Vzduch voní po kávě, kterou si sem někteří přinesli v kartonových kelímcích. Ranní slunce je ostré, leč studené, pročež dvě dobrovolnice rozdávají do prokřehlých dlaní okolo stojících čaj. Je pondělí 7. března, osmá hodina ranní, Berlín se teprve probouzí do nadcházejícího pracovního týdne. A v budově městského Parlamentu, nedaleko níž postáváme, právě probíhá zasedání místní Komise pro vnitřní záležitosti.

„Raz, dva, tři, čtyři, nemůžete nás všechny deportovat, pět, šest, sedm, osm, je čas náš tlak eskalovat,“ skanduje přibližně dvě stě lidí. Někteří bubnují či řinčí plechovým nádobím. Značná část přítomných má hrdla či hlavy zabaleny do palestinských šátků kefíja v různorodých barevných variacích. Nad hlavami trčí transparenty jako „Berlíne, nemůžeš deportovat hnutí!“, „Deportujte policii“ nebo „Od Odry k Rýnu Německo podporuje válečné zločiny.“

„A teď bych na pódiu ráda přivítala Žida, který se narodil v Palestině a kterého někteří z vás možná znají,“ předává jedna z řečnic mikrofon vousatému muži v bílém rouchu splývajícím až na zem s viditelně nekvalitní nazrzlou kudrnatou parukou na hlavě. Očividný Ježíš se plamenně pouští do biblického kázaní, konkrétně cituje z Matoušova evangelia:

„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nepravosti. (…) Stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých. A říkáte: Kdybychom my žili za dnů našich otců, nebyli bychom se s nimi podíleli na smrti proroků.“

Ježíš se odmlčí, ticho zaplňují pobavené ovace. „A pro ty, kdo teď zasedají v Parlamentu, přečtu ještě úryvek z německé ústavy, která by pro ně něčím jako biblí měla být. Článek 5: Každý má právo svobodně projevovat a šířit své názory slovem, písmem a obrazem a bez překážek se informovat ze všeobecně přístupných zdrojů. Svoboda tisku a svoboda zpravodajství prostřednictvím rozhlasu a filmu jsou zaručeny. Cenzura se nekoná.“

Odůvodnění deportací? Urážka policisty či skandování „Svobodná Palestina“

Důvodem svolání dnešní demonstrace jsou příkazy k vyhoštění čtyř zahraničních propalestinských aktivistů z Německa. Cooper Longbottom z USA, Kasia Wlaszczyk z Polska a Shane O’Brien spolu s Robertou Murray z Irska mají Německo opustit do 21. dubna. O jejich vyhoštění rozhodl cizinecký úřad v Berlíně. O případu informoval minulý týden novinář na volné noze Hanno Hauenstein, a to ve spolupráci s americkým časopisem Intercept a izraelsko-palestinským magazínem +972.

Ani jeden z aktivistů přitom nebyl odsouzen za trestný čin. Jak v Hauensteinově investigaci upozorňuje advokát a předseda výkonného výboru pro migrační právo Německé advokátní komory Thomas Oberhäuser, dle německého migračního zákona nemusí být usvědčení ze zločinu samo o sobě důvodem k vyhoštění.

„Klíčová otázka ale je: jak vážná je hrozba a jak přiměřená je reakce? Pokud je někdo vyhoštěn jen kvůli svým politickým názorům, jedná se o hrubé překročení pravomocí,“ zdůraznil Oberhäuser pro Intercept.

Pro vyhoštění každého ze čtyř aktivistů cizinecký úřad uvádí jiné důvody, všechny nicméně souvisejí s jejich propalestinským aktivismem, konkrétně s účastí na blokádách silnic, masovém sit-in protestu na berlínském hlavním nádraží nebo na obsazení berlínské Svobodné univerzity na konci října 2024. Poslední akce se jako jediné měli účastnit všichni čtyři aktivisté.