Donald Trump překvapil svým dravým nástupem do úřadu mnohé, třebaže většinou jen tím, co před volbami sliboval. Výstup k otázce Gazy z minulého týdne byl ovšem opravdu příslovečný blesk z čistého nebe: nejenže se americký prezident vyslovil pro těžko představitelný masový odsun více než dvou milionů Palestinců neznámo kam — s touto myšlenkou si ostatně pohrával už kdekdo; Trump ještě navíc přisadil, že USA pásmo vyčistí, zrekonstruují, přebudují na „riviéru s luxusními nemovitostmi“ a generátor „neomezeného množství pracovních míst“, a nad to že budou pásmo i samy vlastnit.

Reakce ze zbytku světa na sebe nedala dlouho čekat: „nerealistické“, „nelogické“, „nepřípustné“, „totálně přehnané“, „nelegitimní“, „nelegální“, „naprosto absurdní“ i „popravdě idiotské“.

Zní to vlastně jen jako další trumpovina, chtělo by se řici. Něco podobného jako nejdivočejší slib z Trumpova prvního mandátu, totiž že postaví zeď podél celé hranice s Mexikem a donutí Mexiko „za ni zaplatit“. Jak již dnes spolehlivě víme, ona hraniční zeď se za Trumpa rozrostla pouze ze 654 mil na 669 mil, tedy o patnáct mil. A i když byla část starého valu k tomu rozšířena, zbylých 1285 mil z 1954mílové hranice zůstalo neobezděno. Mexiko samozřejmě nezaplatilo nic.

Jenomže jak vidno z vývoje v posledních dnech, plán bere vážně jak americká vláda, tak různí další aktéři. Trumpova šéfka tiskového oddělení Karoline Leavittová jej označila za „historický“ a ujistila veřejnost, že se obejde bez nasazení amerických vojáků. Ministr zahraničí Marco Rubio přišel s vyjasněním, že navrhované vysídlení palestinské populace bude jen „přechodné“ a že jde o logický krok, protože během tak rozsáhlé rekonstrukce „musejí ti lidé žít někde jinde“.