidentského výboru pro církevní záležitosti. Rozhodnutí odůvodnil „důležitostí palestinské jednoty tváří v tvář bolesti, smutku a utrpení způsobeného genocidou, která je na našem lidu v Gaze páchána rozsáhlým arzenálem izraelské armády.“

Obvykle se přitom Vánoce v místě Ježíšova údajného zrození slaví s pompou a nahlas. Na Štědrý den tradičně prochází Betlémem radostný pochod, v němž místní skauti vyhrávají na všelijaké nástroje, zvláště na dudy. Další performance probíhají na Jeselském náměstí před vyparáděným vánočním stromem. Město září, ulicemi se rozléhají písně a modlitby. Oslav se každoročně účastní desetitisíce poutníků z celého světa, což pro město představuje zásadní finanční příjem.

Letos nicméně město stejně jako vloni vymění slavnostní kabátec za jednoduché obřady spojené především s truchlením a modlitbami. Khoury věřící z celého světa vyzývá, aby „ve svých modlitbách pamatovali na děti a ženy z Palestiny, které byly zabity, zraněny, vyhnány, nebo se stále pohřešují, na všechny, jimž radost z Vánoc upírá izraelská válečná mašinerie“.

Přední palestinský křesťanský teolog a pastor Evangelického luteránského vánočního kostela v Betlémě Munther Isaac na letošní první adventní neděli vydal dopis, v němž mezinárodní komunitu žádá o humanizaci palestinských dětí. Stejně jako vloni pak letos na Jeselském náměstí vytvořil betlém s Ježíškem zabaleným do palestinského šátku kefíja, jak leží na hromadě betonových sutin — s odůvodněním, že kdyby měl Ježíš býval přijít na svět dnes, dost možná by se právě pod sutinami narodil.

Cesta Marie s Josefem do Betléma dnes

Kdyby se Ježíš býval narodil dnes, dost možná by se zároveň narodil jinde než v Betlémě — vzhledem k téměř šedesát let trvající izraelské okupaci Západního břehu, kde Betlém leží. Stokilometrovou cestu mezi Betlémem a Nazaretem, v němž Marie s Josefem zahájili své putování, dělí hned čtyři izraelské vojenské checkpointy.

Na absurdní příkoří, jemuž dnes obyvatelstvo kolébky křesťanství čelí, kdysi upozornil svými díly streetartový umělec Banksy. Na separační zeď mezi Izraelem a Západním břehem, která se táhne nedaleko od Betléma, namaloval třeba pasovou kontrolu osla nebo Josefa a Marii, kterým cestu do Betléma zkřížila separační zeď.

A zatímco do Betléma donedávna nerušeně proudili věřící z druhého konce světa, palestinští křesťané z Gazy a jiných částí Západního břehu museli u izraelských úřadů škemrat o povolení se vánočních oslav v Ježíšově rodišti účastnit — a zpravidla se setkávali se zamítnutím. Ze stejného důvodu pak museli palestinští křesťané slavit Vánoce v odloučení od rodiny z jiných částí Palestiny.

Před založením státu Izrael křesťanská komunita v Palestině tvořila asi deset procent populace. A i poté, co značnou část z nich přinutil izraelský útisk k emigraci, žije v Palestině asi padesát tisíc křesťanů. Jejich komunita v Gaze patří mezi vůbec nejstarší na světě — a šance na její přežití dnes ohrožuje další izraelská válka. Na kostel svatého Porfyria, nejstarší kostel v Gaze, vloni v říjnu spadla izraelská bomba a zavraždila přinejmenším osmnáct lidí, kteří se tam před izraelskými nálety ukrývali.

Někteří teologové poukazují na paralely mezi příběhem Ježíše a palestinského lidu. Podobně jako Svatá rodina prchala do Egypta, jelikož král Herod zamýšlel Ježíše zabít, vyhnaly izraelské masakry z Gazy do Egypta tisíce Palestinců.

Nutno dodat, že drtivá většina obyvatelstva Gazy utéct do Egypta ani jinam nemůže — přechod přes hranice stojí tisíce dolarů a vyžaduje schválení egyptských i izraelských úřadů. Ven se tak dostali především lidé s dvojím občanstvím a menšina vážně raněných.

O Vánocích pamatujme na bratry a sestry v Betlémě

Mlčení západní křesťanské komunity k palestinskému utrpení, či dokonce otevřená podpora Izraele, se tak jeví mírně řečeno jako naprosto nepochopitelná. Židovský teolog Marc Ellis jej vysvětluje jako součást „mezináboženské ekumenické dohody“. Argumentuje, že přehlížení útlaku palestinského lidu v důsledku židovského etnonacionalismu umožňuje křesťanským církvím vyvinit se z vlastní historie antisemitismu a podílu na holocaustu Židů.

„Jak dlouho, Pane? Proč, Pane? Proč to dovoluješ a proč mlčíš? Lidstvo si zvolilo Herodovu cestu. Lidstvo oslavuje moc a krutost. Oslavuje nadvládu, chamtivost, zbraně, a dokonce i vyhlazování druhých,“ naléhal ve svém letošním vánočním kázání již zmiňovaný betlémský pastor Isaac. Podobně jako vloni světovou křesťanskou komunitu vyzval, aby „viděla obraz Ježíše v každém dítěti, které bylo zabito či vytaženo zpod sutin“.

Ve vskutku nekřesťanském přehlížení křivd páchaných Izraelem na palestinském lidu křesťanskou komunitou představuje důležitou výjimku papež František. Ten se už v roce 2014 během návštěvy v Izraeli zastavil u separační zdi mezi Jeruzalémem a Betlémem, aby se u ní pomodlil.

Letos v září pak odsoudil izraelské bombardování škol v Gaze jako ohavné. „Je mi líto, že to musím říct, ale nedomnívám se, že podnikají kroky potřebné k uzavření míru,“ prohlásil tehdy na adresu Izraele.

V prosinci pak ve Vatikánu spolu s hlavním betlémem na Svatopetrském náměstí papež odhalil ztvárnění scény narození Ježíše od palestinských umělců z Betléma Johnyho Andonii a Faten Nastas Mitwasiové. V betlému vyřezaném z olivového dřeva — olivové stromy představují jeden ze symbolů Palestiny — leží Ježíšek v jesličkách obalených kefíjou. „Dost bylo války, dost bylo násilí! Pamatujme na bratry a sestry, kteří přímo na místě [v Betlémě] a jiných částech světa trpí tragédií války,“ prohlásil při této příležitosti papež.

Současnou podobu vánočních svátků si značně podmanily imperativy pozdního kapitalismu. Měli bychom nicméně chovat na paměti, že dle křesťanských tradic nemají být Vánoce ani tak oslavou konzumu v úzkém kruhu nukleární rodiny, ale daleko spíše časem společenské sounáležitosti, ohleduplnosti a soucitu se všemi utlačovanými.

Neznamená to, že se musíme letošních oslav Vánoc podobně jako Betlém hned zříct. Můžeme se nicméně při horlivém nakupování pokusit vyhnout čemukoli, co podporuje Izrael a jím páchanou genocidu, můžeme hladovějící v Gaze finančně podpořit, a hlavně šířit povědomí o tom, že i v letošní „svátky klidu a míru“ Izrael klid a mír milionům lidí ve „Svaté zemi“ upírá.

Diskuse

Ano, plačme a modleme se za palestinské děti.

Plačme a modleme se za všechny nevinné oběti válek.

*********

A snad plačme i pro abstraktnější věci: 7. říjen, kdy se v Gaze naposledy oslavovalo, definitivně změnil Izrael. Změnil vše. Žádný mír nikdy nebude. Izraelci už v něj nevěří. Co se děje v Gaze nevidí, a když jim to ukážete, tak žádný soucit nečekejte.

A nenávist Palestinců vůči Izraeli už teď nemá hranic...

*********

Jediné světýlko naděje, které vidím, je, že už brzy skončí aspoň horká fáze nevyřešitelného konfliktu. Revoluce v Sýrii Izrael využil dokonale. Hamás i Hizballáh jsou na kolenou a potrvá, než se zase zvednou. Íránský pozemní pařát přes Irák a Sýrii byl přerušen, Izrael zlikvidoval i výzbroj syrské armády. S jakoukoliv sunnitskou novou vládou se dokáže domluvit. Dokonce Íránu zničil protileteckou obranu, takže tam můžou kdykoliv přiletět a zničit cokoliv.

Jsou pány situace a brzy bude zabíjení konec.

*********

JP
December 25, 2024 v 10.11

Ten vojenský útok Izraele na právě se zrodivší nový syrský stát byl naprosto šílený počin, kterým si Izrael nejspíše zadělal na další řetězec nikdy nekončících konfliktů a bojů. Místo aby se pokusil ve vztahu ke svému sousedu o nový počátek, založený na vzájemném respektu nebo přinejmenším nevměšování, svým nestoudným útokem tam spolehlivě vzbudil novou vlnu nenávisti vůči sobě samému.

Až zase někdy bude podniknut teroristický atentát na území Izraele, mající své zázemí v Sýrii - kdo si pak ještě vzpomene, že to se jen zpět vrací bumerang, který hodil Izrael sám?...

Podle mě je dobře, že Izrael ty zbraně v Sýrii zničil. Každá nepoužitá zničená zbraň je dobrá. Teď sice zase frčí, že jedině zbraně jsou zárukou míru, ale já se bojím, že je to spíš tak, že když se zbraně příliš nahromadí, nakonec je někdo použije a je mela...

Jaký by byl vlastně svět, kdybychom se jako lidstvo zřekli těžkých zbraní? Co kdyby útočná puška byla nejtěžší dostupná zbraň?? .......... vlastně si to ani neumím představit. Na každý pád by válka ztratila svou moderní destruktivitu, kdy z měst zůstává jenom prach.......

................ ale vlastně je to fuk. Doba velí zbrojit.

JN

Tak například v roce 70 n. l. byl Jeruzalém téměř kompletně srovnán se zemí.

JN

Kdyby se lidstvo zřeklo těžkých zbraní, teroristé i autokratičtí vládci by to velmi přivítali. Svět by, pane Morbicere, byl stejný, nebo spíš horší.

Je to prosté: Jde, pane Morbicere, o víru, že nadnárodní autorita bude v Severní Koreji, v Rusku i v Íránu fungovat lépe než odstrašení silou (ve svém důsledku silou ekonomiky).

Ale takhle přece těžké zbraně nefungují, že v rukou demokratů jsou to hodné mírotvůrčí zbraně, a v rukou autoritářů tfuj tfuj hnusácké zbraně. Fungují obecně. Pokud je svět nakloněný používání tvrdé síly, rozhodují. A takový svět, zdá se, přichází. A v takovém světě je výsledek jasný. Nejsilnější vyhrává. Když se touto optikou podíváme třeba na válku na Ukrajině, tak očekávaný výsledek bude: Ukrajina, Německo, největší poražení této války. Čechie se s Německem sveze. Rusko z toho vyjde s plichtou a vyhrává Amerika.

Při bližším pohledu už teď vidíme, že americké zbrojovky jedou na plný výkon, zakázky z celého světa prší jako déšť (a když nebudete utrácet za naše zbraně, přestaneme vás chránit, ha ha ha ...), bohatství se rozlévá do kraje, na frontě umírají Ukrajinci. Dokonce začínají USA místo Ruska vydělávat na dodávkách plynu do EU (je 4x dražší, ale za svobodu se musí platit holenkové).

Ruské zbrojovky taky jedou na plné pecky, ale všechno se to spotřebovává a ničí na frontě a hospodářství začíná tvrdě narážet na své limity. Z velké části přišlo o evropský trh fosilních paliv a asijští spojenci to zvýšením odběru nevyrovnají. Nicméně Rusko je Rusko, neefektivní, ale schopné obrovsky mrhat čímkoliv. A Německu říká -- vidíte vy pitomci, Američané aby nás zničili, klidně obětují Ukrajinu i Německo...

A současný Blízký východ taky naznačuje, že přichází doba hard power.

Pozor,

netvrdím, pane Morbicere, že ve fázi probíhající horké války, fungují zbraně v rukou demokratů jinak, než zbraně v rukou autoritářů. (V obou případech to většinou bouchne a je spousta mrtvých.) Tvrdím, že každé omezení („zákaz“), pokud má fungovat, předpokládá autoritu, která je schopna toto omezení („zákaz“) vynutit, a to dokonce i silou. Kdybychom se tedy „jako lidstvo zřekli těžkých zbraní a útočná puška by byla nejtěžší útočnou zbraňí“, svět by vypadal úplně stejně, jako kdybychom se těchto zbraní nezřekli, protože k tomu, aby takové omezení fungovalo, musí existovat autorita („světový policajt“), která je schopna toto omezení v celém světě vynutit.

Jestli mě ovšem paměť neklame, na „světového policajta“ se obvykle nadává (vždycky je někomu trnem v oku) a to dokonce i tehdy, když řekne, že to svoje policajtování pověsí na hřebík a bude se starat jen sám o sebe.

Jistě pane Nusharte, bylo to jen takové snění. Nicméně to jak se začalo nyní zbrojit, to je síla.

Mně zase šlo o to si uvědomit, že těžké zbraně, respektive ta moc, kterou dávají, je nadosobní síla, která není konzumentem dějin, ale jejich producentem. Podobá se gravitaci, která zakřivuje samotný prostor.

A je příbuzná a provázaná s fosilním byznysem.

A je potřeba, aby se protestní hnutí enviromentalistů obohatilo o požadavek odzbrojení. Ne jen požadavek míru. Ale opravdu i o odzbrojování. Nikdy nezměníte svět a lidstvo na udržitelný planetární systém, pokud se bude šíleně zbrojit. Kdy naposledy se tvrdě protestovalo proti zbrojení???

Ale zlomit ten takzvaný vojensko-průmyslový komplex, navíc nyní živený představou bez alternativ, že jedině vojenská síla zaručí mír ............. no, asi další věc bez šance.

Vladimír Putin je přesvědčený, že silová politika několika světových bloků (v jeho podání států-civilizací) nevyhnutelně nastupuje. Je to osud. Nijak tomu nejde zabránit, je to vůle dějin. Proto rozpoutal válku na Ukrajině. On samozřejmě věděl, že má v NATO několik blokačních států na čele s Německem, které by nedovolily vstup Ukrajiny. Ale právě pod tíhou nastupujícího osudu, o jehož nevyhnutelnosti je pevně přesvědčen, začal válku. A využil toho "poštěkávání", jak to označil papež. Putin vyloženě chce svět, kde bude rozhodovat hrubá síla.

Je vlastně smutné, že to vedle Ukrajiny nejvíc odskáče Německo, i když má svědomí čisté, když se nade vší pochybnost ukazuje, že Ukrajina není žádné Malorusko.

Představte si to takhle, pane Morbicere:

Představte si, že nemáte jinou možnost, než žít ve čtvrti, kde bují kriminalita, ve čtvrti, kde vládnou gangsteři, kde přestaly platit kulturní zvyklosti civilizovaného člověka, které jsou naopak všem jenom pro smích, policie tam už raději nechodí a dobře se tu daří apokalyptickým sektám, hlásajícím, že za tohle všechno může přirozená špatnost člověka a že je tedy třeba osvobodit se od všech přirozených autorit, kulturních zvyklostí civilizovaného člověka, zavrhnout všechny instituce, jako například policii, vzdát se dědičného hříchu konzumního života a vytvořit tímto způsobem nový lepší svět. Tohle je, pane Morbicere, obraz současného světa.

A vy tedy, pane Morbicere, doporučujete, aby všichni obyvatelé té „čtvrti“, kterým jde zcela upřímně o lepší svět, odhodili svoje zbraně...

Ano, možná vás ti, kterým jde o lepší svět, poslechnou. Ale ti, kterým o lepší svět nejde a rozumí proto jedině síle a slabosti, si pak rozhodně nebudou lámat hlavu s tím, jestli je něco zakázané nebo dovolené.

MP
January 5, 2025 v 10.36
Aleši Morbicerovi

Bohužel se strašlivě mýlíte. Izraelci jsou možná vojensky pány situace, ale z toho vůbec nevyplývá, že bude konec se zabíjením. Když to zle přeženu, Stát Izrael po celou svou existenci dokazuje, že sice dokáže zbraněmi a diplomacií vyhrávat války, ale neumí vyhrát mír.

Sám jste napsal, že nenávist Palestinců nezná hranic (sice se jedná o neoprávněnou generalizaci, ale srozumitelnou) a dodejme, že není pravděpodobné, že by vítězný Izrael byl ochoten udělat cokoliv proto, aby ji zmírnil. Takže nové kole odporu, který nemůže být politický, a proto je nutně teroristický, nové represe a akty státního teroru ad infinitum.

Reálně politický přístup, který ohledně Izraele provozujete, není můj šálek čaje, ale respektuji ho. Jenomže pak musíte brát v úvahu veškerou realitu, vzestup třetího světa, oslabení výsadní role USA a proměnu západoevropský společnosti hledajících modus vivendi se svými občany a obyvateli z Turecka, severní Afriky a indického subkontinentu; rozvoj blízkovýchodních zemí, sílící pozici Turecka a v neposlední řadě nerovnost demografického rozvoje v regionu.

Jak říkám, není to můj šálek čaje. Z mého pohledu je stát, který nechá své vojáky beztrestně vraždit děti a dopouští se v situaci jednoznačné vojenské převahy činů, které naplňují skutkovou podstatu válečných zločinů zločinecký stát (o nic lepší než teroristické organizace) a je v naprostém pořádku, že mezinárodní soud vymezil přesně místo tamějšího premiéra. A krev dětí nemůže vykoupit žádný sebeidealističtější nebo seberealističtější účel. Nejde o to, nad těmi dětmi truchlit, ale zabránit dalším zločinům a potrestat ty stávající.

Ale oni žádné zbraně, které by mohli odhodit, stejně nemají, pane Nusharte, abych zůstal u vašeho příkladu. Kdyby je měli, tak by si tak špatně nežili, taková je logika světa síly.

V podstatě jde o to, že přichází nevyhnutelná proměna z expanzivního partikulárního světa v globální udržitelný svět. Alternativou je globální zničení (se). A nikdo moc neví, co s tím.

V takových časech propukají partikulární krize globálního rozsahu. Třeba ztráta společného jazyka. Co dnes znamená slovo mír? Dnes může být mír mírem, válkou, hybridem i vůbec ničím. Záleží, kdo mluví a z jakého úhlu ho posloucháme... O "mír" už se mírové hnutí prostě nemůže opřít, je tekutý.

Odzbrojení na tom tak špatně není.

Ale opět --- ten tlak proti odzbrojení je tak velký, že nejde překročit. Obzvlášť konzervativci jsou z nastupujících změn tak vyděšení, že svět beze zbraní naprosto překračuje horizont jejich myšlení.

********

((( Mimochodem, vypleněné a vypálené město starověkou armádou jistě byla velká zkáza, ale město a krajina pokropená dvoutunovými leteckými pumami je přece jen jiný druh katastrofy. )))

Já jednání Izraele neschvaluji pane Profante.

Jen konstatuji nástup silových řešení.

MP
January 7, 2025 v 9.21
Aleš Morbicer

Já také netvrdím, že schvalujete jednání Izraele. Jen poukazuji na důvodné podezření, že ta "silová řešení" nejenže nic nevyřeší, ale spíše problém prohloubí.

Nereagoval jsem na na Vaš komentář ukončení slovy "hard power", ale na ten, který končil slovy: "Jsou pány situace a brzy bude zabíjení konec." -- toto zřetězení považuji za strašlivý omyl.

IH
January 7, 2025 v 14.19

""Jsou pány situace a brzy bude zabíjení konec." -- toto zřetězení považuji za strašlivý omyl."

Záleží na obecnějším vývoji. On totiž konflikt, do něhož se, neočekávaně a nechtěně, Izrael dostal, souvisí s jiným, o něco dříve započatým konfliktem s podstatnými mezinárodními důsledky. Ty byly spouštěčem palestinského útoku na Izrael 7. 10. 2023.

Izrael se své úspěchy na bojišti snaží proměňovat v systém bezpečnostních záruk a pragmatických vztahů. Územní expanze, natož zabíjení jeho politické či vojenské rozhodování nemotivují. Rekriminace za minulost nerozvrací izraelskou politiku přítomnosti pro budoucnost. Vztahy s Egyptem, Jordánskem a nakonec i Německem, jsou podle mne zmíněného dokladem.

MP
January 7, 2025 v 16.58
Ivo Horákovi

Je mi docela jedno, jaké jsou šiřší souvislosti toho, že izraelští vojáci aktuálně vraždí beztrestně -- ze strany svých nadřízených či vlády -- palestinské děti.

A nevidím, jediný důvod, proč se domnívat, že až aktuální válečné úsilí a páchání zločinů proti lidskosti ze stran stávající Izraelské vlády skončí, bude Stát Izrael obdařen lepšími bezpečnostními zárukami.

Vím pane Profante. Situace je ještě horší v tom, že ta beztrestnost, kterou armádě vláda poskytuje, se opírá o všeobecný souhlas židovského obyvatelstva. Udělejte co je třeba a moc nám to neukazujte, zní lidové zadání. A Netanjahuovi zase stoupá popularita. A samozřejmě nepomáhá, že Hamás z jasných důvodů své základny, sklady, výrobny raket atd skutečně umisťuje doprostřed civilní zástavby...

Můj zemřelý telavivský přítel byl přesvědčený, že tímto stát Izrael ztrácí svou vyvolenost a výjimečnost a od teď je na něj třeba nahlížet jako na jakýkoliv jiný stát světa. A bál se, že ho ta krutost k nevinným zničí...

A o bezpečnostní záruky jde, nicméně víme, jaký je na ně spoleh, takže spíš v druhé řadě. Podle toho co se děje chce mít Izrael kontrolu ve svých rukách a nemuset spoléhat na záruky.

Donald Trump mluví o připojování Kanady a obsazení panamského průplavu a Grónska ............. podle mě to začíná nabírat špatný směr.

MP
January 9, 2025 v 8.51
Právě

Gronsko a Kanada jsou trumpovské žvásty, samozřejmě varovné, protože posouvají to, co je část americké veřejnosti ochotná vzít jako ještě přijatelné; ale opravdu nebezpečný je Trump jinde -- Ukrajina, Čína a Blízký východ. A ovšem eskalace na jižní hranici. Tam surfuje po hraně třetí světové války.

Ale k Izraeli -- stále nevidím, jak by získával jakékoliv vlastní záruky, spíše naopak. Přímá vojenská okupace Gazy řeší málo, zastrašení sebekrutějšími represemi má své hranice, zájem Severu na normalizaci situace v Sýrii je masivní a jasně zdůvodněný a obnova bude znamenat i obnovu vojenské síly. O přeceňování leteckého střetu s Íránem ani nemluvě. Legitimace terorismu ze strany Mosadu po vybuchujících pagerech s příliš mnoha kolaterálními obětmi značná.

Cynik by uvažoval o spekulaci na to, že je pro USA a Evropu nepředstavitelné nechat Izrael padnout -- jenomže s generační obměnou, ztrátou historické paměti a proměnou populací v těchto regionech bych tuto nepředstavitelnost považoval za přinejmenším otřesenou.

Nebylo by, pane profesore, nejlepší, kdyby stát Izrael získal záruky své existence od té široké antisionistické koalice?

S generační obměnou, ztrátou historické paměti a proměnou populací v Evropě a v USA bych tuto možnost – stejně jako i vy – považoval za „konečné řešení“ všech problémů s židovským státem. (Ne že bych si to, na rozdíl od vás, přál.)

MP
January 9, 2025 v 14.02
Pane Nusharte,

Nevím, jak jste na tu myšlenku přišel, ale já si opravdu nepřeji zánik Státu Izrael. Ani tím, že by byl smeten do moře, ani tím, že by pokračoval ve ztrátě toho, co odlišuje stát od pouhé peleše lotrovské, tedy naplňování odpovědnosti, jež nespočívá v pouhé sebezáchově, ale v ustavičném vytváření možnosti žít na určitém území v relativním míru s ostatními, kteří tam žijí, a s převládající důvěrou v to, že všechny instituce státu sice chybují (stvořili je a provozují je nedokonalé a chybující lidské bytosti), ale přes tyto chyby usilují o férová, třebas občas pitomá a nedomyšlená řešení.

Když si tedy přejete, aby Izrael nezanikl a mohl existovat v míru s ostatními, tak to jste nejspíš taky podepsal tu petici proti akademickému antisemitismu.

MP
January 10, 2025 v 9.25
Milý pane Nusharte,

málokdy podepisuji petice.

Nicméně vzhledem k tomu, že se v akademických kruzích přece jen občas pohybuji a také jaksi z návyku (kdysi z pracovních důvodů) čtu zprávy o antisemitismu dost pečlivě vypočítávající nejen porušení zákona, ale i znepokojivé činy potenciálně antisemitismus podněcující, dovolím si tvrdit, že právě tento problém na českých a moravských školách není nijak virulentní.

Zažil jsem za dobu, kdy učím, zbabělé, protože nepodepsané, výpady studentů vůči kolegovi, který mluví češtinou podstatně stylisticky a gramaticky lepší než byla čeština těch výpadů, leč s východoslovanským přízvukem, zažil jsem verbální projevy odporné rasistické intolerance a ostrakizace obětí drogových závislostí, zažil ostrakizaci lidí s nonkonformními politickými názory -- ale nesetkal jsem na českých vysokých školách s antisemitskými personálními útoky a akademické projevy některých mých kolegů kritizující poměrně radikálně Stát Izrael nepřekročily nikdy míru slušnosti, byť u těch (byla jich mezi těmi radikálními většina), kteří se přitom hlásili ke svému židovství, nepostrádali silné emotivní nasazení.

Takže například ten požadavek anonymních „akademiků“, aby Irena Kalhousová byla vyhozena z Karlovy univerzity, se na Instagramu vůbec neobjevil a žádní „studenti“ na FSV UK v Jinonicích 5. 11. 2024 přednášku Adama Fagana nenarušili a policie tam taky vůbec nebyla, myslí si pan profesor.

MP
January 11, 2025 v 10.14
Takže

a) Protesty proti přednášce Adama Fagana nebyly antisemitské. To, že nesouhlasím, pokud někdo ve jménu nacionalismu veřejně propaguje porušování základních práv, se nestává antisemitismem jen proto, že jde o Fagana.

b) Oni anonymní akademici byli anonymní -- a podle všeho to nebyli akademici, přinejmenším ne členové akademické obce univerzity, jejíž členkou je Irena Kalhousová.

Aby bylo jasno - neschvaluji narušování jakékoliv diskuse na půdě univerzity. A už vůbec neschvaluji štvanice na vysokoškolské přednášející, pokud se jedná o jejich zjevnou odbornou nezpůsobilost.

Ale to je něco jiného než otevřené projevy antisemitismu.

A nepopírám, že v USA a v Německu (nejspíš i jinde, ale píši o tom, o čem alespoň něco vím) se z protesty proti válečným zločinům Izraele svezl tu a tam i hnusný černý pasažér antisemitismu. U nás (zatím?) nikoliv.

Nepodepisoval jsem petice proti akademické islamofobiii v době, kdy docent Konvička (jmenoval se tak?) založil jakési hnutí a z filosofické fakulty UK vyštvali arabistu, který si vzal Egypťanku a konvertoval k islámu. Nepodepisoval jsem petici proti učitelské propagaci ruských válečných zločinů na Ukrajině v době, kdy jakási bláznivá učitelka kázala žákům putinovskou propagandu a pan ředitel školy si s tím nevěděl rady -- byla by to lež, protože se jednalo o excesy, které nebyly pro akademickou a učitelskou sféru typické. Totéž se týká Vašich dvou příkladů.

MP
January 11, 2025 v 16.31
Omluva

Překlep opravdu hloupý, ve větě, která správně zní:

" A už vůbec neschvaluji štvanice na vysokoškolské přednášející, pokud se nejedná o jejich zjevnou odbornou nezpůsobilost."

Politoložka Irena Kalhousová je podle vás ten případ, kdy štvanice na vysokoškolské přednášející (pokud se jedná o jejich zjevnou odbornou nezpůsobilost) schvalujete, nebo jde taky o překlep?

MP
January 13, 2025 v 15.55
Pane Nusharte

... jděte do háje!

Neschvalovat štvanice na vysokoškolské vyučující (i pokud jde o jejich zjevnou odbornou nezpůsobilost) je podle mě zcela v pořádku. Na univerzitě by snad k tomuto účelu měly sloužit jiné mechanismy než ty štvanice. Překlep by to tedy být neměl.

Otázka na vás, pane profesore, zní, jestli Irena Kalhousová je podle vás odborně nezpůsobilá.

MP
January 14, 2025 v 9.49
Vážený pane Nusharta,

pokud vím, tak v tom internetovém hejtování povýšeném na petici nešlo o případnou odbornou způsobilost nebo nezpůsobilost doktorky Kalhousové. A já jsem tuto způsobilost nikde neuváděl v pochybnost. A opravdu nemohu za Vaší neschopnost přečíst jednoduché české souvětí a poznat větu předmětnou.

Za to považuji vás za zcela nezpůsobilého diskutovat o situaci na Karlově univerzitě - k tomu nestačí nechápavá četba novin.

Takže mne omluvte, na další Vaše otázky nehodlám reagovat a račte jít do háje, pokud možno hlubokého.

Tudíž ještě jednou

Musíte si, milý pane profesore, vybrat: Buď jste způsobilost doktorky Kalhousové nikde neuváděl v pochybnost, nebo doktorka Kalhousová moderovala přednášku, kde se „ve jménu nacionalismu veřejně propagovalo porušování základních práv“.

Když jste na té přednášce Adama Fagana vůbec nebyl (nevíte, že ji moderovala Kalhousová), jak můžete vědět, že se tam „ve jménu nacionalismu veřejně propagovalo porušování základních práv“?

MP
January 15, 2025 v 10.29
Jak už jsem řekl

Jděte do háje a přestaňte neustále sdělovat své domněnky o tom, co si myslím nebo kde jsem byl či co mohu vědět.

PK
January 16, 2025 v 0.56

Genocida/váka (jak je libo) v Gaze se děla/děje s výraznou podporou USA. Přílíš kritický pohled na ni by tak mohl vést ke zpochybnění role USA jako našeho hlavního spojence. To by mohlo vést k hledání alternativy. Ty jsou, alespoň pro jedince, kteří se zajímají o zahranční politiku, logické, naše planeta je poměrně malá (Rusko, Čína, samostatnější politika EU nebo její části - politika více nezávislá na USA).

Domyšleno do důsledků je tedy postoj tolerující chování Izraele, USA, případně dalších jejich spojenců a dodavatelů zbraní, např. Německa, pochopitelný a konzistentní. Na rozdíl od geopolitické ezoteriky, kterou tu předvádí např. redakce DR. Pochopitelný samozřejmě z hlediska logiky a dynamiky mezinárodních vztahů, nikoli z hlediska lidského.

Nebudu, milý pane profesore, sdělovat žádné domněnky, sdělím jen čistá fakta: „Nikde jste neuváděl v pochybnost způsobilost doktorky Kalhousové“, naopak tvrdíte, že ta přednáška, kterou doktorka Kalhousová moderovala, „ve jménu nacionalismu veřejně propagovala porušování základních práv“.

MP
January 20, 2025 v 11.45
Vážený pane Nusharte,

Martin Heidegger byl nácek hodně odpudivého typu. A zároveň to byl nejen jeden z nejvýznamnějších filosofů 20. století, ale také velmi učený vzdělanec. To se bohužel navzájem nevylučuje.

S doktorkou Kalhousovou se určitě neshodnu v hodnocení jednání izraelské armády v Gaze, vybuchujícím pagerům a bombardování syrských skladů, ale to nemá nic společného s mojí či její odbornou akademickou kompetencí.

To myslíte jako odpověď na požadavky té petice proti akademickému antisemitismu? Koneckonců, „když může být nácek Heidegger odborně kompetentní, proč by antisemita nemohl být akademikem?“

Morální sebereflexe je tedy u akademika nepodstatná a to, na čem záleží, je jedině odborná způsobilost?

Štvanice na vysokoškolské přednášející tedy s jedinou výjimkou neschvalujete. Tou výjimkou, kdy je podle vás štvanice štvanice na vysokoškolského přednášejího zcela oprávněná, je jeho zjevná odborná nezpůsobilost.

Adam Fagan je podle vás nezpůsobilý morálně, nebo odborně?

+ Další komentáře