Mnoho lidí, kteří v tyto dny hnětou těsto, strojí stromečky a chvátají z jednoho obchodu do druhého, si pod slovem Betlém dost možná nepředstaví nic víc než bájné biblické místo se stodolou, kde se narodil Ježíš. Zatímco naše domovy zdobí stejnojmenné napodobeniny výjevu Ježíšova zrození, v Betlémě, městě ležícím na Izraelem ilegálně okupovaném palestinském území, letos Vánoce podruhé za sebou proběhnou v tichosti a bez oslav.

„Vánoční oslavy v celé Svaté zemi budou zahrnovat pouze náboženské rituály, stejně jako tomu bylo loni,“ uvedl Ramzi Khoury, vedoucí Vyššího prezidentského výboru pro církevní záležitosti. Rozhodnutí odůvodnil „důležitostí palestinské jednoty tváří v tvář bolesti, smutku a utrpení způsobeného genocidou, která je na našem lidu v Gaze páchána rozsáhlým arzenálem izraelské armády.“

Obvykle se přitom Vánoce v místě Ježíšova údajného zrození slaví s pompou a nahlas. Na Štědrý den tradičně prochází Betlémem radostný pochod, v němž místní skauti vyhrávají na všelijaké nástroje, zvláště na dudy. Další performance probíhají na Jeselském náměstí před vyparáděným vánočním stromem. Město září, ulicemi se rozléhají písně a modlitby. Oslav se každoročně účastní desetitisíce poutníků z celého světa, což pro město představuje zásadní finanční příjem.

Letos nicméně město stejně jako vloni vymění slavnostní kabátec za jednoduché obřady spojené především s truchlením a modlitbami. Khoury věřící z celého světa vyzývá, aby „ve svých modlitbách pamatovali na děti a ženy z Palestiny, které byly zabity, zraněny, vyhnány, nebo se stále pohřešují, na všechny, jimž radost z Vánoc upírá izraelská válečná mašinerie“.

Přední palestinský křesťanský teolog a pastor Evangelického luteránského vánočního kostela v Betlémě Munther Isaac na letošní první adventní neděli vydal dopis, v němž mezinárodní komunitu žádá o humanizaci palestinských dětí. Stejně jako vloni pak letos na Jeselském náměstí vytvořil betlém s Ježíškem zabaleným do palestinského šátku kefíja, jak leží na hromadě betonových sutin — s odůvodněním, že kdyby měl Ježíš býval přijít na svět dnes, dost možná by se právě pod sutinami narodil.

Cesta Marie s Josefem do Betléma dnes

Kdyby se Ježíš býval narodil dnes, dost možná by se zároveň narodil jinde než v Betlémě — vzhledem k téměř šedesát let trvající izraelské okupaci Západního břehu, kde Betlém leží. Stokilometrovou cestu mezi Betlémem a Nazaretem, v němž Marie s Josefem zahájili své putování, dělí hned čtyři izraelské vojenské checkpointy.

Na absurdní příkoří, jemuž dnes obyvatelstvo kolébky křesťanství čelí, kdysi upozornil svými díly streetartový umělec Banksy. Na separační zeď mezi Izraelem a Západním břehem, která se táhne nedaleko od Betléma, namaloval třeba pasovou kontrolu osla nebo Josefa a Marii, kterým cestu do Betléma zkřížila separační zeď.

A zatímco do Betléma donedávna nerušeně proudili věřící z druhého konce světa, palestinští křesťané z Gazy a jiných částí Západního břehu museli u izraelských úřadů škemrat o povolení se vánočních oslav v Ježíšově rodišti účastnit — a zpravidla se setkávali se zamítnutím. Ze stejného důvodu pak museli palestinští křesťané slavit Vánoce v odloučení od rodiny z jiných částí Palestiny.

Před založením státu Izrael křesťanská komunita v Palestině tvořila asi deset procent populace. A i poté, co značnou část z nich přinutil izraelský útisk k emigraci, žije v Palestině asi padesát tisíc křesťanů. Jejich komunita v Gaze patří mezi vůbec nejstarší na světě — a šance na její přežití dnes ohrožuje další izraelská válka. Na kostel svatého Porfyria, nejstarší kostel v Gaze, vloni v říjnu spadla izraelská bomba a zavraždila přinejmenším osmnáct lidí, kteří se tam před izraelskými nálety ukrývali.

Někteří teologové poukazují na paralely mezi příběhem Ježíše a palestinského lidu. Podobně jako Svatá rodina prchala do Egypta, jelikož král Herod zamýšlel Ježíše zabít, vyhnaly izraelské masakry z Gazy do Egypta tisíce Palestinců.

Nutno dodat, že drtivá většina obyvatelstva Gazy utéct do Egypta ani jinam nemůže — přechod přes hranice stojí tisíce dolarů a vyžaduje schválení egyptských i izraelských úřadů. Ven se tak dostali především lidé s dvojím občanstvím a menšina vážně raněných.

O Vánocích pamatujme na bratry a sestry v Betlémě

Mlčení západní křesťanské komunity k palestinskému utrpení, či dokonce otevřená podpora Izraele, se tak jeví mírně řečeno jako naprosto nepochopitelná. Židovský teolog Marc Ellis jej vysvětluje jako součást „mezináboženské ekumenické dohody“. Argumentuje, že přehlížení útlaku palestinského lidu v důsledku židovského etnonacionalismu umožňuje křesťanským církvím vyvinit se z vlastní historie antisemitismu a podílu na holocaustu Židů.

„Jak dlouho, Pane? Proč, Pane? Proč to dovoluješ a proč mlčíš? Lidstvo si zvolilo Herodovu cestu. Lidstvo oslavuje moc a krutost. Oslavuje nadvládu, chamtivost, zbraně, a dokonce i vyhlazování druhých,“ naléhal ve svém letošním vánočním kázání již zmiňovaný betlémský pastor Isaac. Podobně jako vloni světovou křesťanskou komunitu vyzval, aby „viděla obraz Ježíše v každém dítěti, které bylo zabito či vytaženo zpod sutin“.

Ve vskutku nekřesťanském přehlížení křivd páchaných Izraelem na palestinském lidu křesťanskou komunitou představuje důležitou výjimku papež František. Ten se už v roce 2014 během návštěvy v Izraeli zastavil u separační zdi mezi Jeruzalémem a Betlémem, aby se u ní pomodlil.

Letos v září pak odsoudil izraelské bombardování škol v Gaze jako ohavné. „Je mi líto, že to musím říct, ale nedomnívám se, že podnikají kroky potřebné k uzavření míru,“ prohlásil tehdy na adresu Izraele.

V prosinci pak ve Vatikánu spolu s hlavním betlémem na Svatopetrském náměstí papež odhalil ztvárnění scény narození Ježíše od palestinských umělců z Betléma Johnyho Andonii a Faten Nastas Mitwasiové. V betlému vyřezaném z olivového dřeva — olivové stromy představují jeden ze symbolů Palestiny — leží Ježíšek v jesličkách obalených kefíjou. „Dost bylo války, dost bylo násilí! Pamatujme na bratry a sestry, kteří přímo na místě [v Betlémě] a jiných částech světa trpí tragédií války,“ prohlásil při této příležitosti papež.

Současnou podobu vánočních svátků si značně podmanily imperativy pozdního kapitalismu. Měli bychom nicméně chovat na paměti, že dle křesťanských tradic nemají být Vánoce ani tak oslavou konzumu v úzkém kruhu nukleární rodiny, ale daleko spíše časem společenské sounáležitosti, ohleduplnosti a soucitu se všemi utlačovanými.

Neznamená to, že se musíme letošních oslav Vánoc podobně jako Betlém hned zříct. Můžeme se nicméně při horlivém nakupování pokusit vyhnout čemukoli, co podporuje Izrael a jím páchanou genocidu, můžeme hladovějící v Gaze finančně podpořit, a hlavně šířit povědomí o tom, že i v letošní „svátky klidu a míru“ Izrael klid a mír milionům lidí ve „Svaté zemi“ upírá.