Vzduch voní po kávě, kterou si sem někteří přinesli v kartonových kelímcích. Ranní slunce je ostré, leč studené, pročež dvě dobrovolnice rozdávají do prokřehlých dlaní okolo stojících čaj. Je pondělí 7. března, osmá hodina ranní, Berlín se teprve probouzí do nadcházejícího pracovního týdne. A v budově městského Parlamentu, nedaleko níž postáváme, právě probíhá zasedání místní Komise pro vnitřní záležitosti.

„Raz, dva, tři, čtyři, nemůžete nás všechny deportovat, pět, šest, sedm, osm, je čas náš tlak eskalovat,“ skanduje přibližně dvě stě lidí. Někteří bubnují či řinčí plechovým nádobím. Značná část přítomných má hrdla či hlavy zabaleny do palestinských šátků kefíja v různorodých barevných variacích. Nad hlavami trčí transparenty jako „Berlíne, nemůžeš deportovat hnutí!“, „Deportujte policii“ nebo „Od Odry k Rýnu Německo podporuje válečné zločiny.“

„A teď bych na pódiu ráda přivítala Žida, který se narodil v Palestině a kterého někteří z vás možná znají,“ předává jedna z řečnic mikrofon vousatému muži v bílém rouchu splývajícím až na zem s viditelně nekvalitní nazrzlou kudrnatou parukou na hlavě. Očividný Ježíš se plamenně pouští do biblického kázaní, konkrétně cituje z Matoušova evangelia:

„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nepravosti. (…) Stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých. A říkáte: Kdybychom my žili za dnů našich otců, nebyli bychom se s nimi podíleli na smrti proroků.“

Ježíš se odmlčí, ticho zaplňují pobavené ovace. „A pro ty, kdo teď zasedají v Parlamentu, přečtu ještě úryvek z německé ústavy, která by pro ně něčím jako biblí měla být. Článek 5: Každý má právo svobodně projevovat a šířit své názory slovem, písmem a obrazem a bez překážek se informovat ze všeobecně přístupných zdrojů. Svoboda tisku a svoboda zpravodajství prostřednictvím rozhlasu a filmu jsou zaručeny. Cenzura se nekoná.“

Odůvodnění deportací? Urážka policisty či skandování „Svobodná Palestina“

Důvodem svolání dnešní demonstrace jsou příkazy k vyhoštění čtyř zahraničních propalestinských aktivistů z Německa. Cooper Longbottom z USA, Kasia Wlaszczyk z Polska a Shane O’Brien spolu s Robertou Murray z Irska mají Německo opustit do 21. dubna. O jejich vyhoštění rozhodl cizinecký úřad v Berlíně. O případu informoval minulý týden novinář na volné noze Hanno Hauenstein, a to ve spolupráci s americkým časopisem Intercept a izraelsko-palestinským magazínem +972.

Ani jeden z aktivistů přitom nebyl odsouzen za trestný čin. Jak v Hauensteinově investigaci upozorňuje advokát a předseda výkonného výboru pro migrační právo Německé advokátní komory Thomas Oberhäuser, dle německého migračního zákona nemusí být usvědčení ze zločinu samo o sobě důvodem k vyhoštění.

„Klíčová otázka ale je: jak vážná je hrozba a jak přiměřená je reakce? Pokud je někdo vyhoštěn jen kvůli svým politickým názorům, jedná se o hrubé překročení pravomocí,“ zdůraznil Oberhäuser pro Intercept.

Pro vyhoštění každého ze čtyř aktivistů cizinecký úřad uvádí jiné důvody, všechny nicméně souvisejí s jejich propalestinským aktivismem, konkrétně s účastí na blokádách silnic, masovém sit-in protestu na berlínském hlavním nádraží nebo na obsazení berlínské Svobodné univerzity na konci října 2024. Poslední akce se jako jediné měli účastnit všichni čtyři aktivisté.

Právě s říjnovým obsazením Svobodné univerzity se pojí nejzávažnější obvinění — aktivisté měli na univerzitě poničit IT vybavení nebo posprejovat zdi. Skutečnost, že se čtyři lidé, kteří mají být vyhoštěni, na těchto činech osobně podíleli, však není prokázaná. Autority tak pouze předpokládají na základě jejich účasti na kolektivní akci jako takové. Ani vandalismus nicméně nepředstavuje natolik zásadní společenskou hrozbu, aby se jím dala ospravedlnit deportace.

Konkrétní obvinění vznesená proti jednotlivým aktivistům zahrnují třeba nazvání policisty „fašistou“ — což v Německu jakožto „urážka úřední osoby“ trestný čin představuje. Aktivisté měli zároveň skandovat „Svobodná Palestina“ nebo „Od řeky k moři, Palestina bude svobodná“ - tedy slogan, který vloni Německo postavilo mimo zákon.

Jako v Trumpových Spojených státech

Jak podotýká Hauenstein, příkazy k vyhoštění vyvolaly údiv i mimo propalestinskou skupinu, a to zvlášť s ohledem na skutečnost, že tři ze čtyř aktivistů jsou unijními občany. „Právníci, s nimiž jsem hovořil, připouštějí, že omezit něčí svobodu pohybu v rámci Evropské unie německé i unijní právo umožňuje — avšak pouze z důvodu velmi vážných obvinění,“ zdůrazňuje Hauenstein nad odpolední kávou v minimalistickém interiéru kavárny v berlínském Neuköllnu.

„Všichni čtyři aktivisté mají zcela čisté trestní rejstříky. Právně vzato na ně nemají takřka nic — pouze podezření a obvinění. I lidé, kteří Palestinu jinak přehlížejí, proto vnímají, že jsou příkazy k vyhoštění odůvodněny velmi pochybným způsobem,“ upozorňuje Hauenstein. Roli ve veřejném pobouření přitom zřejmě sehrál i Hauensteinem použitý příměr k dění v Trumpových USA, jimž se většina německého establishmentu podobat rozhodně nechce. Alespoň prozatím.

Je to vůbec poprvé, kdy odůvodnění příkazů k vyhoštění explicitně zmiňuje německý „Staatsräson“ — tedy závazek bránit Izrael. „Staatsräson je přitom pouhým politickým konceptem, který není právně závazný, a nemá tudíž mít žádné právní důsledky,“ podotýká Hauenstein.

Berlínský senát, pod nějž městský cizinecký úřad spadá, na dotaz Deníku Referendum, zda považuje výše citované důvody za dostatečné k deportaci unijních občanů, neodpověděl. Dle Hauensteinovy investigace měl nicméně senát na cizinecký úřad, když vedoucí Odboru pro prevenci kriminality a repatriaci Silke Buhlmannová označila odůvodnění příkazů k vyhoštění za nedostatečná, vyvíjet nátlak.

Berlínský starosta Kai Wegner, který je slepou podporou Izraele proslulý a jehož přičiněním je protipalestinská represe v Berlíně ještě brutálnější než ve zbytku Německa, má nicméně jasno. „Každý, kdo zpochybňuje právo Izraele na existenci nebo glorifikuje antisemitské násilí, překračuje červenou linii. Nařízené omezení svobody pohybu pro antisemitské pachatele je proto správné a nezbytné. Postoj Berlínského senátu je jasný,“ prohlásil pro deník Welt.

Většina lidí se bojí účastnit demonstrací

Příkazy k vyhoštění propalestinských aktivistů z unijních zemí vyrazily dech i lidem z propalestinského hnutí, kteří potírání občanských svobod v souvislosti s projevy solidarity s Palestinou v Německu dlouhodobě sledují.

„Německo opouští trajektorii liberální demokracie,“ komentuje za užaslého kroutění hlavou německo-palestinský aktivista Ramsis Kilani, kterého na konci loňského roku za jeho propalestinské aktivity vyrazila ze svých řad německá levicová strana Die Linke a jehož potkávám na pondělní demonstraci.

Pokouším se navázat hovor s dalšími účastníky, abych se jich zeptala, jak se v kontextu eskalující represe cítí, ale jakmile oznamuji, že jsem novinářka, tiše se usmějí a zavrtí hlavou. Jejich mlčení ovšem představuje více než výmluvnou odpověď.

Značná část přítomných — a takřka všichni v organizátorských vestách — mají tváře zakryté šátky či rouškami. „Proti tolika z nás byly vedeny očerňovací kampaně,“ vysvětluje jeden z organizátorů, který si zrovna roušku stáhl, aby se napil čaje. Když se jej ptám, zda s nárůstem represí mohutní i strach lidí v jeho okolí se propalestinských demonstrací účastnit, nad banalitou mého dotazu se pobaveně uchechtne: „Jasně, že jo, na sto procent. Spousta lidí se prostě bojí přijít!“

„Přesně to je případ většiny mých přátel. Většina lidí, které znám, se bojí účastnit demonstrací nebo Izrael veřejně kritizovat,“ souhlasí Anna, zástupkyně tzv. Irského bloku v Berlíně, který ve městě sdružuje irské propalestinské aktivisty. Sama se domnívá, že jakožto akademičce jí po ukončení doktorátu nezbude než Německo opustit.

„Nemusíte být radikální. Stačí prohlašovat, že Německo by mělo respektovat své mezinárodně-právní závazky nebo zatykače Mezinárodního trestního soudu, a práci v německém akademickém sektoru s nejvyšší pravděpodobností nedostanete,“ vysvětluje Anna, o níž se v panující atmosféře bojím napsat víc, než že jí z krku spadá kefíja v palestinských národních barvách.

Migrační legislativa jako zbraň

Německo nicméně nevyhání propalestinské aktivisty ze svého území ani zdaleka poprvé. Připomeňme třeba syrsko-palestinského aktivistu Zaida Abdulnassera, kterému kvůli politické činnosti odňali status uprchlíka v roce 2023. Letos byl do Řecka deportován přinejmenším jeden mladík z Gazy, který se v Berlíně angažoval v demonstracích proti genocidě ve své domovině. A o dalších deportacích se má brzy rozhodnout.

V říjnu 2023 Německo zároveň pozastavilo rozhodování o žádostech o azyl u všech lidí z Gazy — situace v rozbombardovaném hladovějícím pásmu je totiž prý „nejistá“. A budoucí kancléř Friedrich Merz tehdy na otázku, zda má Německo Palestince z Gazy přijímat, odpověděl: „Mladých antisemitských mužů už máme v zemi dost.“

„Vím o desítkách případů, kdy Arabové či Palestinci ztratili status uprchlíka nebo povolení k pobytu proto, že vyjadřovali svůj propalestinský postoj na sociálních sítích nebo na demonstracích. Ale moc se o nich nepsalo — i kvůli předpojatosti médií,“ upozorňuje právník Alexander Gorski, který zastupuje dva z aktivistů, jimž vyhoštění hrozí. „Teď tu máme nicméně případ, který je jednoznačně politický a který dobře ilustruje, že je migrační legislativa zneužívána jako zbraň,“ dodává.

Skutečná hrozba pro společnost

Všichni čtyři aktivisté se odvolali a věří, že zpolitizované příkazy k jejich vyhoštění v soudní síni neobstojí. Gorski v této souvislosti připomíná případ španělské prokurdské aktivistky Marie V., o jejímž vyhoštění s odkazem na její podezřele plynulou kurdštinu a účast na prokurdských politických akcích rozhodly autority v roce 2021. Soud ale příkaz k jejímu vyhoštění následně zrušil.

Ve věci příkazů k vyhoštění propalestinských aktivistů pak hodlá oslovit Evropskou komisi irská europoslankyně Lyn Boylanová. „Rozhodnutí Berlína o vyhoštění dvou irských občanů za projevy solidarity s Palestinou je hrubým porušením Evropské úmluvy o lidských právech a Listiny základních práv EU. Německo je oběma těmito dokumenty vázáno a nyní je zjevné, že své závazky nedodržuje,“ komentovala Boylanová své rozhodnutí pro irský magazín The Journal.

„Kriminalizace solidarity slouží zájmům izraelské vlády, která mezitím pokračuje se svou genocidní politikou v Gaze. A světoví lídři nejsou jen tichými spoluviníky — teď ještě chtějí umlčet občany, kteří se odvážili postavit na stranu lidských práv a mezinárodního práva,“ doplnila europoslankyně.

Šance, že rozhodnutí berlínských autorit soud nakonec zvrátí, však nic nemění na prohlubujícím se příkopu mezi německým establishmentem a různorodou komunitou lidí, kteří přiznávají Palestincům a Palestinkám lidství a s ním spojená práva. A to na rozdíl od posprejované univerzitní zdi představuje pro společenskou soudržnost a malomocnou demokracii v Německu skutečnou hrozbu.