Donald Trump překvapil svým dravým nástupem do úřadu mnohé, třebaže většinou jen tím, co před volbami sliboval. Výstup k otázce Gazy z minulého týdne byl ovšem opravdu příslovečný blesk z čistého nebe: nejenže se americký prezident vyslovil pro těžko představitelný masový odsun více než dvou milionů Palestinců neznámo kam — s touto myšlenkou si ostatně pohrával už kdekdo; Trump ještě navíc přisadil, že USA pásmo vyčistí, zrekonstruují, přebudují na „riviéru s luxusními nemovitostmi“ a generátor „neomezeného množství pracovních míst“, a nad to že budou pásmo i samy vlastnit.

Reakce ze zbytku světa na sebe nedala dlouho čekat: „nerealistické“, „nelogické“, „nepřípustné“, „totálně přehnané“, „nelegitimní“, „nelegální“, „naprosto absurdní“ i „popravdě idiotské“.

Zní to vlastně jen jako další trumpovina, chtělo by se řici. Něco podobného jako nejdivočejší slib z Trumpova prvního mandátu, totiž že postaví zeď podél celé hranice s Mexikem a donutí Mexiko „za ni zaplatit“. Jak již dnes spolehlivě víme, ona hraniční zeď se za Trumpa rozrostla pouze ze 654 mil na 669 mil, tedy o patnáct mil. A i když byla část starého valu k tomu rozšířena, zbylých 1285 mil z 1954mílové hranice zůstalo neobezděno. Mexiko samozřejmě nezaplatilo nic.

Jenomže jak vidno z vývoje v posledních dnech, plán bere vážně jak americká vláda, tak různí další aktéři. Trumpova šéfka tiskového oddělení Karoline Leavittová jej označila za „historický“ a ujistila veřejnost, že se obejde bez nasazení amerických vojáků. Ministr zahraničí Marco Rubio přišel s vyjasněním, že navrhované vysídlení palestinské populace bude jen „přechodné“ a že jde o logický krok, protože během tak rozsáhlé rekonstrukce „musejí ti lidé žít někde jinde“.

Izraelský premiér Netanjahu následně ujišťoval osobně kongresmany, že není potřeba, aby se USA ve věci angažovaly přímo silou — Izrael zjevně vše zařídí. Trump později ještě sám uvedl, že Spojené státy dostanou Gazu rovnou od Izraele, který „jim ji předá, až skončí s bojovými operacemi“. Jakoby Izraeli Gaza patřila…

Všechny arabské země regionu iniciativu odmítly. Mluví o etnickém čištění, chaosu, genocidě. Rubio je ale má teď přesvědčovat, aby změnily názor, a Trump už hrozí zastavením dotací.

Izraelská armáda mezitím dostala pokyn se na „dobrovolné přesídlování“ Palestinců připravit a izraelský ministr obrany Kac začal hlásat, že Gazany by si měly rozebrat ty země, které uznávají Palestinu jako stát.

Může být tedy vše myšleno doopravdy? Těžko si to tak představit hned teď, se všemi detaily a takzvaně na první dobrou. Ale za měsíc dva… Velká část současné izraelské vlády je otevřeně skeptická, že v lednu uzavřené příměří dlouhodobě vydrží, tím méně že dospěje do třetí — rekonstrukční — fáze. Stávající spory nad příměřím tuto skepsi jen posilují. Trumpův plán jde přitom příslušným náladám naproti.

Mezi Izraelci obecně sílí už řadu let přesvědčení, že s Palestinci prostě nelze žít ani ve dvoustátním, ani v jednostátním uspořádání. Vedle udržování statu quo, tedy silové dominance a kontroly, tak existuje i velká poptávka po zcela alternativní cestě — což po 7. říjnu platí dvojnásob.

Mezi Palestinci se zase ve velkém věří, že Izraelci touží především dokončit Nakbu, tedy velké vyhánění Arabů započaté během první války po vzniku židovského státu. A způsob vedení operace Gaze tento názor samozřejmě rovněž posílil.

Do této atmosféry přichází Trumpův plán, odpovídající poptávce v Izraeli i palestinským obavám.

Tady, teď a se všemi komponenty plán proveditelný není. Posouvá ale laťku představitelného a může připravovat půdu pro akceptaci jiných podobně radikálních postupů.

Z čistě pozorovatelského hlediska by bylo zajímavé vidět, kolik Gazanů by možnost emigrovat do lepších životních podmínek někde mimo Palestinu využilo, kdyby skutečně taková nabídka existovala. Ozřejmilo by se, jaká část populace je vskutku oddána odboji za vlastní zemi v čele s Hamásem a jaká zůstává v Gaze jen jako ve vězení.

Zabývat se reálně tímto ale bude mít smysl, až když se nějaká podobná možnost dojedná. Zatím zde máme onu posunutou laťku s kupou velikášských developerských tlachů, respektive bizarností, a k tomu nové výroky typu, že Palestinci žádné automatické právo na návrat do svých domovů v Gaze nemají.

Co do podstatných přesahů, plán zatím zjevně prospívá Netanjahuovi a linii jeho politiky, oslabuje tlak na izraelsko-palestinskou dohodu o budoucnosti Gazy, podlamuje palestinskou pozici a naopak posiluje pozici prezidenta u jeho vlastních voličů.

Co do vlastní myšlenky, to ještě uvidíme. Pokud však Trump a jeho lidé opravdu nepřekvapí a nenapřou ohromnou sílu a zdroje do realizace té nejrůžovější varianty plánu — tedy do zajištění alternativního a předpřipraveného místa pro život pro ty Palestince, kteří už v Gaze žít nechtějí, do následné opravy pásma a v posledku do umožnění Palestincům vrátit se —, půjde jen o podobné gesto jako dřívější uznání okupovaných Golanských výšin za součást Izraele.

I když by nicméně zůstal plán nakonec pouhou trumpovinou, podobně jako mexické placení za americké obezdívání se, pomůže v Izraeli zastáncům silových řešení a ve zbytku světa posílí Trumpovu dosavadní image — v dobrém i zlém. Dá se pak ještě argumentovat, že do určité míry rovněž odstraní další ze symbolických bloků čínských a ruských územně-expanzivních ambicí. Ale to už je zase jiná otázka.