↗

Někteří komentátoři a politici po ostudné schůzce, na jejímž konci byl Zelenskyj předčasně vyprovozen z Bílého domu, argumentovali, že se nechal zbytečně unést, neměl prý Trumpovi oponovat. Je to jako argumentovat, že i zástupci Československa měli během jednání vedoucích k Mnichovu mlčet a s vděkem přijmout podmínky diktované mocnostmi. Foto Saul Loeb, AFPFoto Geoff Livingston, Flickr

Když britský premiér Neville Chamberlain a francouzský premiér Édouard Daladier oznamovali zástupcům Československa, na čem se jejich země bez československé účasti dohodly během mnichovské konference s Adolfem Hitlerem a Benitem Mussolinim, Chamberlain prý nepokrytě zíval. Daladier ignoroval otázky Čechoslováků, zda se předpokládá nějaká odpověď československé vlády na to, co bylo dojednáno. Odpovědi se ujal jeho pobočník který kategoricky prohlásil, že se od Československa žádná odpověď neočekává, dohoda je už přijatá.

Tato scéna velmi připomíná nedávné ponižující jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho viceprezidenta J. D. Vance s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Bílém domě. Někteří komentátoři a politici — dokonce i u nás — po ostudné schůzce, na jejímž konci byl Zelenskyj předčasně vyprovozen z Bílého domu, argumentovali, že se nechal zbytečně unést, neměl prý americkým politikům oponovat. Vždyť potřebuje jejich pomoc.

Je to jako argumentovat, že i zástupci Československa měli během jednání vedoucích k Mnichovu mlčet a s vděkem přijmout podmínky diktované mocnostmi, bez nichž Československo nemohlo případnou válku s Hitlerem ustát. My dnes se znalostí historie víme, zda měl pravdu Chamberlain, když se při návratu do Londýna chlubil, že veze „mír pro naši dobu“, anebo měli pravdu ti, kteří varovali, že „mír“ podle Hitlerových not, k němuž mělo přispět zabrání částí československého území nacistickým Německem, je jen naivní snahou o appeasement a Hitlera povzbudí k další agresi.

Trump se chová hůř než politici Francie a Velké Británie v roce 1938. Na rozdíl od nich totiž už ví, čeho všeho se Rusko na Ukrajině v posledních letech dopustilo. To, že chce dosáhnout na Ukrajině mírového řešení, by bylo chvályhodné, kdyby jeho „mír“ v podstatě nevycházel jen z ruských představ a propagandy.

Trumpovy motivy

Ve svém inauguračním projevu Trump řekl, že chce, aby jeho nejdůležitějším odkazem bylo, že je mírotvorce. To je sice ušlechtilý cíl, jenže Trump nedokáže jednat jinak než jako „bully“ což je anglický výraz pro násilníka, který vydírá a zastrašuje slabší jedince.

Jako takový tyran se projevuje ve všech dosavadních činech i prohlášeních, která se týkají americké politiky vůči zbytku světa. Nátlak a vydírání zásadně neuplatňuje vůči stejně silným oponentům, ale bez výjimky vůči slabším spojencům, kteří jsou na USA tak či onak závislí.

Panamě, která byla doposud spojencem Spojených států, Trump hrozí zabráním Panamského průplavu. Pětimilionovému Dánsku, které je stejně jako USA členem NATO, Trump vyhrožuje, že zabere Grónsko, které Dánsko administrativně spravuje.

Když některé země odmítnou přijmout nelegální migranty, které jim chtějí USA poslat speciálními lety, uvalí na ně cla — jako na Kolumbii, která je jejich dlouhodobým spojencem a odmítnutím přijmout migranty protestuje nikoliv proti deportacím samým, ale proti tomu, jakým způsobem s deportovanými zacházejí americké imigrační úřady. Venezuelu, z níž v posledních letech do USA uprchlo zdaleka nejvíc migrantů, naopak Trump k ničemu nenutí, protože ví, že by narazil na rozhodný odpor diktátora Nicoláse Madura.